Existuje temnota, kterou nerozjasní ani slunce. Úvod do thrilleru jako vyšitý. Cesta uprostřed lesů francouzských Pyrenejí osvětlená úplňkem jako v béčkových hororech. Na silnici nikde nikdo, jen sanitář z nemocnice jede autem z dlouhé směny a od milenky. Něco se vynořilo z lesa a skočilo přímo před něj. Dupl na brzdu, ale náraz byl strašlivý. Jelen, myslel si muž. Ale když vyskočil ven z auta, vytřeštil oči a byl si jistý, že tenhle obraz nikdy nezapomene. Nikoli zvíře, ale nahý mladík s maskou jelena na hlavě. A na prsou vypálené slovo SPRAVEDLNOST.

Vesnička Životice v Těšínském Slezsku byla za druhé světové války součástí Říše. Na okupovaném území probíhala největší germanizační akce v Evropě – obyvatelé byli nuceni přijmout takzvanou volkslistu. Kdo to udělal, stal se kandidátem na udělení německého občanství, ale muži z těchto rodin museli narukovat do wehrmachtu. Lidé, kteří volkslistu odmítli, byli vystavováni různým represím – hrozilo jim vyhoštění, zabavení majetku, odsun do koncentračního tábora.

Milan Říský pracuje ve Studijní a vědecké knihovně Plzeňského kraje v PR oddělení, fotí koncerty, píše články o hudbě a přednáší o Černobylu.

Alma Rosé byla skutečná proslulá houslistka, která hrála ve Vídeňské filharmonii pod taktovkou svého otce. Jenže rozpínající se nacistická agrese ve válkou zmítané Evropě změnila jejich životy k nepoznání. Alma koncertovala, dokud to šlo, po zemích dosud neobsazených německou armádou, posléze umístila svého otce do relativního bezpečí anglického venkova a sama ještě nějakou dobu hrála v Holandsku, kde dosud mohli židovští hudebníci sehnat práci. Ani to netrvalo dlouho a Alma se ocitla v nechvalně proslulém koncentračním táboře v Osvětimi.

Životopisná kniha Petera Freestonea, ve které se dostaneme do Anglie, Indie i České republiky. Vypráví nám svůj život od útlého dětství, přes období, které ho dovedlo až na pozici osobního asistenta Freddieho Mercuryho, kde působil dvanáct let, až do Freddieho smrti. Poté hledal to pravé místo, kde se usadit a co vlastně bude dál dělat. Život ho zavedl až do naší země a nyní je jeho hlavním posláním šířit mezi mladými informace o hrozbě HIV/AIDS.

Matadora nahradil Picador, v románu Potmě jsme se viděli lépe nehledejte fakta. Jeho základ o rodině poznamenané životem v exilu je ale pravdivý. „Skrze příběh mé rodiny se čtenář může dozvědět něco o té své,“ říká Monika Zgustová, která od osmdesátých let žije ve Španělsku. Před polovinou prosince sedí ve své pracovně, v malém městečku u Barcelony, v policích za zády má spousty knih, na stole hrnek čaje. V příjemném povídání se dostaneme nejen k důležitosti popisu prostředí, chutí a vůní v knihách, ale i k hrabalovskému pivu U Zlatého tygra.