Matka jí zakázala číst, později prodala 2 miliardy výtisků. Agatha Christie čtenáře geniálně vodila za nos

15.09.2022 | Knižní zajímavosti
Matka jí zakázala číst, později prodala 2 miliardy výtisků. Agatha Christie čtenáře geniálně vodila za nos

Když se 15. září 1890 v anglickém pobřežním městě Torquay narodila, nikdo nemohl tušit, že tahle holčička změní literaturu navždy. I dnes, 132 let od narození, patří Agatha Christie s více než dvěma miliardami výtisků mezi nejúspěšnější spisovatele v dějinách. V počtu prodaných knih ji předčí jenom Bible a William Shakespeare. Co bylo tajemství jejího úspěchu?

Agatha Christie byla vždycky o krok napřed. Nejen před čtenáři, které ve svých detektivkách šikovně tahala za nos, ale předběhla i dobu, ve které žila.

Když jí coby malé holčičce matka zakázala knihy, protože věřila, že je na ně ještě moc malá, Agatha se naučila číst sama – už ve čtyřech letech! A později, zatímco většina dívek v jejím věku chtěla najít bohatého manžela a vychovávat děti, si Agatha našla práci v lékárně, kde hltala neocenitelné informace o všemožných jedech. Ty později bohatě zužitkovala ve svých detektivkách.

Dokonce i k psaní ji přivedla touha zkoušet a objevovat nové věci. Agatha si totiž všimla, že spousta populárních detektivek je jen levný brak, který staví na snaze šokovat čtenáře. A vsadila se se sestrou, že to dokáže taky – a lépe!

Z této sázky vzešla Záhada na zámku Styles, první román s Herculem Poirotem. Cílem bylo napsat příběh jako skládanku, ve které čtenář dostává stejné nápovědy a vodítka jako detektiv, takže má šanci vraha odhalit dřív než on. A ačkoliv se kniha točila kolem vraždy, neměla být zbytečně krvavá. Agathě Christie šlo hlavně o logické rozřešení, nenápadné nápovědy a falešné stopy.

Záhada na zámku Styles se stala hitem, který autorku prakticky okamžitě proslavil. Do té doby neznámá mladá žena se už nemusela strachovat, že by o její psaní nebyl zájem. Mohla by se klidně psaní těchto šablonovitých příběhů věnovat do konce života a čtenáři by byli spokojeni. Ale ona ne.

Agatha byla vždycky o krok napřed i v psaní a rozhodla se, že zkusí porušit některá pravidla, kterými se detektivní žánr řídil. V legendární Vraždě Rogera Ackroyda poprvé představila koncept nedůvěryhodného vypravěče, který autoři thrillerů s velkou oblibou používají dodnes. V roce 1926, kdy kniha poprvé vyšla, to ale způsobilo skandál. Část kritiků i autorů detektivek měla pocit, že autorka čtenáře zatajením důležité informace vlastně podvedla. Vražda Rogera Ackroyda nicméně u čtenářů slavila nesmírný úspěch a v roce 2013 ji britský Klub autorů detektivek označil za nejlepší detektivní román všech dob.

Ani pak ale Agatha Christie nepřestávala posunovat limity detektivního žánru. V knize Vraždy podle abecedy jako jedna z prvních představila sériového vraha (další oblíbený motiv současných autorů thrillerů), v mistrovské knize Deset malých černoušků pak využila geniální koncept skupiny lidí uvězněných na jednom místě, kteří jsou všichni vrahové, podezřelí i oběti.

A aby si od románů odpočinula, zabruslila Agatha Christie k divadelnímu dramatu. Opět s obrovským úspěchem. Její Past na myši se pyšní rekordem za nejdéle hranou divadelní hru – v londýnském West Endu se hraje nepřetržitě již od roku 1952!

Ačkoliv dnes máme Agathu Christie zafixovanou jako důstojnou starou dámu podobnou slečně Marplové, Agatha byla na svou dobu nesmírně pokroková žena. Ve dvacátých letech se v jižní Africe naučila surfovat a říká se, že to byla právě ona, kdo tento sport přinesl do Británie. Když od ní první manžel odešel, psychicky to sice nesla špatně, ale nakonec se vdala podruhé – za muže, který byl o 15 let mladší než ona – a byla šťastnější než kdy dřív.

Agatha Christie zkrátka předběhla svou dobu. Dělala věci, které nám dnes přijdou zcela běžné, ale ve své době působily skandálně. Prošlapala cestičku běžným ženám i současným autorům thrillerů.

Gillian Flynnová by těžko napsala svou Zmizelou, kdyby Agatha Christie o sedmdesát let dřív nevyzkoušela koncept nedůvěryhodného vypravěče. Když Shari Lapena v Nevítaném hostu líčí příběh skupiny lidí, kteří uvíznou v odlehlé chatě a pak začnou umírat, inspirace Deseti malými černoušky je zřejmá. A až budete příště číst severské krimi, kde řádí důmyslný sériový vrah, vzpomeňte si na Vraždy podle abecedy.

Agatha Christie už to zkrátka všechno napsala. Bez ní by dnešní detektivky vypadaly úplně jinak…

Text: Vavřinec Fiala
Zdroj: Agatha Christie: Vlastní životopis
Zdroj: John Curran: Kompletní utajené zápisníky – Zákulisí promyšlených vražd
Zdroj: https://www.agathachristie.com
Foto: se svolením Euromedia Group

 

 

Nepřehlédněte

Chtěl jsem vytvořit nové ztělesnění upíra, který se od ostatních liší, říká Victor Dixen a proměnil krále Slunce v despotického vampýra

27.11.2022 | Rozhovory

Knihy, které skrývají tu správnou dávku motivace, nemusí být jen od známých autorů jako je Matt Haig nebo Mark Manson

26.11.2022 | Knižní zajímavosti

Tři kila a 1150 stran. Obsáhlá historická práce o Hitlerovi a třetí říši obsahuje řadu překvapivých odhalení, říká překladatel Martin Pokorný

25.11.2022 | Rozhovory

Autobiografický román Náraz od trojice německých autorů je o Berlíně osmdesátých let s příměsí tehdejšího Československa

24.11.2022 | Recenze

Po výhře v povídkové soutěži bylo psaní intenzivnější, říká nevystupující stand-up komik Michal Ježek

23.11.2022 | Rozhovory

magazín knihkupec

je nezávislý tištěný měsíčník přinášející informace o knižních novinkách, rovněž ale o důležitých událostech ze světa kultury a umění.

Tento portál je neúplným zrcadlem jeho redakčního obsahu. Některé články, recenze, knižní ukázky a pod. vycházejí pouze v jeho tištěné podobě. Pro tu ovšem musíte navštívit některé kamenné knihkupectví, kde jej dostanete zdarma ke svému nákupu.