„Každá kniha potřebuje svůj čas, svou sezónu, svůj příběh,“ říkají Juraj Koudela a Filip Ostrowski, spolumajitelé nakladatelství Absynt, které je rozprostřeno mezi třemi zeměmi – Slovenskem, Polskem a Českem.
V nakladatelství Absynt se dá najít slovenská, česká i polská stopa. Co u tohoto mezinárodního složení považujete za výhodu, a co naopak za nevýhodu?
Filip: Výhodou je, že každý z nás přináší do Absyntu jiný kontext, jinou vnímavost, jiné kulturní pozadí. Já bydlím v Krakově, Juraj v Žilině, další kolegové jsou v Praze nebo různých koutech Slovenska. Díky tomu dokážeme vybrat knihy, které rezonují napříč regionem – nejen na Slovensku, ale i v Česku a Polsku. A zároveň se na ty samé příběhy dokážeme podívat z různých úhlů.
Juraj: Nevýhody jsou spíš technického rázu než kulturního. Když nejsme všichni v jedné kanceláři, občas se objevují nedorozumění – ať už kvůli tomu, že komunikace je příliš rychlá nebo se něco ztratí v překladu. Musíme si víc vědomě budovat vztahy, protože na dálku se nedá všechno vyřešit spontánně. A znamená to i spoustu cestování – ale pokud máme dělat knihy s citem, stojí to za to.
Jakým způsobem vzniká ediční plán a co je pro vás hlavním kritériem pro výběr titulů?
Juraj: Na začátku Absyntu jsme si s Filipem řekli, že nechceme být jen nakladatelstvím, které „šrotuje“ knihy jednu za druhou. Proto jsme si dali závazek – vybírat jen takové tituly, které na nás nějak zapůsobí. Nejsme továrna. Každá kniha musí mít důvod, proč ji chceme vydat. Musíme cítit, že je to něco výjimečného – téma, autor, jazyk.
Filip: Ediční plán vzniká kombinací nadšení, intuice a důkladného výběru. Mnohé knihy si nás najdou samy – díky tipu překladatele, čtenáře, někdy díky podcastu nebo rozhovoru. A pak přichází ten moment, kdy si klademe otázku: Proč právě tuhle knihu? Čím může pohnout? Pro koho bude důležitá? Pokud si dokážeme upřímně odpovědět, že ji potřebujeme – zařadíme ji.
Juraj: Zároveň se snažíme plán vytvářet vyváženě – abychom nepřinesli najednou více knih s podobnou tematikou, abychom je dokázali dostatečně podpořit, věnovat se jim. Každá kniha potřebuje svůj čas, svou sezónu, svůj příběh.
Knihy z nakladatelství Absynt.
Své knihy sami označujete za „reportáže a příběhy, o nichž je potřeba mluvit nahlas“. Jaká témata trápí vás osobně nejvíce a o čem by se mělo mluvit nahlas?
Filip: Mě osobně trápí hlavně ticho a zapomínání. To, jak rychle se dokážeme vyhnout tématům, která jsou nepříjemná, nejasná nebo nás jednoduše bolí – jako je vysídlování, válka, ztráta domova, sociální vyloučení. Právě tyto příběhy jsou podle mě klíčem k tomu, abychom rozuměli současnosti.
Zároveň je pro nás v Absyntu důležité, aby autoři, které vydáváme, nepůsobili jako mentoři, ale jako partneři. Aby se ke čtenáři nechovali nadřazeně, ale respektovali ho. Věříme, že dobrý reportér klade otázky, nenabízí hotové odpovědi. Místo přesvědčování otevírá prostor k přemýšlení. A to je kvalita, které si na reportážní literatuře velice vážím – její schopnosti nechat člověka cítit, přemýšlet a vytvářet si vlastní názor.
Proč jste se rozhodli knihy vydávat v české a slovenské mutaci – a vyplácí se vydávat knihy v obou jazycích?
Juraj: Na začátku jsme knihy vydávali výhradně slovensky – vůbec jsme neuvažovali o tom, že bychom měli mít i českou verzi. Ale časem nám začali přes sociální sítě psát lidé z Česka: že je ten projekt oslovil, že v Česku chybí nakladatelství zaměřené na literární reportáž a že je škoda, že ty knihy nejsou i v češtině. To nás vlastně nakoplo. Postupně jsme začali pracovat s touto myšlenkou a hledat způsob, jak vstoupit na český trh.
Nešlo o nějaký velký byznys plán, spíš o přirozenou odpověď na zájem čtenářů. A dnes víme, že to rozhodnutí dávalo smysl. Česká edice si našla své publikum a my se jí chceme v nejbližších letech věnovat ještě víc.
Letos oslavíte deset let vydávání knih. Změnil se za ta léta v něčem zásadním váš pohled na tuto činnost, potažmo – změnil se v něčem podstatném knižní trh sám?
Filip: Myslím, že samotné vydávání knih se až tak moc nezměnilo. Spíš jsme se za ty roky stali znalejšími. Víme lépe, co děláme, proč to děláme a pro koho to děláme.
A upřímně, po deseti letech vážně pochybuju, jestli bych se do toho pustil, kdybych tehdy věděl, co vím dnes. Každá kniha vyžaduje vlastní přístup, jinou komunikaci, svou jedinečnou cestu ke čtenářům. Neexistuje univerzální návod, každá publikace je nová výzva. A vydávání knih je opravdu velice komplikovaný a náročný proces.
Naštěstí jsme měli na začátku hodně štěstí – takového toho štěstí, které přichází s vášní, optimismem, určitou dávkou naivity a obrovskou vírou v to, co děláme. Všechny překážky jsme překonávali s lehkostí, nadšením a úsměvem. Byla to forma extáze, kterou asi zažívají lidé, když tvoří něco, co je úplně pohltí.
A i po těch deseti letech vím jedno: pořád je opravdu hodně lidí, kteří jsou zvědaví. Kteří chtějí chápat svět. A pro ně má smysl knihy vydávat.
Juraj: Filip to rád zlehčuje, ale já dodám trochu jiný pohled: My jsme to od začátku brali velice vážně. První knihu jsme vydali až po roce příprav – intenzivně jsme se učili od lidí z branže, plánovali jsme edice, design, způsob distribuce i marketingu. Nepustili jsme se do toho po hlavě.
A možná právě proto, že jsme si to dobře promysleli a připravili, jsme potom mohli působit, jako že všechno jde snadno a s úsměvem. Štěstí je fajn, ale je to jenom jedna z ingrediencí.
Vyjde v červenci v nakladatelství Absynt.
Chystanou novinkou v Absyntu je kniha Zbigniewa Rokity Odřanie zabývající se „Znovuzískanými územími“ v Polsku po druhé světové válce. Téma vystěhovalectví a násilného zabírání cizích území je dnes v Evropě nečekaně znovu živé. Byl i tohle důvod, proč jste se knihu rozhodli vydat?
Filip: Kniha Odřanie s podtitulem Novým Polskem od Slezska k moři nás oslovilo jako silný čtenářský i kulturní zážitek. Jedná se o knihu, která odkrývá prostor, který zůstává nepochopený – dokonce i pro samotné Poláky. Západní Polsko – země, která vznikla po válce prakticky nově, kde se vyměnilo obyvatelstvo, ztratila kontinuitu, a zároveň si začala budovat vlastní identitu.
Zbigniew Rokita nás zavede do regionu, který nazývá Odřanie – ne jako oficiální název, ale jako pojem, který tuto „třetí zemi“ vystihuje. Kniha je cestopis, kulturní esej, společenská sonda a zároveň osobité pátrání autora po kořenech, příbězích, paměti.
Zaujalo nás, jak Rokita umí v jednom textu propojit velké dějiny s malými detaily, paměť země s politikou identity, a zároveň psát tak, že čtenář má chuť okamžitě sbalit batoh a jet to všechno uvidět na vlastní oči.
Juraj: Odřanie je podle mě i pozvánka – abychom nahlédli na Polsko trochu jinak. A skrz Polsko i na sebe.
Zároveň vnímáme, že české publikum se v poslední době o Polsko zajímá mnohem intenzivněji než v minulosti. V médiích se častěji diskutuje o jeho armádě, ekonomice, dálnicích, pozici v Evropě i regionu. A narůstá i cestovní ruch – vloni strávilo u Baltského moře dovolenou více než šest set tisíc turistů.
Rádi bychom jim nabídli knihu, která jim tento region pomůže pochopit lépe – nejen skrz mapu, ale i příběhy a souvislosti. Odřanie může být dobrým průvodcem na této cestě.
Juraj Koudela (* 1977)
Spoluzakladatel nakladatelství Absynt. Na starosti má grafy, tabulky, komunikaci s partnery a distributory i samotný prodej. Reportážní literatuře propadl před několika lety při čtení knih reportéra Pawła Smoleńského. Byla to láska na první pohled i určité znovuobjevení bohatého světa polské literatury.
Filip Ostrowski (* 1980)
Spoluzakladatel nakladatelství Absynt. Stará se o komunikaci s agenty a nakladateli, ale zodpovídá i za reklamu a marketing. Reportážní literatura mu zachutnala kdysi dávno na dovolené u Baltského moře. Byla to Fotbalová válka Ryszarda Kapuścińského, kterou potají vytáhl rodičům z kufru. Žije v Krakově.
text: Jiří Popiolek
foto: Mojmír Baran
