Jedna jediná kniha tady leží. Je to fotokniha o Šumavě. Ne každá tiskárna totiž zásobuje lidi četbou. „Tiskneme kde co, zejména personalizovaně – od etiket přes manuály a fotoknihy po velké reklamy,“ říká Jan Švejda, jeden ze dvou spolumajitelů digitální tiskárny PrintPoint v Nupakách u Prahy. Dostaneme se i k jeho oblíbené knize Smrt je mým řemeslem, a co mu její příběh dává do života.

Je to tu překvapivě tiché a čisté.
Snažíme se relativně hodně investovat do nových strojů a obměňovat je. Máme pár známých z oboru, kteří byli kdysi na úrovni a vzhlíželi jsme k nim. Jenže po skončení leasingů šli jinou cestou a my jsme nechtěli, abychom po čase zjistili, že máme v hale trosky. Zjistili jsme, že když pořád něco kupujeme, tak nás splátky nutí vydělávat. Je to motivující, abychom makali, posouvali se. Díky tomu jsme slušně vybavení. Třeba v řezacím centru jedeme všechno přes čárové kódy. Stroj má kameru, sám si to načte a nařeže.

Na co koukáme teď?
Je to americký stroj na výrobu etiket. Pořizovali jsme ho během korony, kdy reklama padala dolů. Řešili jsme propad zakázek a dostali jsme se až k výrobě etiket, které naopak stále rostly.

Etikety nejsou zdaleka jen pivní. Leží tu různé typy samolepek, třeba typická kolečka pro jeden velký kávový řetězec.
Děláme etikety na cokoliv. Tento stroj díky digitálnímu tisku umožňuje výrobu personalizovaných etiket s čárovými kódy, ale zároveň umožňuje tisknout i flexem, to jsou ty zmíněné kávové etikety jedné barvy – a náklady na výrobu jsou pak mnohem nižší. Dělá i výseky, separaci, vyjede hotové etikety na kotouči. Jen tedy k němu máme ještě navíc převíječku.

To je ta věc vedle. Vidím na ní pěkný nápis Shaolin Kungfu rewinder, to je tak výkonná?
(smích) Po pravdě, čínských strojů jsme se ve firmě báli, tento je první. Jenže jsme ho pořizovali v době, kdy šel trh do háje, práce bylo málo. Přesto jsme si koupili ten americký stroj na etikety za 330 tisíc dolarů. Pan prodejce nám ale zapomněl říct, že pokud zákazník bude chtít etikety třeba po tisících kouscích, tak na to potřebujeme další stroj. Nakonec jsme koupili tento čínský kus železa za 150 tisíc.

V dolarech?!
Ne! V korunách! (smích) Samozřejmě jsme nesáhli po první nabídnuté převíječce a tato se nám osvědčuje. A k tomu nápisu – máme kolegu srandistu, který nám to tady vybavuje podobnými vtipnostmi. Venku na popelnici zase udělal lebku.

Viděl jsem ji při parkování. Vypadá to, že tu máte dobrou náladu.
Nejsme firma přímo s rodinnou atmosférou, jak se občas jinde říkává, ale snažíme se tu mít dobře. A tady zrovna sedí náš veselý, multifunkční tiskař Tomáš. (ukazuje na jednoho muže) Zrovna o vás mluvíme.

„Slyšel jsem nějaké nadávky,“ zasměje se Tomáš. „Hážu do té popelnice barvy a kolegové si stěžovali, že pak mají špinavé mundúry. Tak jsem ji označil lebkou.“

Je to stejně nezvyk, být v tiskárně a nevidět knížku.
Na knihy se nezaměřujeme, protože jsme digitální provoz, a nikoliv ofsetová tiskárna. Nesjíždíme tisíce stejných knih. Když ale někdo potřebuje na tiskovou konferenci vydat knihu předem, dát každému novináři jednu, a z ofsetového tisku má celý náklad vyjet až za měsíc, tak si u nás objedná padesát kusů předem. Kdyby od nás někdo chtěl pět tisíc knížek, je to pro něj hrozně drahé a vyplatí se to dát na ofset. Když ale budete chtít pět tisíc manuálů, každý z nich bude na jiný bagr, jsme pro vás ta správná volba. Tady třeba vidíte personalizovaný manuál pro holandskou firmu. Vyrábí se v mnoha variantách i jen po jednotlivých kusech, které pak rozesíláme na pobočky do celého světa.

Co je ten největší stroj v hale?
Je to tiskový plotr na rolové materiály, bannery, archové tisky, to znamená různé dibondy, forexy, kapa desky, lepenky… Hlavně už umí ledkový UV tisk.

To znamená co?
Vytvrzuje inkousty ledkovým světlem, takže z toho vyjíždí už suchý tisk, který můžeme hned zpracovávat. Dříve tyto stroje mívaly klasické lampy, které spotřebovávaly spoustu energie a vydávaly hodně tepla.

Vidím jednu masivní roli. Co to je?
Nazval bych to eko-textilo-banner, materiál se používá do obchodů na promo akce, toho tady jedeme opravdu hodně. Tohle je třeba zakázka na šest tisíc metrů.

Délkových?
Čtverečních.

Stalo se, že jste si v tomto ohledu se zákazníkem neporozuměli?
Dříve jsme s tím někdy bojovali. (smích) Třeba tato zakázka se pak ještě rozřezává a pruh má šířku 80 centimetrů, který se dodává zákazníkovi. Když jsme to ale kdysi dělali poprvé, došlo k podobnému nedorozumění. Objednali jsme materiál, a pak nám ho tady hromada zbyla. Naštěstí už jsme zkušenější a doplňující otázky dáváme také. (smích)

A když popojdeme tady za ten závěs z průhledných plátů?
Tady je vyřezávací fréza, na které se dělají třeba různá písmena a 3D nápisy z dibondových a forexových desek.

Vidím tu vyřezané nápisy „…tady žijí knihy“.
Děláme pro jednu knihkupeckou síť všechny nápisy, které mají ve výlohách prodejen nebo na regálech, jejich popisy, různé slogany a básničky.

A tady máte hromadu klasických pivních tácků! Podle potisku můžeme čtenářů prozradit, že v Tuchoměřicích bude ve čtvrtek 6. října pivní festival.
Vidíte, a zrovna pivní tácky začaly jako taková sranda věc. Spousta zakázek v minulosti vznikla z jakýchsi náhod. U pivních tácků to bylo tak, že jsme doma dělali párty a napadlo mě, že bychom si je mohli vyrobit. Spoustě lidem se to líbilo, začali jsme dělat sto kusové série…

To se vyplatí?
Právě že nevyplatí! (smích) Nedává smysl zdržovat se při velké kampani za milion, kdy vám do toho volá paní, že bude mít svatbu a potřebuje pivní tácky. Vyřešili jsme to tak, že jsme na tácky nasadili vyšší cenu, se kterou můžeme být oboustranně spokojení – klient i my. Podobně zajímavým produktem, který měl obrovský úspěch byl náš kalendář, kde byla místo jmen nejčastější příjmení. Nebo v případě větších firem příjmení jejich pracovníků.

Tady na tom stroji vidím první knihu! Fotoknihu o Šumavě. Povězte mi ještě, protože mluvíme pro magazín Knihkupec, jakou knihu máte rád?
Kniha, která mě hodně zaujala a četl jsem ji víckrát, je Smrt je mým řemeslem. I když o takové knize je divné říct, že ji má člověk rád.

Rozumím. Kdysi jsem ji četl mnohokrát, od Roberta Merleho. Je drsné rozumět vývoji hlavní postavy, která za druhé světové války nechává bez lítosti zplynovat miliony lidí.
Hlavně si tento model kolikrát převádím i do dnešní doby. Když někdo postupně začne dělat něco špatného, třeba někteří politici, a zároveň vůbec nevnímají, že je to špatné. A nemusí to být tak brutální jako v knize. Začíná to na drobnostech, jako je třeba špatné parkování na invalidech, a pak nevidíte, že se postupně chováte – s prominutím – jako kretén. Občas se díky této knize snažím podívat na svůj život s odstupem, jestli něco nedělám blbě sám. A ta fotokniha o Šumavě, jak jste si všimnul… S výrobou fotoknih jsme začínali ještě v době, kdy o nich v Česku skoro nikdo neslyšel.

Martin Kovář
S Janem Švejdou jsou nejen spolumajitelé digitální tiskárny PrintPoint, ale také dlouholetí kamarádi a někdejší spolužáci. Jejich firma s 22 zaměstnanci se i přes covidová omezení vypracovala na 5500 zakázek ročně a obrat 60 milionů.

Co je to, co vás živí, a podle všeho i baví?
Jsou to zejména velké firmy s řetězci vlastních prodejen, pro které děláme ideálně všechny tiskoviny od výzdoby poboček až po komunikaci se zákazníky třeba v rámci sezónních kampaní. Zároveň se zaměřujeme na výrobu designu pro prodejny. Spolupracujeme s koncovými zákazníky, jako je třeba Globus, ale také s velkými produkčními agenturami, kde jsme vázáni mlčenlivostí.

Co všechno zahrnuje zmíněný design?
Jsou to věci od výloh, přes návleky bezpečnostních bran, po design prodejních prostor a regálů. V rámci sezónních kampaní děláme vše od podlahových samolepek po závěsné předměty do prostoru. V tom máme největší objem zakázek.

Alespoň jedna osobní otázka – máte doma vlastní tapety?
Máme doma dvě tapety, protože mám dva syny. Každému jsem nechal udělat jako překvapení tapetu s tématikou sportu, kterému se věnují. Je to i trochu legrace, vpašoval jsem tam pro ně i dobré rady tatínka. (smích)

text a foto: Jan David
V digitální tiskárně PrintPoint se tiskne magazín Knihkupec (pozn. redakce).