Rockový zpěvák, kytarista, hudební skladatel, jedna z největších žijících legend české hudební scény, ale také manžel, táta, děda a docela obyčejný chlap. S naprostou upřímností sdílí svou životní pouť od dětství až téměř do současnosti. Život mu nadělil cit pro hudbu i zpěv, takřka neuvěřitelnou kariéru s kapelou Olympic, buldočí výdrž, vitalitu a skvělou rodinu, ale nešetřil ho v osobních věcech, tam dostal bohužel naloženo také vrchovatě.
 

Osobně mě fascinuje Jandův přístup k životu, pokora, radost z hraní i zpívání, a fakt, že když ho slyším naživo či ze záznamu z koncertu, zní pokaždé stejně. „Jede“ si to svoje, je živelný, strhující, dokonalý. Jeho koncerty jsou neuvěřitelnou vzpruhou! Životabudičem! On sám je živoucím důkazem, že na věku nezáleží.

Knížka Petra Jandy Dávno je pro všechny fanoušky, pamětníky, přátele, kamarády. Líčí své dětství, rodinu, kariéru, přátele, ale přiznává i životní prohry, kiksy, neúspěchy, vývoj hudební scény. Spíš než politika ho zajímalo hraní. Nehraje si na hrdinu ani rebela, dokonce ani na vzorňáka, který dělal vždycky všechno správně a sepsáním pamětí se ospravedlňuje. Na životním žebříčku má na prvním místě rodinu, pak hudbu, pracovitost, životní kázeň, přátele... Prim v knize nehraje kapela Olympic, nýbrž rodina, což dává knize trošku melancholický tón, ale ten hned brzy vystřídá další zážitek či akce. Djando je prostě „Vlak, co nikde nestaví“ a jeho drive mu mohou závidět i lidé o celé dvě generace mladší. Dávno také rozhodně není žádná Jandova rozlučka, je to vyznání lásky rodině, jeho vzpomínky a ohlédnutí za dobou, která dala i brala.

Janda své písně žil a stále žije, což mu nelze upřít, je to prostě stále on – „jako zamlada, i když jinak teď vypadá… co cenil cení dál, zřejmě napořád... Když mu svítila zelená, tak jel! A když ho uchopil smolný den za klopy, marně doufal, že se z něho zjeví! V novinách číst dobré zprávy stále nejraděj, je to návyk od dětství – dnům dát spád a děj!



Text: Lucie Bednářová
Foto: Markéta Havlová