RECENZE: Pod pseudonymem Lars Kepler se skrývá autorská dvojice Alexandra Coelho Ahndorilová a Alexander Ahndoril a Náměsíčník je již desátou knihou v jejich kriminální knižní sérii. A tentokrát se vše točí kolem chlapce, který je jediným svědkem brutální vraždy. Má to ale háček. Ten chlapec chodí ve spánku.
 

Stejně jako v předchozích knihách se zde potkáme s hlavním hrdinou, detektivním inspektorem Joonem Linnou a můžeme se těšit i na jeho kolegy. Důležitou roli opět hraje Erik Maria Bark, psychiatr specializující se na hypnózu, a v menší roli se objeví i bývalá komisařka Saga Bauer. Jako většina předchozích titulů je i tento samostatným příběhem. Je zde malá návaznost na předchozí díly, ale pokud jste je nečetli, o nic nepřijdete. Ovšem jestli chcete pochopit všechny nuance, které se v ději objeví, doporučuji číst knihy popořadě.

Hned na začátku jste vrženi do brutální scény, což je pro Keplera typické. Obyčejný karavan se proměnil v jatka. Všude je krev a rozřezané části těl. A v tom všem leží Hugo, mladý kluk, pod hlavou má useknutou ruku a spí. Nic z toho, co se v karavanu stalo, ani jak se tam dostal, si nepamatuje. Trpí totiž neobvyklým druhem somnambulismu – náměsíčností – který je aktivován nočními můrami. Může chodit, otevírat dveře, ale když se probudí, nic si nepamatuje. Před detektivem Linnou tak stojí nelehký úkol. Je Hugo pachatelem, nebo svědkem?

Když dojde k další brutální vraždě, detektiv Linna kontaktuje svého starého přítele, hypnotizéra Erika Maria Barka. Ten se s pomocí hypnózy pokusí zjistit, co se skutečně stalo uvnitř karavanu, a odhalit tak Hugovu pravou podstatu.

Není lehké vytvořit příběh, který vás udrží v napětí, ale Kepler je v tom mistrem. Jako čtenář nikdy nevíte, komu můžete věřit. Nebo za kterým rohem číhá vrah se sekyrou. Celou dobu jste jako na trní, protože víte, že se něco stane. Jen nevíte kdy.

Text: Veronika Barešová
Foto: Markéta Havlová