Francouzský spisovatel Bernard Minier navštívil pražský veletrh Svět knihy, kde osobně představil již deváté pokračování krimi série s inspektorem Martinem Servazem Hra z francouzských Pyrenejí.
Postava detektiva je v detektivkách zásadní. Jaký máte vztah s Martinem Servazem?
Je to takový „love-hate relationship“ (ambivalentní vztah). Někdy ho moc rád vidím, a někdy bych ho nejraději zabil. Ten druhý případ nastává nejčastěji na konci románu, kdy jsme spolu strávili skoro rok a už ho mám plné zuby. Jenže ho nemůžu zabít, protože by mi to čtenáři neodpustili. A ve výsledku to nechci udělat ani já, protože jsem rád, že existuje, vděčím mu za svůj úspěch. Když se bavím se čtenáři, mluvíme o něm, jako by to nebyla vymyšlená postava, ale skutečný člověk, kterého byste mohla potkat tady na festivalu.
Máte něco společného?
Gustave Flaubert říkal „paní Bovaryová jsem já“. Takhle to já nemám. Určitě ale máme něco společného, jako třeba to, že jsme muži stejné generace, žijeme ve stejné části Francie a máme rádi vážnou hudbu.
Dal jste mu nějaké vlastnosti, které sám nemáte, ale obdivujete?
Obdivuji na něm jeho odvahu a zapálení, s jakým jde po zločincích. Když píšu, vždycky si kladu otázku, jak bych já reagoval v určitých situacích. Nevím ale, jestli bych byl tak odvážný. Také se mi líbí, že si umí stát za svým. Já ve svém životě dělám mnohem víc kompromisů.
S Martinem Servazem jste napsal devět knih. Nejste už unavený?
Přesně z toho důvodu jsem před čtyřmi lety přišel s novou sérií s inspektorkou Luciou Guerrero. Je to něco úplně jiného, protože je to žena, Španělka, mladší generace.
Takže si vždycky odpočinete a pak se k Martinovi zase vrátíte?
Přesně tak. Nechci, aby se pro mě psaní stala práce jako každá jiná. Chci, aby to bavilo mě i čtenáře, takže to teď střídám. Každou knihu píšu přibližně rok. Je to, jako bych měl dvě rodiny. Jeden rok strávím ve Španělsku a další ve Francii. A když se po tom roce s Martinem Servazem setkám, vždycky ho zase moc rád vidím.
Věděl jste od začátku, že vás s Martinem čeká taková dlouhá cesta, anebo nápady přicházejí postupně?
Když jsem napsal první román Mráz, nevěděl jsem, jestli ještě někdy vydám další knihu. Mohla být jediná. Jenže já nesnáším volno. Takže když dopíšu jednu knihu, hned začnu pracovat na další. Psaní je pro mě niterná potřeba, jako když si někteří lidé potřebují ráno zaběhat, aby mohli začít den. Belgický spisovatel Georges Simenon ale psal jeden román každých dvanáct dní a celkem jich vydal asi dvě stě, takže já jsem toho ještě zas tak moc nenapsal.
Pokud se nepletu, debutoval jste po padesátce. Jak to, že jste nepsal dřív, když je to pro vás taková potřeba?
Já psal od chvíle, kdy jsem se naučil číst a psát. Psal jsem horory, sci-fi. Mráz byl ale moje první detektivka a taky první rukopis, který jsem poslal do nakladatelství.
Jak jste vydržel čekat tolik let?
Psal jsem si pro sebe. Neměl jsem potřebu to zveřejňovat. Četl jsem deníky Andrého Gida a Franze Kafky a také jsem si zaznamenával, co jsem prožíval ve svém životě. Jenže mi přišlo, že by to nikoho nezajímalo, a ani jsem to nezkoušel vydat.
Obrátil se vám pak život o 180 stupňů?
Ano, dávám teď třeba rozhovory, jako teď vám. Jako celník jsem nikoho nezajímal.
Nic víc se nezměnilo?
Samozřejmě že ne. Změnilo se úplně všechno! Cestuji po celém světě. Za posledních patnáct let jsem toho nacestoval víc než co za celý svůj život dohromady. Mám možnost se setkat s úžasnými lidmi. Třeba včera jsem potkal francouzského velvyslance v Praze. To by se mi dřív asi nepoštěstilo.
Máte tento svůj „nový“ život raději?
Naprosto. Vždycky jsem chtěl být spisovatel. Teď dělám to, co mě baví, a ještě mě to živí! Nemusím se strachovat, jestli vyjdu s penězi, což je velká úleva. Na druhou stranu píšu jinak než dřív. Předtím jsem se vzbudil a psal, cokoli mě napadlo. Teď o tom mnohem víc přemýšlím.
Vnímá vás jinak i vaše okolí, když jste teď slavný spisovatel?
Ano. Změnil se mi celý styl života a mělo to určité následky. Například jsem se rozvedl. To jsou ale soukromé záležitosti.
Rozumím. Povězte mi ještě, jakou roli pro vás hraje prostředí, kde se příběh odehrává? Přijde mi ve vašich knihách velmi výrazné.
Ano, prostředí je postava sama o sobě. Ať už jsou to Pyreneje v případě Martina, anebo Španělsko u Luciy. Vidím před sebou scénu a do ní zasazuji příběh. Jsem v tomto ohledu tak trochu i filmař.
Vydalo nakladatelství XYZ, 2026
BERNARD MINIER (* 1960)
Francouzský spisovatel Bernard Minier pracoval většinu života na celní správě. V roce 2011 debutoval s detektivním románem Mráz, který mu obrátil život naruby. Ihned po vydání se stal světovým bestsellerem, získal prestižní Crime Novel Price v Cognacu a britský týdeník The Sunday Times ho zařadil mezi padesát celosvětově nejlepších krimi za posledních pět let. Od té doby vyšlo v sérii s detektivem Martinem Servazem již devět románů. Odehrávají se ve francouzských Pyrenejích, kde spisovatel trávil dětství. V roce 2022 začal Minier psát novou sérii s inspektorkou Luciou Guerrero ze Španělska. Prozatím vyšly dva romány Lucia a Nenávist.
Text: Marie Vejvodová
Foto: Bruno Lévy, Tomáš Martínek
