V centru Prahy, někde zhruba mezi Muzeem, Karlovým náměstím a Žižkovem, se rozkládá tajemná čtvrť nazvaná Prašina. Elektřina v ní nefunguje, z vodovodu neteče voda – a bydlí v ní spousta podivných existencí, které v noci nechcete potkat ani na osvětlené ulici, natožpak potmě…

Osmdesátá léta ve Skotsku nebyla jednoduchá. Díky politice přišlo spoustu dělníků o práci, jsou odkázáni na sociální dávky a rozmáhají se různé závislosti. Malý chlapec Hugh „Shuggie“ Bain vyrůstá v Glasgow. Když je opustí jeho otec, vyrůstá s matkou a dvěma staršími sourozenci. Matka se snaží vypadat jako ze škatulky, utrácí peníze, které nemá, za věci z katalogů a čím dál častěji utíká za lepším pocitem k plechovce piva. Starší sourozenci brzy odejdou a je na Shuggiem, aby se o matku postaral.

V Česku prý je skoro nejvyšší výskyt psů na jednoho obyvatele. Dva miliony, to znamená jeden pes na pět lidí. Koček možná ještě víc, ale ty se tolik neevidují. Víc nebo míň, domácí mazlíčky milujeme. Mají nás rádi takové, jací nebo jaké jsme, neřeší složitá vnitřní dilemata, jestli jsou s námi opravdu šťastní – a můžeme se s nimi mazlit, proto jsou to mazlíčci.

Milovníci Agathy Christie a jiných autorů píšících detektivky založené čistě na dedukci budou při čtení knih Kena Bruena pohoršeně zvedat obočí. Těžko lze totiž najít jiného detektiva, než je právě irský alkoholik a feťák Jack Taylor, který by na jakoukoli detektivní práci tak zvysoka kašlal – a přesto se mu podařilo případy vyřešit. Tedy někdy… možná…

Existence tajných studentských spolků na elitních středních nebo vysokých školách je téma, které nepochybně zaujme každého milovníka napětí a tajemna. Ovládá nás nejen potřeba patřit do takového společenství, ale být i součástí různých přijímacích rituálů a společenských událostí odehrávajících se pod rouškou tajemna. A jeden takový spolek najdeme i na Ilumenské střední – hlavním dějišti této knižní záležitosti.

„Píšící tramvaják“ Pavel Hewlit se svým debutem Vyvolení stát se popelem vrací do temného období druhé světové války. K tragédiím však přihlíží netradičně – očima autistického chlapce. Autor vytváří text plný kontrastních obrazů, otevírá stále aktuální sociální témata a zároveň přistupuje ke hře se čtenářem.