Konečně si plní sny. Postarší americký bývalý policista Cal Hooper skončil se svou profesí v hektickém Chicagu a koupil zanedbaný, napůl zbořený domek poblíž vesničky v západním Irsku. Kochá se zelení nekonečných kopců, chodí na procházky a pomalu dům opravuje. Času je dost. Chodí na ryby a pozoruje přírodu.

„Moc často se mi o knížkách nezdá, ale při psaní této jsem měl dost slušných nočních můr,“ přiznává spisovatel Dalibor Vácha, který v novém historickém románu Smrt na kůru sugestivně popisuje přípravy atentátu na Heydricha. Jméno nadporučíka Adolfa Opálky zůstane v paměti čtenáře stejně silné, jako Gabčíka s Kubišem.

Stárnoucí a téměř slepý malíř Edgar Degas je nucen se přestěhovat kvůli bourání ulice, v níž celý život obýval dům i s ateliérem. Je třeba, aby si uspořádal své věci, zejména sbírku písemností a obrazy. Do jeho příbytku přijde mladá žena, již oficiálně posílá agentura, aby mu pomohla. Přitom se pokouší z Mistra dostat vzpomínky na mládí a jeho život.

V centru Prahy, někde zhruba mezi Muzeem, Karlovým náměstím a Žižkovem, se rozkládá tajemná čtvrť nazvaná Prašina. Elektřina v ní nefunguje, z vodovodu neteče voda – a bydlí v ní spousta podivných existencí, které v noci nechcete potkat ani na osvětlené ulici, natožpak potmě…

Osmdesátá léta ve Skotsku nebyla jednoduchá. Díky politice přišlo spoustu dělníků o práci, jsou odkázáni na sociální dávky a rozmáhají se různé závislosti. Malý chlapec Hugh „Shuggie“ Bain vyrůstá v Glasgow. Když je opustí jeho otec, vyrůstá s matkou a dvěma staršími sourozenci. Matka se snaží vypadat jako ze škatulky, utrácí peníze, které nemá, za věci z katalogů a čím dál častěji utíká za lepším pocitem k plechovce piva. Starší sourozenci brzy odejdou a je na Shuggiem, aby se o matku postaral.

V Česku prý je skoro nejvyšší výskyt psů na jednoho obyvatele. Dva miliony, to znamená jeden pes na pět lidí. Koček možná ještě víc, ale ty se tolik neevidují. Víc nebo míň, domácí mazlíčky milujeme. Mají nás rádi takové, jací nebo jaké jsme, neřeší složitá vnitřní dilemata, jestli jsou s námi opravdu šťastní – a můžeme se s nimi mazlit, proto jsou to mazlíčci.