RECENZE: Okouzlila vás Půlnoční knihovna, příběh dívky, která chce spáchat sebevraždu, ale ocitne se ve zvláštní knihovně mezi životem a smrtí, kde má možnost zkusit si jiné verze svého života? (Kniha Mata Haiga se stala prakticky okamžitě bestsellerem a prodalo se jí neuvěřitelných devět milionů výtisků. pozn. red.) Pak zbystřete, právě vychází román Život k nevíře od stejného autora. Těšit se můžete na knihu plnou tajemství, mysteriózních zážitků i podmanivé atmosféry.
Hlavní hrdinkou je bývalá učitelka matematiky Grace. Nedávno ovdověla, syna tragicky ztratila před lety, na světě ji nic netěší, už jen přežívá. Pak ale jednoho dne zjistí, že jí dávná kolegyně odkázala dům na Ibize. Dům je ošuntělý a Christina byla asi trochu ezo-blázen, to jsou první pocity po příjezdu. Jenže celé je to nějak zamotané, život bývalé kamarádky i její smrt jsou obklopeny tajemstvím, které hrdinčin exaktní mozek hodlá vyřešit. Pátrání ji dovede k drsnému instruktorovi potápění Albertovi a ke společnému půlnočnímu výletu lodí. Během ponoru se ale stane něco zvláštního, Grace se potká s tajemným světlem, které jí propůjčí podivuhodné schopnosti – mimo jiné číst myšlenky a vnímat svět naplno. A to Grace ještě netuší, že má v rukou osud celého ostrova, tedy pokud se předtím vyrovná se svou vlastní minulostí a najde nový začátek.
Život k nevíře je poetický román, který by se dal zařadit do kategorie magický realismus. Bavilo mě působivě popsané prostředí ostrova, který je proslulý svou uvolněnou a tolerantní atmosférou. Ibiza odjakživa láká umělce, hudebníky a lidi, kteří hledají alternativní životní styl, v knize symbolizuje naději a možnost změny. S hlavní hrdinkou není těžké se ztotožnit a pokud přijmete trochu fantaskní zápletku, environmentalismus a skutečnost, že i v pokročilém věku je možné bořit hranice a začít žít, knihu si určitě užijete. Na druhou stranu, právě v tom aktivismu a přítomnosti nadpřirozena mi kniha přišla trochu zjednodušující. Román doporučuji ke čtení, jelikož přináší naději a nové, lepší začátky, a toho není nikdy dost.
Text: Hana Kubíková
Foto: se svolením Knihy Dobrovský
