Slovenskou zpěvačku Zuzanu Smatanovou známe především z koncertních pódií, teď ale vstupuje i do světa dětské literatury. Její autorská kniha V Budkově, kterou sama napsala i ilustrovala, propojuje poezii, fantazii, přírodu i hudbu. V rozhovoru pro magazín Knihkupec mluví o tom, proč do knihy vložila své dětské alter ego, jak citlivě vnímala český překlad Radka Malého i proč dnešní děti potřebují víc klidných světů než další digitální ruch. 

Českým čtenářům jste známá především jako zpěvačka. Překvapilo vás, jak přirozeně jste se najednou ocitla i v roli autorky a ilustrátorky dětské knihy?  
Přiznám se, že nepřekvapilo. Myslím, že tato stránka mého já jen čekala na příležitost, kdy se více projeví. Být ilustrátorkou mě lákalo už dávno, ale to, že budu psát knížky, to vlastně překvapilo i mě. 

V Budkově působí jako velmi osobní autorský svět — nejenže jste knihu napsala, ale také ilustrovala. Měla jste od začátku jasno, že to musí být stoprocentně „vaše“ dílo od prvního verše po poslední obrázek?  
Ano, protože s textem, zejména ve svých písničkách, pracuji už více než dvacet let. Věřila jsem, že budu schopná zveršovat i krátké, milé básničky, které potom nailustruji. Nakonec ze mě celý text knížky vypadl zhruba za dva týdny. 

V knize se objevujete i jako průvodkyně „Zuzka“, která dětem otevírá dveře do ptačího světa. Je to vaše dětské alter ego?  
Ano, ale nevzniklo prvoplánově pro knížku. Na Instagramu jsem už před pár lety začala do svých dovolenkových stories dokreslovat sebe, přesně tuto postavičku, protože jsem viděla na mnoha místech různé vtipné situace a rozvinula je přes sebe do pointy. Moji sledující si mě takto oblíbili a vždy se těší, když jedu někam na dovolenou, protože vědí, že budou ve stories vtipné „kreslenky“. Když jsem začala psát knížku, přišlo mi přirozené vložit tam právě tuto svou postavičku, aby se s ní seznámily i děti. 

Každý obyvatel Budkova má svůj vlastní charakter, domácnost i malé zvyky — stehlík maluje, slavík koncertuje, sýkorka vaří. Jak tyto ptačí osobnosti vznikaly? Prozrazují něco i o vás samotné?  
Začala jsem si dělat rešerši ptáků, kteří jsou něčím výjimeční. Ať už vzhledem, nebo charakterem. Vybrala jsem jedenáct nejzajímavějších ptáků, které můžeme celkem běžně vidět nebo slyšet kolem nás. Každý mě inspiroval k vytvoření vhodného domečku přímo pro něj a hravě podtrhnout to, čím je zajímavý. Vždy jsem se držela faktů, abych dětem nevytvářela jen iluzi, ale aby měla knížka i naučný charakter. 

Kniha je napsaná ve verších, které mají velmi přirozený rytmus a hudebnost. Psala jste text spíš jako literaturu, nebo trochu jako písňové texty?  
Přiznávám, šla jsem přirozeně na doby, počítala jsem si v duchu, kolik se mi do řádku vejde slov, což mám právě z psaní písňových textů. Kdyby to měly být texty písniček, alespoň to dobře vychází. 

Na konci knihy čeká děti i písnička, takže se přirozeně propojuje literatura s hudbou. Bylo pro vás od začátku důležité, aby V Budkově nebylo jen knihou, ale i hudebním zážitkem?  
Opět se jen ozvala písničkářka ve mně. Šlo to samo, při psaní básniček mě najednou napadla melodie a já jsem to jen zhmotnila. Nakonec knížka vlastně ztělesňuje celé moje hudební i výtvarné já. Velmi vtipné pro mě bylo nazpívat právě závěrečnou písničku v češtině. Zavolala jsem si do studia kamarádku z Brna, která dohlížela na správnou výslovnost. „Ř“ mi šlo vždy celkem dobře, ale věřím, že celou písničku jsem zvládla tak, aby mi české děti dobře rozuměly. 

České vydání je specifické tím, že vaše veršované texty musely projít překladem – a to je u poezie vždy mimořádně citlivá disciplína. Měla jste z českého překladu zpočátku obavy?  
Trochu ano, přirozeně. Slovenská verze je od začátku do poslední tečky vymyšlená tak, aby seděla i s ilustracemi, proto jsem trochu trnula, jestli jí český překlad něco neubere a neposune ji k jinému vyznění. Naštěstí máte skvělého básníka, všechno dobře dopadlo :) 

Překlad připravil Radek Malý, což je respektovaný básník a překladatel. Jak intenzivně jste byla do české verze zapojená? Konzultovali jste rytmus, významy nebo třeba drobné jazykové nuance?  
Po prvním přečtení jsem si vydechla a řekla si, že knížka byla v dobrých rukou. Radek Malý skvěle pracoval se slovenským textem a citlivě se ho držel. Pokud nebylo možné něco zrýmovat, vymyslel to velmi šikovně tak, aby to sedělo. Trochu jsme se potrápili se samotným názvem „Búdkovo“, protože v češtině takové slovo nemáte. Nakonec jsme se všichni shodli, že „V Budkově“ bude dobrou alternativou. 

Když jste českou verzi četla poprvé jako celek, jaký jste měla pocit? Poznala jste v ní své původní Budkovo?  
Určitě ano. Z 95 % je úplně stejná. 

Je nějaké místo v českém překladu, které vás obzvlášť potěšilo – moment, kdy jste si řekla: „Ano, přesně takhle to mělo znít!“? 
Překlad jsem četla tak, jako kdybych četla knížku úplně poprvé. Zajímal mě děj a všechno mě náramně bavilo, takže se dá říct, že mě vlastně potěšilo všechno. 

Vaše ilustrace jsou plné detailů, schovaných předmětů a malých vizuálních příběhů. Myslela jste při kreslení spíš na děti, nebo i na dospělé, kteří budou nad stránkami sedět s nimi?  
Chtěla jsem, aby knížka nebyla hravá jen pro děti, ale i pro rodiče. Ilustrace jsem koncipovala tak, aby měli ptáci v budkách takové předměty, jaké máme i my, lidé, a aby se zabývali stejnými věcmi. Možná právě proto se s nimi umíme rychleji ztotožnit. 

Kniha působí jako velmi něžné pozvání ke zpomalení, fantazii a vnímání přírody. Myslíte, že dnešní děti podobné klidné, imaginativní světy potřebují možná víc než kdy dřív?  
Ano, myslím si to a mluví o tom i dětští psychologové. Dnešní děti jsou přestimulované, potřebují více relaxu a soustředění na jednu věc. Myslím, že knížka je z velké části odrazem mého vnitřního světa. Nese v sobě klid, přítomný okamžik. Umím vypnout hlavu zejména v přírodě, ráda si hraju, to všechno jsem do knížky vložila a doufám, že se to přenáší. 

Na konci knihy jemně naznačujete, že by návrat do Budkova mohl pokračovat. Znamená to, že už se v korunách stromů rodí další příběh? 
Znamená to, že Zuzka tentokrát zavede děti do světa savců a prohlédne si s nimi jejich nory a brlohy. Knížku mám aktuálně rozepsanou a ilustrovat ji začnu koncem tohoto roku. 

Zuzana Smatanová (* 1984) 

Slovenská zpěvačka, skladatelka, textařka a výtvarnice patřící už více než dvě desetiletí k nejvýraznějším osobnostem slovenské hudební scény. Je autorkou řady úspěšných alb a hitů, za svou tvorbu získala řadu hudebních ocenění. Vedle hudby se dlouhodobě věnuje také kresbě a ilustraci. Autorská dětská kniha V Budkově, kterou sama napsala i ilustrovala, propojuje její hudební cit, fantazii a výtvarný svět. 

Vydalo nakladatelství Nobart, 2026 

text: Marie Jezberová 
foto: Lukáš Kimlička