ZIMOVÁNÍ nabízí soubor úvah o tom, do jaké míry člověka magie zimy posiluje, byť příroda zdánlivě pospává. V české audioverzi účinkuje herečka a moderátorka Kateřina Winterová a vydavatelství OneHotBook ji vypustilo symbolicky o zimním slunovratu.
Co vám blesklo hlavou, když jste zjistila, jaký titul by mohl promlouvat vaším hlasem?
Že je to jasná volba! Text jsem pochopitelně okamžitě zhltla a ukázalo se, že autorka mi mluví z duše. Ve spoustě ohledů se s jejími názory ztotožňuju. Takže to asi nemohla být náhoda – leda spíš promyšlená vějička osudu. Námluvy proběhly raz dva: na nabídku jsem vydavatelství odepsala, že Zimování s Winterovou by mohlo být vtipně stylové.
Podtitul autorčiných úvah zní „Hledání klidu v těžkých časech“. Na jakou obrannou strategii spoléháte pod tlakem vy?
Podle mého je naprosto zásadní – a zároveň nejtěžší – nepodléhat strachu. Udržet si klidnou mysl. Nenechat se vláčet emocemi. Myslet pozitivně, jak jen to kritická situace dovoluje. Žít přítomným okamžikem. Všímat si toho, co mi dělá dobře, a taky si to plně uvědomovat. S tímhle vědomím se dřív nebo později dostaví okamžiky úlevy a ty se naakumulují, až člověk dospěje ke zjištění, že to či ono asi nedokáže změnit, zato může k problému přistoupit jinak. S větší vnitřní silou. S vírou v sebe sama.
Z knihy sálá mráz, avšak s vroucí vervou očistné bílé magie. Co na vlastní kůži preferujete vy: zimu, nebo léto?
Takhle neokázale nahlížený proces „zimování“ na mě měl vyloženě hřejivý účinek. Je v něm humor, je v něm lidskost. Užívám si všechna roční období, každé jinak. Letos mi například učaroval podzim. Byl teplý, nádherně probarvený a nabízel klid v bouřích všedních dní. A za všech okolností mám ráda slunce i světlo, které si dopřávám v zimě i v létě. Třpytivý sníh – a já v termoprádle. Letní žár – a já ve stínu u vody s knihou.
Která z přednesených myšlenek vám v čerstvě postcovidovém světě, který poznamenal doslova každého, přijde nejprospěšnější?
Že je zapotřebí naslouchat svému nejvnitřnějšímu já: intuici, hlasu přírody. A probudit v sobě tolik odvahy, abychom už napříště nedávali prostor nepodstatnostem… Víte, nemám moc ráda obecné motivační citáty, protože každý si na zádech neseme vlastní příběh. A tahle kniha jednoduchým způsobem – na příkladu osobních přehmatů, za pomoci srozumitelných metafor i spousty nadhledu – publikum inspiruje. Nekáže ani nediktuje. Jenom výstižně shrnuje to, co zažívá většina z nás. Iluzi, deziluzi, pád z obláčku a pak to pracné štrachání se zase nahoru, zpátky za klidem duše i svědomí. Což platilo a bude platit v každé krizi. I v té, které přišla po pandemii.
Díky autorce tedy známe smysl zimy. Známe díky ní lépe i smysl krizí?
Možná… Úderná, a přitom složitá otázka. Řekla bych, že každý si po přečtení nebo z poslechu odneseme to, co se nás momentálně nejvíc dotýká. Taky kdo by chtěl dobrovolně hloubat nad smyslem krize, pokud není rozený filosof? (Smích.) Čistě pro mě taková etapa představuje zlo nutné k tomu, abych se posunula dál – abych si uvědomila, že život je opravdu těžký, nicméně chvíle štěstí v něm stojí za to. Že má smysl jít dál.
Text: Michaela Merglová a Petr Matoušek
Foto: Michaela Merglová, se svolením Kateřiny Winterové
