Z krabic plných fotografií, dopisů a vzpomínek vznikla výpravná kniha Roky a dny, která nabízí dosud neviděný pohled na život Mira Žbirky. Katka Žbirková mluví o tom, jak náročné bylo vybrat z tisíců materiálů ty pravé a proč se nebála nahlédnout i do soukromí. Projekt vyústil ve výstavu i velký koncert, který letos v říjnu v pražském Obecním domě znovu oživí Mekyho hudbu v symfonickém hávu.
Katko, poslední roky jste se pustila do několika projektů, které mají společného jmenovatele – uchovat odkaz Mira Žbirky. Co pro vás osobně znamenalo se do nich pustit?
Bylo to pro mě dost emočně náročné, ale zároveň mi to pomáhalo překlenout nejhorší období po Mekyho odchodu. Vlastně jsem s ním v duchu stále byla a také jsem spoustu jeho nedokončených plánů mohla zrealizovat. Bylo to moře práce, ale pro mě určitě lepší než někde doma sama plakat do polštáře. Povedl se Tribute koncert v O2 Universu, dokončili jsme album Posledné veci a neplánovaně se podařilo zorganizovat velkou retrospektivní výstavu Roky a dny v Národním muzeu v Praze, která se spontánně stala putovní a po Praze byla i v Bratislavě na Hradě, v Košicích ve Východoslovenském muzeu a v Londýně na Slovenské ambasádě. No a z výstavy se odvinul i nápad Gabi Belopotocké vydat podobně velkou výpravnou knihu Roky a dny – neboli takovou MemoryBook s krásnými fotkami a rozhovory s důležitými lidmi Mekyho života, jak osobního, tak pracovního.
Kniha Roky a dny vznikala z obrovského množství materiálu. O jak velkém archivu se vlastně bavíme? Byly to stovky, nebo spíš tisíce položek?
Musím říct, že to ani nedokážu kvantifikovat. Vytáhla jsem krabice fotek, diapozitivů, dopisy, plakáty, vinyly staré i nové – všechno za téměř padesátiletou Mekyho kariéru. Oslovili jsme desítky fotografů, kteří Mekyho fotili. Myslím, že nebýt Gabinina entuziasmu a schopností grafičky Marie Rojko, sama bych to dohromady nedala. Ten výsledek mě ohromil.
Co bylo při výběru nejtěžší – fotografie, osobní dokumenty, nebo rozhodování, co už je „příliš osobní“, aby to šlo ven?
Mám v sobě určitou autocenzuru, takže bych určitě nepustila nic, co by Mekyho nějak mrzelo a za ta léta s ním prožitá vím, kde by měl hranice. Přesto jsme chtěli, aby v knize byly i věci, které nikde jinde nezazněly, takže je tam třeba velký rozhovor s Mekyho dcerou z prvního manželství Denisou, jenž autor rozhovorů Honza Vedral nazval – Sranda a disciplína J . Nebo rozhovor s fotografem z Mekyho dětství Stanleym Procházkou či s jeho německým producentem Rainerem Felsenem a další specialitky.
Zažila jste při třídění materiálů moment, který vás zastavil – něco, co vás vrátilo zpátky v čase?
Samozřejmě se mi vracely vzpomínky a někdy i odvrácené stránky, třeba v jaké nervozitě vznikaly některé fotky nebo co nestandardního se na koncertě přihodilo. Zároveň jsem objevovala věci, u kterých jsem ještě nemohla být, protože jsem v té době chodila na základku. A některé mě samotnou překvapily, třeba Mekyho účesy ze sedmdesátých let a podobně.
Jak jste vybírala autora textu knihy? Co pro vás bylo klíčové – styl, vztah k Mekymu, nebo schopnost vyprávět příběh?
Tam byla volba jednoduchá, autorem rozhovorů je Honza Vedral, který o Mekym už jednu takovou spíše hudebně-životopisnou knihu napsal. Tentokrát ho to bavilo o to víc, protože rozhovory jsou jeho doména. Je šéfredaktorem hudebního časopisu a naším dlouholetým přítelem. Mohla jsem mu věřit a také se spolehnout na jeho úžasnou schopnost dostat z dotazovaného i to, co nechtěl nikdy prozradit J .
Kniha není jen klasická publikace, ale i sběratelský artefakt. Jak vznikala finální podoba – od designu až po výběr relikvií, které jsou její součástí?
Kromě neuvěřitelně kvalitního tisku i vazby je tato kniha v limitované a číslované edici obohacená o repliku Fan-magazínu, který kdysi v osmdesátých letech minulého století vydával Mekyho fanklub; najdete tam dobové články a dokonce křížovku s názvy písní. Další exkluzivní věcí je vinyl MEKY aLIVE s posledním živým koncertem, který Meky odehrál v srpnu 2021, to je prostě jedinečná věc, která nabírá časem na sběratelské hodnotě, to už se nezopakuje.
Dá se říct, že tahle kniha je „definitivní“ otisk Mekyho života, nebo spíš jedna z možných verzí jeho příběhu?
Definitivní určitě ne, ale rozhodně velmi výrazný a jiný otisk než ty, které Meky již zanechal.
Po knize následovala výstava. Bylo pro vás těžké převést intimní materiály z knihy do veřejného prostoru?
Já myslím, že to bylo spíš ruku v ruce, výstava Roky a dni vznikala již dříve a za pochodu se k tomu přidala kniha, kterou nám pokřtila Marika Gombitová na otevření výstavy v Košicích. Nakonec fotek s Marikou je v MemoryBooku spousta. Myslím, že to bylo docela velké nahlédnutí do soukromého prostoru, ale zároveň se vše točilo kolem hudby, jak už to v životě muzikanta bývá. Takže pokud někoho výstava nebo kniha přivedla k Mekyho tvorbě, byl by určitě rád.
Vnímala jste jinou reakci fanoušků – když si Mekyho „čtou“ v knize, a když ho „procházejí“ na výstavě?
Měli jsme neuvěřitelné reakce, fanoušci psali do návštěvních knih krásné věci, kreslili a posílali si na sociálních sítích odkazy na knihu, někteří ji dostali jako dárek k Vánocům a sdíleli foto pod stromkem. Asi každý ten zážitek byl jiný, protože něco jiného je procházet se sálem plným Mekyho věcí a něco jiného je si doma v klidu s rukavičkami, které se ke knize přikládají, listovat megaknihou a vracet se k ní, kdykoliv mám čas.
Teď připravujete koncert k poctě Mekyho, který proběhne v říjnu 2026. Čím bude výjimečný oproti jiným tribute koncertům?
Projekt Miro Žbirka Symphonic Night vymyslel sám Meky, když se mu líbilo, že by jeho skladby zněly v symfonických INSTRUMENTÁLNÍCH úpravách, tedy místo jeho hlasu by melodii nesl nějaký jeho oblíbený nástroj. Vybral si také aranžéra Dana Wunsche i skladby k tomu vhodné. Mně se tento koncert podařilo už několikrát velmi úspěšně zrealizovat v pražském O2 Universu, ve Zlíně i v Bratislavě, videoart k nim dělal náš syn David a Meky je na plátně celou dobu přítomný. Tentokrát jsem se ale rozhodla, že se přece jen bude zpívat. Tudíž v Obecním domě v Praze 20. října zazní Mekyho nejznámější hity v podání nejen Karlovarského symfonického orchestru a violoncellistky Terezie Kovalové, ale i v podání zpívajících hostů – 4 tenoři, David Kraus, Martha, Rob Cass přijede z Abbey Road, aby si zazpíval Beatles nebo sopranistka Soňa Godárska, která určitě nebude mít problém s Mekyho výškami v Balade o poľných vtákoch.
Jaký bude duch večera – spíš oslava života, nebo i prostor pro dojetí a vzpomínky?
Já se přikláním k oslavě života a především HUDBY, ale samozřejmě některé momenty jsou vždy dojemné, zvlášť naše domácí videa nebo svatební fotky…
S koncertem je spojená i nabídka knihy Roky a dny za zvýhodněnou cenu. Vnímáte to jako způsob, jak dát fanouškům možnost odnést si domů „kousek Mekyho“?
Byla bych moc ráda, aby měli lidé možnost si tuto výjimečnou knihu koupit i na koncertě, což se stane poprvé. Zároveň si ji mohou nechat podepsat třeba zmíněným Robem Cassem, zpěvačkou Marthou nebo Honzou Ponocným, dlouholetým členem Mekyho kapely. Všichni na koncertě vystoupí. Stejnou možnost dostanou na Slovensku návštěvníci Symphonic Night na Zámku Šimák v Pezinku 6. září.
Máte pocit, že vám tyto projekty pomáhají uzavírat jednu životní kapitolu, nebo naopak otevírat novou?
Mám upřímnou radost, že se mi daří udržovat Mekyho odkaz tak, jak by si přál, a jeho hudbu stále oživovat prostřednictvím těchto projektů. Doufám, že i v budoucnu opět něco vymyslíme a těším se na to.
Publikace dostupná na Nobart.cz
Katka Žbirková (* 1967)
Manažerka, producentka a dlouholetá životní i profesní partnerka Mira Žbirky. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze a od konce osmdesátých let stála po jeho boku nejen jako manželka, ale i jako klíčová organizátorka jeho koncertů, projektů a nahrávek.
text: Josef Zahn
foto: archiv Kateřiny Žbirkové
