Olympijské pohoří poblíž Seattlu ve Spojených státech skýtá mnoho příležitostí k několikadenním túrám. Mladý Bill Gates se skupinou kamarádů je proputoval křížem krážem. A při jednom náročném výšlapu na začátku sedmdesátých let, ve sněhu a zimě, kdy se při chůzi uzavřel sám do sebe, se Billovi v hlavě poskládal kód počítačového programu pro vyhodnocování vzorců. Ten samý kód, jenž posléze stál u zrodu společnosti Microsoft. Tak zní legenda, a tak o tom píše sám Bill Gates…
Kdybychom chtěli charakterizovat pojem „úspěšný člověk“ a najít někoho konkrétního, kdo toto slovní spojení beze zbytku splňuje, Bill Gates by jistojistě patřil k těm několika vyvoleným. Zakladatel a spolumajitel Microsoftu, počítačové firmy, která přivedla na svět operační systémy, jež dobyly svět a bez nichž si stovky milionů lidí už mnoho let nedokážou představit práci na svém osobním počítači – nejdříve to byl MS DOS a posléze Windows.
Pečlivě připravená cesta k úspěchu
Současně je Bill Gates jedním z nejbohatších lidí této planety a díky svým takřka neomezeným možnostem se stal i uznávaným filantropem. Prostřednictvím vlastní nadace, největší svého druhu na světě, pojmenované po něm a jeho bývalé ženě Melindě, řeší spousty problémů, které Zemi sužují – počínaje AIDS nebo dalšími nemocemi jako černý kašel či žlutá zimnice, a konče kupříkladu univerzitními stipendii pro chudé a zástupce menšin.
Vyšlo 6. února v nakladatelství Práh.
Životopisná kniha Zdrojový kód, jejímž autorem je sám Bill Gates, se pak zabývá především autorovým dětstvím a mládím, tím, co jej v životě formovalo a proč se stal právě takovým člověkem, jakým dnes je. Na jednu stranu cílevědomým, tvrdým obchodníkem, který ví, co chce a vždy přesně směřuje k danému cíli, na druhou stranu lidumilem, jenž se stará o to, aby se lidé na světě měli lépe.
Jistě, dá se namítnout, že pokud člověk píše o sobě, má tendenci některé věci upravovat, uhlazovat, stavět do pozitivnějšího světla. Jenže i tak toho lze spoustu vysledovat a odhalit podprahově, protože i způsob, jakým spisovatel ke svému čtenáři promlouvá, vypovídá o mnohém.
A u Billa Gatese pak podle všeho platí to, že jeho cesta za úspěchem, k němuž měl samozřejmě i značné osobnostní předpoklady, byla pečlivě připravena rodiči, klidným, laskavým tatínkem a výbušnou, ale systematickou maminkou. Lidmi, které Bill hluboce miloval a obdivoval, a to i přesto, že jim v dětství svou hyperaktivitou a nedostatečnými sociálními dovednostmi přivodil spoustu trápení…
Karetní partie hyperaktivního chlapce
Bill Gates dnes tvrdí, že kdyby jej v dětství někdo pořádně diagnostikoval, zcela jistě by u něj klasifikoval nějakou lehčí formu autismu. Svědčí o tom nejen jeho neschopnost, nebo dokonce nezájem začlenit se do školního kolektivu, ale i urputnost, s jakou se vrhal do řešení problémů, které se mu stavěly do cesty.
Důkazem budiž stosedmdesátistránková esej na téma „americký stát Delaware“, již na škole sepsal. Nebo také věčná potřeba vymezovat se rodičům a neustupovat jakémukoli pokusu o kompromisy, která často vedla k dlouhým obdobím, kdy devítiletý Bill s maminkou a tatínkem vůbec nekomunikoval. A to i přesto, že jeho rodinné zázemí bylo doslova a do písmene harmonické, plné lásky, ale i snahy vychovat z Billa slušného, pracovitého člověka.
Foto: se svolením nakladatelství Práh
Určitým vodítkem „teorie o autismu“ je pak i Gatesova příchylnost k exaktním vědám, zejména k matematice, již odmalička projevoval. Už v době, kdy se svou babičkou hrál jako pětiletý karty – a i když měla babička na všemožné karetní hry přirozený talent, Bill tak dlouho zkoumal všechny základní principy hry, až tomu přišel na kloub a od té doby jeho procento výher zásadním způsobem narostlo.
Těžko pak lze u Gatese najít nějaký charakterističtější osobnostní rys. V oblastech, které ho zajímaly, byl od raného dětství schopen nekonečně dlouho, bez odpočinku a za cenu neuvěřitelných obětí napínat veškerou svou pozornost, aby problém vyřešil. A vzhledem k tomu, jak vysoce inteligentní je, ve valné většině případů se mu to i podařilo.
Tuto urputnou snahu doprovázely dlouhé hodiny strávené ve dne v noci nejdříve ve školních knihovnách a poté i u počítačových monitorů – tedy něčeho, co v té době prakticky nikdo neznal, nerozuměl tomu a neměl tušení, k čemu vlastně slouží.
Počítače, můj osud
Dneska si málokdo dokáže představit, jak vypadaly počítače na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Jak složité bylo vůbec se k počítači dostat, jak drahé bylo připojení ke strojovému času (pozor, neplést si s internetem, který v té době ještě neexistoval), anebo kolik času obnášelo vymyslet programovací kódy i pro ty nejjednodušší činnosti – třeba sledování hustoty silničního provozu nebo školní rozvrh hodin.
Bill Gates společně se třemi dalšími kamarády – k nimž patřil i o dva roky starší Paul Allen, s nímž Gates o několik let později založil Microsoft – postupnými krůčky pronikali do tajů programování a Zdrojový kód tuto cestu mapuje do těch nejmenších detailů.
Kniha předkládá fascinující obraz toho, jak se z obřích sálových počítačů díky mikročipům začalo rodit něco, co vzdáleně připomínalo dnešní osobní počítače. Jak složitý proces vedl k přijetí softwarových programů jako plnohodnotné součásti počítačového vybavení. A jakou významnou roli v tom všem Gates s Allenem sehráli.
Kniha končí v podstatě na začátku triumfální cesty Microsoftu – a Bill Gates slibuje další dva díly svých pamětí, které jsou unikátní i tím, že obsahují plno dříve nezveřejněných soukromých fotografií. Myslím, že bychom se na ně už teď měli těšit, protože Zdrojový kód je jasným důkazem toho, že i člověk tak zaměřený na exaktní vědy jako Bill Gates může mít literární talent a psát velice poutavě.
(foto: se svolením nakladatelství Práh)
BILL GATES (* 1955)
Technolog, byznysový lídr a filantrop. V roce 1975 společně se svým kamarádem z dětství Paulem Allenem založil Microsoft a dnes je prezidentem Nadace Gatesových. Je také zakladatelem iniciativy Breakthrough Energy usilující o obchodní využití čisté energie a dalších technologií souvisejících s ochranou klimatu, jakož i společnosti TerraPower investující do rozvoje přelomových jaderných technologií. Má tři děti. Česky zatím vyšly čtyři jeho populárně naučné knihy: Informační dálnice (Management Press, 1997), Byznys rychlostí myšlenky (Management Press, 1999), Jak zabránit klimatické katastrofě (Jan Melvil Publishing, 2021) a Jak zabránit další pandemii (Zoner Press, 2023).
Text: Jiří Popiolek
Foto: se svolením nakladatelství Práh
