„Portál začíná 33. sezonu a rozhodně se nedá říct, že by mu docházel dech,“ říká šéfredaktor a jednatel Martin Bedřich, kterého známe i jako autora řady knih. Co dalšího mu dělá radost? A co ho naopak trápí? Čtěte a inspirujte se…
Jak byste Portál popsal někomu, kdo se v branži neorientuje?
Začal bych asi tím, že Portál není klasické beletristické nakladatelství. Znamená to, že vydáváme široké spektrum knih, které cílí i na jiné potřeby člověka, než je jen příběh, oddech a zábava. Najdete u nás hlavně knihy z oblasti psychologie, seberozvoje, duševního zdraví, ale také pedagogiky nebo knížky pro děti, obvykle s nějakou výchovnou nebo vzdělávací přidanou hodnotou. Snažíme se, aby měly ještě nějaký druhý plán, aby pomáhaly, rozvíjely, ponoukaly… Vydáváme zkrátka tituly, které budou mít pro čtenáře smysl i po prvním přečtení.
V jaké jste aktuálně kondici?
Portál začíná 33. sezonu a rozhodně se nedá říct, že by mu docházel dech. Daří se nám spojovat výhody dlouhé tradice a kontinuity s novými nápady a otevřeností problémům, které jsou pro lidi aktuální. Např. doba covidu a následné mnohostranně obtížné období, ve kterém jako společnost jsme, zvýšilo zájem o otázky duševního zdraví, péče o ně, posilování psychiky, předcházení různým duševním problémům. To je oblast, v níž jsme doma. Podobně jako v otázkách výchovy, vzdělávání, rozvoji čtení, logického myšlení – přicházíme s novými trendy, nabízíme materiály pro online výuku, vzdělávací knihy u nás mají podobu komiksů nebo gamebooků a podobně.
Co vás nejvíc trápí?
Vedle očekávatelných témat bych se zastavil u toho, že nejistota a obavy vedou lidi k tomu, že si odepřou knihu, kterou by si za normálních okolností koupili, což má za následek, že dnes řada kvalitních a užitečných publikací hledá cestu ke čtenářům obtížněji než jindy. Nakladatel mnohdy zažívá frustraci z toho, že objektivně dobrá kniha v této době propadne. Musí pak podržet ty, kteří ji připravili, ale měli v tomto smůlu.
A co vám naopak dělá radost?
Toho je pořád dost, ale nyní třeba to, že se navzdory výše řečenému knihy nepřestaly kupovat. Je radost vidět, že se knihám stále někdo věnuje, pomáhá ostatním s orientací, doporučuje, kompetentně kritizuje. Čtenáři možná vybírají pečlivěji, což je pro nás výzva a další pozitivní tlak na to, abychom svou práci dělali lépe.
Portál kdysi začínal velmi skromně jako malý, takřka rodinný podnik. Jaké to tenkrát bylo?
Portál začal jako mnoho jiných nakladatelství v optimistické atmosféře začátku 90. let, s nějakými vydavatelskými zkušenostmi už z disentu. Myslím, že to muselo vypadat leckde podobně – nadšený, ale spíše amatérský kolektiv, první počítače, otřískaný favorit, v němž se vozily knihy, tápání v autorských smlouvách, v účetnictví… Sídlíme v Praze – Kobylisích v areálu bývalého barokního statku, ve stodole, kde byly chlévy, vznikla na čas tiskárna a pak knižní sklad. První drsné konfrontace s realitou jsme si ale odbyli už celkem brzy, takže „rodinný podnik“ se záhy zprofesionalizoval. Ustáli jsme zatím všechny vlny krizí, které nás spíše posílily. A přesto myslím, že něco z té rodinnosti v Portále pořád zůstalo. Vědomí, že naše nakladatelství má určité hlubší poslání, na kterém se všichni podílejí.
Vy sám jste do pozice šéfredaktora nastoupil v roce 2013. Jakou jste měl tenkrát vizi?
V té době se mimo jiné výrazně projevovalo to, že vysokoškolští studenti přestali kupovat knihy. Uvažovali jsme o nové edici, která by byla odborná, ale zároveň otevřená širší skupině lidí. Vyprofilovala se tak naše řada Klasici, která nabízí klasická díla oborů, které Portál zastřešuje – hlavně psychologie, ale i sociologie, antropologie, pedagogiky. Ambicí řady je obsáhnout texty, které by mohl mít v knihovně každý humanitně orientovaný člověk, bez ohledu na své zaměření, protože patří k základům vzdělanosti. Tato vize se ukázala velmi nosnou, od roku 2014 už vyšlo na 60 titulů. Chci, aby bylo i v budoucnu jasné, že když někoho zajímají díla klasiků, jako je Erich Fromm, C. G. Jung nebo Maria Montessori, jde automaticky do Portálu, kde všechna tato díla najde.
Jak vypadá váš pracovní den?
Jako ředitel řeším hodně věcí z obecné agendy firmy, jakožto šéfredaktor pak vše kolem knih. Je to náročná kombinace, ale díky tomu mám opravdu přehled o všem, co s vydáváním knih souvisí – od prvotního nápadu po jejich prodej. I díky tomu je můj den velmi pestrý, zabývám se hodně různorodým spektrem problémů a úkolů. Přesto si nechávám i nějaký čas vysloveně na redakční práci s některými rukopisy, které mě baví a zajímají.
Měl jste literaturu rád už jako dítě?
Ano, knihy a literatura mě zajímaly od dětství, později i s přesahem do dějin nakladatelství a osudu nakladatelů – byla mi například po všech směrech velmi sympatická osobnost nakladatele a kritika Bedřicha Fučíka, ředitele meziválečného Melantrichu a později Vyšehradu. Studoval jsem českou a srovnávací literaturu, ale velmi brzy začal pracovat jako redaktor, takže jsem teoretické znalosti literatury poměřoval i s těmi praktickými, řemeslnými.
Na kontě máte i několik vlastních knih včetně několika rozhovorů. Podle čeho si zpovídané osobnosti vybíráte?
Těch pár knih rozhovorů jsem vždy dělal s přáteli, s lidmi, které jsem dlouho znal, stejně jako jejich práci i myšlení. Snažil jsem se, aby nešlo o publicistické rozhovory typu jednoduchá obecná otázka a dlouhá odpověď, ale spíš o záznam společné debaty, přemýšlení. Nevnímám se v nich jen jako vnější tazatel, ale spíše jako partner rozhovoru. Snad je to v těch knihách patrné. Vycházejí z dlouhých sezení a vždy mě hlavně skutečně bavily.
A čemu se věnujete, když zrovna nepracujete v Portálu?
Zájmů mám hodně, ale nakonec se pořád nějak točí kolem písmen. Podílím se na vydávání teologicko-kulturní revue Salve, kolem které existuje skvělý okruh lidí, s nimiž promýšlíme a debatujeme spoustu důležitých a aktuálních témat. Zajímá mě současná čínská literatura, příležitostně rediguju překlady svých přátel, (nejen) v edici Xin takto vyšla už pěkná řádka knih. Pravidelně píšu texty pro Vltavu, čas od času recenzuju knihy nebo výstavy, které mě zaujmou. Mimo to si občas vymyslím nějaký projekt, naposledy třeba blok textů o strašně zajímavém a v Čechách skoro neznámém historikovi umění Williamu Heckscherovi, který by měl vyjít v revue Souvislosti. Ale také běhám a chodím po Čechách.
Jak z pozice profesionála vidíte letošní rok?
Letošní rok bude testem toho, jak moc nás všechny zasáhla ekonomická krize, která začala loni. V minulém roce to všichni táhli do Vánoc v naději, že se bilance spraví. Až letos se ukáže, kdo to skutečně zvládl. Týká se to cenové politiky, podoby edičních plánů, ale i provozu knihkupectví. Doufám, že z toho všichni vybruslíme, ale je možné, že to knižní svět určitým způsobem pročistí. Je to ostatně vidět už jen na snižování počtu vydaných titulů, což je ale v zásadě dobře.
Co by nám letos nemělo uniknout z produkce vašeho nakladatelství?
Určitě bych zmínil rozhovor amerického terapeuta Bruce Perryho se známou moderátorkou Oprah Winfrey o traumatu s názvem Co se ti stalo?Trauma je čím dál skloňovanější téma, ukazuje se, jak moc a dlouhodobě ovlivňuje lidské životy, přičemž nejde jen o klasické trauma z nehody, znásilnění či jiné mezní zkušenosti, ale i o zdánlivě opomíjená traumata způsobená zanedbáváním, neláskou, šikanou apod. Tato kniha otevírá oči a zvyšuje naši pozornost vůči tématům, s nimiž se můžeme setkávat dnes a denně, a bylo by skvělé, kdyby je lidé brali vážněji. Skvělý a krásný bude ale také třeba komiks Introvertka chodí na terapii od Debbie Tung.
Mgr. Martin Bedřich, Ph.D. (* 1982) vystudoval bohemistiku a komparatistiku na FF UK. Od roku 2013 je šéfredaktorem nakladatelství Portál, dnes v něm působí také jako jednatel. Na kontě má celou řadu knih, např. pro děti Po stopách baroka v Čechách nebo knihy rozhovorů s Tomášem Petráčkem Naděje v dějinách, s Janem Roytem Krajinami umění nebo Martinem C. Putnou Vždycky v menšině.
Text: Martina Vlčková
Foto: Kateřina Kokešová
