Karel Janák má na kontě seriál Parťák na baterky, který aktuálně uvádí televize Prima, nebo filmové komedie Snowboarďáci, Rafťáci či 10 pravidel, jak sbalit holku. A je také autorem divadelních her, například hudební komedie Vy nejste žena, pane!, která se hraje v pražském Divadle Radka Brzobohatého. Jaký je čtenář?
1. Jakou knihu právě čtete?
Zrovna jsem se vrhnul na celou ságu Nadace od Isaaca Asimova. Už jsem u Druhé Nadace, takže si teď tak cestuji po Galaxii a nemůžu se dočkat, kam mě ten výlet zavede.
2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Mám samozřejmě radši papírové knihy, ale protože nemám moc čas chodit do knihkupectví a jsem netrpělivý při čekání na knížky objednané on-line, tak si častěji kupuji e-knihy. A taky moc rád poslouchám audioknihy. To se zase hodí, když jezdím autem nebo cvičím ve fitku. Takže se díky tomu dostávám ke skutečným papírovým knihám čím dál tím méně. A docela mě to mrzí.
3. S jakou literární postavou byste šel na pivo?
Tak třeba se Švejkem. Tenhle chlapík si rozhodně nehoní své EGO, je s ním legrace, a ještě ke všemu dokáže s laskavým nadhledem komentovat věci, které ostatní berou až příliš vážně. Myslím, že bychom si skvěle rozuměli a pivko s ním bych si určitě užil.
4. U které knihy jste se smál nahlas?
Musím se přiznat, že i když se jako režisér věnuji spíše komediím, tak u knížek mám radši jiné žánry, kde se člověk moc nenasměje. Ale jedna z výjimek je série knih Mládí v hajzlu. Ty mě opravdu baví a u nich jsem se smál nahlas mnohokrát.
5. Oblíbený citát z knihy?
Já tedy rozhodně nepatřím mezi sběratele citátů, a i když v knize narazím na nějaké velké moudro, které mě osloví, tak ten konkrétní citát rychle zapomenu. Zůstane mi jen ta myšlenka, kterou si uložím kamsi do podvědomí. Ale překvapivě mi zůstaly v paměti některé citáty z Malého prince, jako například ten, že se stáváme navždy zodpovědnými za to, co jsme k sobě jednou připoutali. Moc krásná malá knížka se spoustou velkých a nádherných myšlenek.
6. Jakou knihu byste si vzal na pustý ostrov?
Asi nějakou knihu o tom, jak postavit dům, jak pěstovat zeleninu a jak lovit ryby a zvířata. Ale kdyby mi zbylo v batohu ještě trochu místa, tak bych tam přihodil třeba Řeku Bohů od Wilbura Smithe nebo Egypťana Sinuheta od Miky Waltariho. To jsou takové moje srdcovky.
7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
Teď jsem objevil senzační on-line knihkupectví Knihobot. Je to vlastně internetový antikvariát, kde nabízejí jak nové, tak hlavně staré knihy, které už dávno v normálních obchodech neseženete. A to je něco pro mě, protože tam můžu hledat knihy, které jsem měl kdysi rád, a na které jsem už skoro zapomněl. Je to jako pátrání po knižních pokladech. A když nějaký z těch pokladů najdu, hned si ho objednávám do té naší knihovny.
8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
My jsme si doma pořídili opravdu velkou knihovnu, a i když máme spoustu knih, tak se nám ji pořád ještě nepovedlo zaplnit. Takže zatím si všechny knížky nechávám. Ale až se jednou knihovna zaplní, tak ty nepotřebné knížky asi budu dávat rekvizitářům. Ti je vždy upotřebí na zařizování filmových lokací.
9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Knihy v nás přece probouzí fantazii! Promlouvají k nám pouze slovy, ale to, jak hrdinové vypadají, jak se tváří, v jakém prostředí se pohybují – to vše si musíme domýšlet. Díky tomu vzniká příběh až v naší hlavě. Knihy tak nutí náš mozek přemýšlet a vytvářet si svou vlastní verzi toho, co kniha popisuje. To je mnohem lepší, než když vše dostaneme naservírováno na stříbrném podnose jako ve filmu. V něm už je vše dané a my to můžeme jen pasivně konzumovat. Není pochyb o tom, že knihy jsou pro nás díky tomu rozhodně prospěšnější. A protože si příběhy z knih spoluvytváříme v těch našich fantaziích, jsou pro nás intenzivnější a mnohem působivější, než když se na ně jen koukáme v kině či televizi.
10. Jakého spisovatele byste si vybral, aby napsal váš životní příběh?
Jednoznačně Zdeňka Svěráka! On dovede vyprávět i obyčejné příběhy tak, že vás pobaví, zaujmou a chytí za srdce. Jeho styl je mi velice blízký, a kdyby zrovna Zdeněk Svěrák vyprávěl můj příběh, tak bych ho snad chtěl prožít znovu. Stejný život viděný Svěrákovýma očima a jeho fantazií.
text: Martina Vlčková
foto: se svolením FTV Prima
