RECENZE: Zmizelé zavražděné dívky, dusivé a tajnůstkářské město a novinářka vracející se domů. Ano, zní to trochu jako anotace Ostrých předmětů Gillian Flynnové, z jejichž odkazu autorka novinky Všichni dobří lidé čerpá. Stejně jako si bere inspiraci ze Zmizelé či Jacobovy obhajoby.
 

Novinářka Margot, jejíž šestiletá kamarádka před lety zmizela a byla následně nalezena pohozená v příkopu, se v knize vrací do Wakarusy, místa kde vyrůstala. Přijíždí pečovat o nemocného strýce a záhy po jejím příjezdu zmizí další mladá dívka. Jako jediná tuší v případech souvislost a snaží se vraha vypátrat. Její posedlost starým případem jí nedá spát, neboť vrah tehdy vypátrán nebyl, byť ze smrti mladé dívky vinilo městečko její matku.

Všichni dobří lidé jsou thriller, jehož úspěch je víceméně zaručen a po většinu knihy tomu tak opravdu je – Ashley Flowers totiž výborně pracuje s napětím, střídá dvě časové linie, spojuje roky vzdálené případy a nutí vás stále pokračovat. Na originalitu se tu sice moc nehraje, ale je to ten druh jednoduchého thrilleru se společenským přesahem, zasazeným do místa, kde všichni mají nějaké tajemství, i když je na první pohled vše zalité slunečními paprsky. A to prostě funguje.

Autorka, jejíž true crime podcast Crime Junkie se těší velké oblibě, napsala na jedné straně čtivý a napínavý kriminální příběh, byť v mnoha momentech nijak originální. Recyklovaných momentů je tu relativně dost, postavy jsou nezáživné figurky pouze posouvající děj a být léto, doporučím Všechny dobré lidi jako ideální krimi oddechovku k vodě. Nebýt zbytečně překombinovaného a překotného finiše, kdy se podezřelí střídají zběsilým tempem, dojem by byl o kus lepší. V žádném případě však není příběh špatný, jen kultovního statusu výše zmíněných vynikajících kousků nedosáhne. Už jenom z toho důvodu, že se od nich snaží okoukat ty nejlepší fígle bez jakékoliv přidané hodnoty.

Text: Milan Říský
Foto: Markéta Havlová