Dědictví je sice na první pohled útlá kniha, ale přesto v sobě nese spoustu těžkých osudů, které vás při čtení nenechají chladnými. Nečekejte žádné okázalé příběhy, Eva Tvrdá píše o životě obyvatel Hlučínska, tak jak se patrně stal. Proměnný, mnohdy krutý, stále běžící vpřed na pozadí dějin.  

Hlučínsko dříve patřilo Prusku, a i když její obyvatelé mluvili moravštinou, dobře si pamatovali na blahobyt, který v minulosti měli. Se vznikem Československa byla oblast připojena k nově vzniklé republice a velká část místních tak zůstala rozpolcená mezi dvěma světy. Následně přišla válka a bylo zapotřebí zvolit si strany... 

Tehdy se dostáváme k Agnes, která se provdala do statku v Darkovicích a doufala, že zde najde své štěstí. Jenže život jí připravil velké množství výzev, počínaje nepříjemnou tchyní, podlým švagrem či druhou světovou válkou. Přesto se rozhodla prožít svůj život naplno a nenechat se zlomit.  

Po každém velkém příběhu má většinou čtenář dojem, že koncem je vše uzavřeno. Ale u knihy Dědictví se vám dostane i krátkých povídek o tom, co se stalo poté. Jak to bylo s hrobem pradědečka ve Francii? Jaký byl osud žen, které se setkaly s ruskými vojáky při osvobozování? Opravdu byli všichni padlí muži skutečně mrtví?  

Ústřední příběh Agnes je doplněn o krátké povídky dalších žen, které byly s hlučínskou oblastí spojeny, ať už přímo či prostřednictvím rodinného dědictví. Příběhy o síle, vyrovnání se s osudem a nalezení svého místa po válce, jsou sice krátké, ale odhalují spoustu osudů, které dějiny nevypráví.  

Určitě je zapotřebí vyzdvihnout autorčin skvělý vypravěčský talent. Z krátké povídky na vás dýchne nejen atmosféra minulé doby, ale velmi rychle si dokážete živě vybavit celý příběh a zároveň dostanete prostor se nad ním i zamyslet. Styl vyprávění je minimalistický, což je knize k užitku, protože dává vyniknout jednotlivým příběhům. Knihu Dědictví byste si určitě neměli nechat ujít, ať už kvůli čtenářskému zážitku, nebo i pro rozšíření obzorů, co se týká našich dějin.  

Vydalo nakladatelství Litteria Silesia, 2025 

Text: Ema Šleis 
Foto: Ema Šleis, Pexels