Jednu z nejznámějších českých dabérek, která svůj hlas propůjčuje třeba Lise Kudrow či Juliette Binoche, můžete vidět i na divadelních prknech. Aktuálně září ve Vršovickém divadle Mana v dramatizaci románu mistra psychologické prózy Jaroslava Havlíčka Ta třetí. Jaká je čtenářka?

10 otázek pro Stanislavu Jachnickou

1. Jakou knihu právě čtete?
Čerstvě dočtený mám beletrizovaný životopis Josephine Bakerová: Tanec jejího života od Juliany Weinbergové. Koupila jsem si ho, protože jsem se kdysi věnovala výrazovému tanci a příběhy tanečnic mě zajímají. Musím říct, že mě velmi překvapilo, jak pestrý život plný zvratů Josephine prožila, vůbec jsem to netušila! Jinak mám vždycky rozečteno více knih. V kabelce nosím tu nejlehčí z nich, což jsou Lži století z pera Heiko Schranga, který ukazuje, jak současní „vůdci světa“ za přispění médií ovládají běžného člověka pomocí strachu, pocitů viny či závislosti na majetku. A na nočním stolku mi už asi půl roku leží skoro osmisetstránkový román Radky Denemarkové Hodiny z olova. Styl i obsah mě velmi baví, ale bohužel je to druh knihy, která se nedá číst rychleji.

2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Ač chápu výhody čtečky, nikdy jsem ji nepoužila. Miluju papírovou formu. Papír voní a můžu si v knize šustivě listovat. Díky tomu mám pocit většího přehledu o celku, můžu si podtrhávat zajímavé pasáže.

3. S jakou literární postavou byste šla na víno?
Dvojku bych si určitě dala s profesorem náboženské ikonologie a symbolologie na Harvardově univerzitě Robertem Langdonem, hlavním hrdinou Šifry mistra Leonarda od Dana Browna. Mám ráda chytré muže a s ním bych se, myslím, ani chvilku nenudila.

4. U které knihy jste se smála nahlas?
U Analfabetky, která uměla počítat od Jonase Jonassona, autora bestselleru Stoletý stařík, který který vylezl z okna a zmizel. Jde o příběh černošské dívky Nombeko Mayeki, která se v roce 1961 narodila v Sowetu, chudinském předměstí Johannesburgu. Přestože neumí číst, velmi dobře rozumí matematice a postupně se dopracuje na pozici, ve které navrhuje jaderné hlavice.

5. Oblíbený citát z knihy?
Mám jich mnoho. Vypisuju si je nebo podtrhávám přímo v knize. Ale když už jsem zmiňovala spisovatelku Radku Denemarkovou tak v její knize Hodiny z olova mě zaujal tento: „Když kráčíš po správné cestě, nehádej se, neobhajuj, nehledej argumenty. Nepřátelé odejdou.“

6. Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Vzala bych si knihu How to Build Wooden Boats (Jak postavit dřevěné lodě) od Edwina Monka. Je v angličtině, takže kromě výroby plavidla bych procvičila i jazyk.

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V knihkupectvích. Mám ráda ta malá, kde si můžete o knihách i popovídat a nechat si poradit.

8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Rozdám je známým nebo je dám do pouličních knižních budek. Dětské knihy jsem kdysi nosila na polikliniku do dětských čekáren.

9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Kromě toho, že si rozšiřujete slovní zásobu a oprašujete gramatiku, si hlavně vytváříte svůj vlastní vnitřní film. Vaše fantazie si určí, jak budou vypadat postavy a prostředí, kde se děj odehrává. Nikdo vám nepředloží svůj natočený výklad knihy. Vy sám si podle slov spisovatele stvoříte svůj svět, kterým pár dnů žijete. Utečete si do jiné reality, než je ta vaše každodenní, a to mě baví.

10. Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Mám ráda Kateřinu Tučkovou nebo Karin Lednickou.

připravila: Martina Vlčková
foto: se svolením Stanislavy Jachnické