Hvězda české fantastiky Kristýna Sněgoňová o sobě dává znovu vědět, tentokrát v mysteriózním románu Bezčasí. Na co všechno se můžete v knize těšit? Jak se zrodil nápad na příběh, nebo proč je Brno speciální?
 

Co bylo impulzem pro vytvoření světa Bezčasí a proč jsi situovala příběh svého nového mysteriózního románu právě do Brna?

Základem každého románu je příběh. Ve fantastice se svět tomu příběhu podřizuje, je atraktivní jenom tehdy, pokud je dokonalou kulisou pro příběh. Brno takové je, město mysteriózní v mnoha ohledech. Stačí si do Googlu zadat „muž z Brna“ a pochopíte.

Hrát si s časovými liniemi je pro autora fantastiky vždycky lákavé, ale zároveň je velmi těžké udržet návaznost, logiku a atraktivitu. Jak moc ses bála vrhnout právě do příběhu, který toto vyžaduje?

Nosila jsem ho v hlavě tolik let, že už si ani nepamatuji, kdy jsem nad tím příběhem začala poprvé přemýšlet. Vyprávěla jsem ho Františku Kotletovi, když jsem ho vezla ještě za covidových restrikcí autem do jeho rodných Sudet, a tak jsem se do toho zabrala, že jsem na polní cestě rozbila auto. A zatímco já ho opravovala (a u toho jsem vykládala dál, protože shrnout příběh mi pokaždé trvá zhruba dvakrát déle, než jak dlouhá je výsledná audiokniha), on mi říkal, že je to skvělý příběh. Mezitím přišla řada dalších románů a samozřejmě série Legie, ale Bezčasí zrálo v hlavě, skládalo se tam tak, aby do sebe všechno dobře zapadlo, a když uzrálo, napsala jsem ho poměrně rychle.
 

Bezčasí je zvláštní stav, kdy lze během dvanácti hodin zabít i boha. Je to velmi silný motiv, který se dostává hluboko do podstaty lidské povahy.

Síla a krása fantastiky spočívá v tom, že může nechat hrdiny otestovat jejich vůli, morálku a charakter v často extrémních podmínkách. Ráda takové podmínky vytvářím a hrdiny v nich nechávám obstát. Anebo také ne. 

Vyšlo v nakladatelství Epocha.
 

Každý příběh potřebuje konflikt a každý konflikt čas k řešení. Ty dáváš svým protagonistům zmíněných dvanáct hodin. Proč jsi stanovila právě tenhle deadline?

Dobrý příběh se dá prožít i během hodiny, takže dvanáct hodin je nejen symbolických, ale navíc je to dost času, aby se odehrálo všechno, co je třeba.
 

Tvá poslední fantastika je lehce jiná než ty předchozí, komornější a mysterióznější. Je to nějaká změna stylu?

Ne. Pokaždé píšu trochu jinak. Tenhle příběh navíc začal už dávno, takže spíš než změna stylu by to mohl být styl, který mi byl vlastní před mnoha lety. Ale nemyslím si, že to mají autoři jako malíři. Tohle není moje černé období, po kterém se vrátím k období blankytnému. Jsem spíš permanentně v období baví-mě-vyprávět-příběhy.
 

Na svém kontě máš už pěknou řádku literárních počinů, k tomu se staráš o tři děti a pendluješ mezi Brnem a Prahou. Kde na to všechno bereš energii a čas? Z tebe už je hotová superžena!

Možná to tak vypadá, ale jsem obyčejná žena, která se, stejně jako ostatní ženy, snaží zvládnout všechno, co je potřeba. A není to lehké, protože superženy existují jenom v komiksech a většinou tam nemusí vysávat, přebalovat, nebo platit daně (a pokud takový komiks je, asi ho moc lidí nečte). My ostatní jsme občas vyčerpané, někdy smutné, jindy frustrované nebo zoufalé. Jen o tom není tolik komiksů jako o záchraně světa.
 

Bezčasí má skvělá hodnocení od čtenářů. Překvapilo tě to?

Kdepak, jsem přece superžena! Příběh mě zajímá, dokud ho píšu. Snažím se to udělat co nejlépe, pak mu zamávám a pošlu ho do světa. Jsem moc ráda, že se lidem líbí, ale zpětná vazba od čtenářů je určena dalším čtenářům, ne autorovi. Čas, který bych mohla strávit čtením recenzí a hodnocení, tak radši věnuju psaní něčeho nového.
 

Vím, že ta otázka je vždycky složitá, ale co chystáš dál?

Zrovna dočítám dvanáctý díl Legie, poslední díl série, kterou jsme napsali s Františkem Kotletou, a těším se, až vyjde. A možná nastane moje červené období.

(foto: Mirka Rezlerová)

Kristýna Sněgoňová (*1986)

Píše převážně sci-fi a fantasy povídky, novely, romány, je také autorkou básní a divadelní hry. Je několikanásobnou nositelkou titulu Lady Řádu fantasy, Nositelkou meče, vítězkou literární soutěže Vidoucí (2018), Ceny Karla Čapka a držitelkou Mloka (2014, 2018). Od roku 2020 píše společně s Františkem Kotletou populární space operu Legie o skupině lidí, která se vzepřela mimozemské dominanci a útlaku.