Fascinace sériovými vrahy je každým rokem silnější. Knižní trh je plný životopisů těchto sadistických vrahů, které čtenáři hltají z různých důvodů. Některé jen fascinuje zlo a krutost, kterou doprovází každý jednotlivý čin. Jako by lidé prahli po pochopení jejich vražd. Kopírák je jen dalším důkazem toho, že krutost v lidech stále vyvolává fascinující pocity.
Sam Holland byla právě jednou z takových, které jistá dávka temnoty a hrůzy učarovala. Díky studiu psychologie se nimrala v lidských životech, často osamělých a porouchaných. Veškeré její nabyté zkušenosti pak promítla do svého psaní. Kopírák je její debutový román a vtrhla s ním do knižního světa jako petarda o silvestru. Čtenáře po celém světě uchvátila i šokovala a věřím, že ty své si najde i u nás. A tady je pár faktů.
Do příběhu nás vtáhne požár rodinného domu, kde v tu chvíli spí manželský pár a jejich malá dcerka Alice. Požár je smrtící, ale vyšetřovatelé odhalí pár nesrovnalostí a případ označí za krutou vraždu. Je to jen jedna z mnoha zdánlivě nesouvisejících tragédií, která zaměstnává různá policejní oddělení ve státě. A právě v tom je ten problém. Nepropojenost systémů nechává vraha páchat zločiny, aniž by si je někdo dokázal spojit v jeden velký propracovaný celek. Nicméně je to právě tento případ, který policii nakonec navede na správnou cestu. Vraždy jsou až nebezpečně podobné těm, které se již v minulosti odehrály – stejný modus operandi, stejně brutální provedení jako u případů nechvalně proslulých sériových vrahů. Realita je nemilosrdná. Vrah se tak hlásí k odkazu brutálních maniaků, jako byli Jeffrey Dahmer, Peter William Sutcliffe neboli Yorkshirský Rozparovač nebo Ed Kemper.
Místa činu jsou popsána surově. V tom se Sam Holland celkem vyžívá. Konkrétní kroky vraždění, postupy, jak vrah nakládá s jednotlivými částmi těla, jak a při čem se vzrušuje… to vše je v knize detailně popisováno. Citlivějším čtenářům nejspíš nebudou některé scény příjemné. Současné vyšetřování se zde střídá s kapitolami z pohledu vraha, které příběh ozvláštní a pomohou čtenáři pochopit jeho jednání. Ne v tom smyslu, že by snad jeho činy obhajoval. Zajímá nás to především z psychologického hlediska, kdy se jen potvrzuje všeobecné vědomí, že se člověk a jeho osobnost formuje i na základě rodinného zázemí, dětství i dospívání. Autorčin styl psaní je jednoduchý, a pokud máte rádi krátké věty a prosté popisy, sedne vám to.
Skladba samotných detektivů je zde poněkud rozmanitá. Hlavní vyšetřovatelka Cara je obyčejná žena, manželka a matka, která na rozdíl od některých jiných detektivů nemá problémy s alkoholem a má na policistku relativně harmonický život. S manželem si sice musí pořídit chůvu, aby bylo o děti dobře postaráno i z té běžné denní rutiny, ale většinou jim stíhá dávat dobrou noc. Což uklidňuje nejen děti, ale i ji samotnou. U Cary ta relativní idylka ale končí. Její bratr Griffin, taktéž detektiv, přišel o svou ženu dost brutálním způsobem a trauma ho doprovází na každém kroku. Autorka tak čtenáře vede po stopách minulosti samotných vyšetřovatelů a mnohdy tak náhled do jejich soukromí stojí na stejné stupnici důležitosti jako samotné pátrání po vrahovi.
Kopírák je směsí všeho atraktivního, co čtenář tohoto žánru vyhledává. Sérioví vrazi, krutosti a zvrácenosti jejich činů, atraktivní detektivové s minulostí, která čeká na vyřešení. Nechybí ani postavy s narušenou psychikou, které čekají na spasení. Autorka toto všechno vysypala do kotlíku, promíchala a uvařila. Na českém čtenáři je, aby posoudil, zda mu to „zachutnalo a třeba si i přidá“.
Text: Zuzana Špringlová
Foto: Štěpánka Levá
