Irena Hejdová se nedávno stala vedoucí kulturní rubriky Deníku N. Přispívala do Aktuálně.cz, Seznam Zpráv i do časopisu Heroine. Po příběhu bratrů, kteří zažijí dobrodružství v odpadních trubkách, nyní v Hostu vychází její druhá dětská kniha Skutek utek!, detektivní výprava na pár metrech čtverečních, inspirovaná životem v lockdownu. (text: Simona Barešová, všechny fotografie: se souhlasem Ireny Hejdové)

Trochu mě děsí, že jste s mou rodinou strávila lockdown. Nedokážu si jinak vysvětlit, že víte, jak to u nás doma vypadalo. Předpokládám, že se u vás taky „čumělo“ na tablet a hrál se Minecraft?
Ano, čumění, řvaní, ustavičné otázky a výkřiky „mami“ a „mám hlad“ se střídaly v pravidelných, neustále se zkracujících intervalech. To se to pak píše samo, že…

A co nervy, podařilo se vám je rozplést? Našli jste si nějaký recept, abyste se z toho nezbláznili? V knížce to je jednoznačně humor a do jisté míry tolerance.
V první vlně nám pomohl pobyt na chalupě a pocit jakéhosi dobrodružství — v té druhé už jen zásoby čokolády pro matku. Naštěstí jsem si kupodivu celou dobu nevzpomněla, že existuje alkohol, to už by ze mě byla alkoholička. Ale ten humor a pocit, že všechno zlé je k něčemu dobré, taky dost pomáhaly — minimálně je výsledkem tato knížka.

Našla jste na lockdownu i něco pozitivního?
Zdokonalila jsem se v: pečení chleba, předstírání otravných činností, které mi umožnily vyhnout se zájmu dětí, koukání do blba a tváření se, že všechno je přece úplně v pohodě…

Když jsem byla malá, milovala jsem knížky, do kterých se dá psát, a navíc v nich byly úkoly. Do knihy Skutek utek! jste dostala obojí. Byl to spontánní nápad, který se zrodil až při tvorbě ilustrací, nebo jste to měla rozmyšlené už od začátku?
Už jsem měla úkoly v předchozích knihách a budu v tom pokračovat i do budoucna — mimo jiné proto, že já bych si v dětství čmárání do knih nikdy nedovolila, a tvářím se podrážděně dokonce i tehdy, když to děti dělají s mými knihami, které jsou k tomu určené.

Obligátní otázka — chystáte nějakou další knihu?
Redaktorku dětské literatury Pavlu jsem zavalila hned několika tituly — dopsaný mám už román pro starší čtenáře a netrpělivě čekám, až ho konečně přečte, a ráda bych do konce roku napsala i knížku pro vděčnou předškolní až raně školní cílovou skupinu, ze které mi sice vlastní děti neodvratně vyrůstají, ale stále jsou pro mě nehynoucí inspirací.