Dara Rolins není jen úspěšná a oblíbená zpěvačka, která udává trendy, ale i milující žena, matka a partnerka. Své zážitky, zkušenosti a pohled na život už po sedmé v řadě popisuje ve speciálním diáři na příští rok. Upřímně a otevřeně.

Podzim u lidí vzbuzuje protichůdné emoce – někdo ho má rád, na jiného působí depresivně. Do jaké skupiny patříte vy?
Já podzim zbožňuju a vyhovuje mi i ta jeho melancholie a smutek. Je to vlastně druhá a přirozená strana smíchu, barev a radosti. A já jako umělecká duše tyhle spodní proudy v životě potřebuju, protože mě inspirují k tomu, abych něco vytvořila, napsala. Nad něčím se hlouběji zamyslela… A když to pak vezmu z té povrchnější stránky věci, tak mě podzim moc baví, co se módy týká. Paradoxně mi přijde barevnější a hravější – oblečení můžu vrstvit, střídat materiály i délky. Nosit různé čepice, svetry, bundy a kabáty. Líbí se mi, že nad podzimní módou člověk musí přemýšlet.

K podzimu patří i útlum energie, což vy ale celou svou bytostí vyvracíte. Kde se to ve vás bere?
Jak se říká, všechno začíná v hlavě. Žijeme v zemi, kde je 80% času zataženo a to nemluvím o nevlídných šedivých ránech, kdy se člověku nechce vystrčit ani nos. A tak jsem se naučila, že si tu dobrou náladu musím vyrobit sama. Nechci říct, že nuceně, ale není to tak přirozené, jako když se probouzím v Los Angeles nebo třeba na Bali – tam jsou rána plná slunce a tudíž pozitivní. Ale abych řekla pravdu, já si s počasím hlavu nelámu. Když potřebuju, tak si za světlem a teplem zaletím. Léto si umím udělat i v lednu, na okolnostech nezáleží.

A jak vnímáte blížící se padesátku, kterou oslavíte koncem roku?
Nechci, aby to vypadalo hloupě, ale já svůj věk neprožívám. Žijeme v době, kdy ženy takzvaně matou tělem – spousta z nich ani náhodou nevypadá na 50, natož na 55 a výš. Já mám navíc tu výhodu, že působím v šoubyznysu, který mě k tomu vyloženě vede. Je to moje povinnost, abych vypadala dobře a byla fit. Abych neustrnula, nezlenivěla a držela pohromadě. Živí mě to a reprezentuje. Je to taková moje značka a já si ji přirozeně udržuju. A nechápu dámy, které datum narození vnímají jako nějakého strašáka. Co špatného by mi měla padesátka asi tak přinést? Rupnou mi záda? Proberu se se šedivou hlavou? Na lavičce v parku krmící holuby a zírající do prázdna? Nesmysl!

Ono je to hodně dané také tím, kým se člověk obklopuje…
To je pravda. Bez přehánění se dá říct, že lidi ze šoubyznysu vypadají svěžejší než ostatní. Teď tedy myslím ty, kteří kreativně pracují, cítí potřebu posouvat se pořád dál a mají ve svém týmu mladé a talentované lidi, jejichž názoru a vidění světa si váží. Prostě inspirovat a být inspirován. Tohle všechno má na člověka velký vliv a udržuje ho i vizuálně.

Vy sama inspirujete své fanoušky nejenom na koncertních pódiích, ale i na pultech knihkupectví, kde je momentálně k dostání kniha Diář 2023: Rok podle Dary. Jak vznikala?
Podobně jakou minulých šest diářů – dala jsem si záležet na tom, aby kromě ročního kalendária, fotek a receptů (tentokrát hříšně sladkých od Lucie Švorcové) obsahovala i zajímavé motivační texty. Tentokrát jsem je ale psala s tím, že jde o můj poslední diář v řadě a navíc s magickým číslem, které podle numerologie přináší úspěch, energii a je symbolické i pro mě samotnou. Přiznám se, že jsem nad tím seděla déle než obvykle a snažila se, abych se neopakovala. Ve finále jsem se tomu stejně nevyhnula, protože život se točí kolem stejných témat – je o lásce, zradě, radosti, jídle, chlapech… Jen se mění úhel pohledu a způsob, jakým ty věci vnímáme. A já pevně věřím tomu, že to je na těch mých úvahách či chcete-li fejetonech vidět. Že v každém z nich je nějaký nový objev, který jsem učinila během toho daného roku.

Přiznám se, že jsem byla překvapená tím, jakou mají vaše úvahy hloubku. Jsou upřímné a autentické, žádné tradiční ženské rady ve stylu mějte se ráda.
O to mi přesně šlo – o přirozenost a autenticitu. To na mně, myslím, lidi mají rádi. A kvůli tomu si moje diáře celá ta léta kupují. Nic z toho, co v nich píšu, totiž není klišé. Žádné fráze ani laciné rady. Žádné lakování na růžovo. Všechno to jsou věci a situace, které jsem zažila na vlastní kůži. A i když to třeba v tu danou chvíli nebylo příjemné nebo to rovnou bolelo, nakonec jsem z nich vyšla vyzrálejší a moudřejší.

V diáři nechybí ani fotka vás, vaší dcery Laury a vašeho nového partnera Pavla Nedvěda. Musela jste se rozmýšlet, jestli ji tam dáte? 
A proč? Laura a Pavel jsou pro mě dva nejdůležitější lidi na světě. Patří do mého života a já nemám potřebu je schovávat. I když si svoje soukromí jinak hlídám, v diáři jsem nás tři chtěla mít pohromadě. Ne na efekt nebo kvůli prodejnosti, na takové věci jsem odjakživa alergická, ale kvůli sobě samé. Jsem nejenom zpěvačka, ale také žena, matka a partnerka. Milující a milovaná. Stojící pevnýma nohama na zemi. A tou fotkou ostatním ukazuju, že jsem momentálně šťastná a spokojená. Mám v životě lásku a ze srdce ji přeju i všem ostatním.  

Už čtrnáct let prožíváte lásku mateřskou. V jakém duchu svou dceru vychováváte?
Laura má to velké štěstí, že čerpá ze dvou zajímavých a silných osobností. Já i Matěj (pozn. red. Lauřin otec, muzikant Matěj Homola) na ni máme pozitivní vliv a jsme dobře nakombinovaní. Vždycky si dělám legraci, že moje dcera má dva životy jako Peter Parker alias Spiderman – umí být někým a za chvíli někým jiným. Se mnou je křehká a noblesní lady, se svým tátou pankáč, který jede na dovolenou na motorce, bydlí pod stanem a nemyje se. Obě ty polohy jí vyhovují a cítí se v nich dobře.

Jste žena, která stojí pevně na svých nohách. Co potřebujete od muže?
Primárně nehledám chlapa jako někoho, kdo mi umožní hnízdění. Já jsem zahnízděná: mám dům, auta, dost peněz na to, abych si mohla život užívat po svém. Ale přiznávám, že mi vždycky chyběl parťák. Kámoš, se kterým bych mohla všechny tyhle věci sdílet, a byli bychom na stejné vlně. A zároveň bych cítila, že mi dává pozornost a lásku, přitom neztrácí sám sebe… Tak tohle všechno jsem teď našla v Pavlovi. Je 100% zaměřený na svou práci, ale zároveň vím, že naše láska pro něj má obrovskou cenu. A dává jí strašně moc energie a pozornosti. Když je se mnou, tak je tam opravdu pro mě a pro mou dceru, případně ještě pro naše přátele. Neexistuje, aby v ten moment dal přednost něčemu či někomu jinému.

Všichni hledáme recept na spokojený vztah, přitom je to asi docela jednoduché….
Láska buď je, nebo není. Musím říct, že v tomhle partnerském vztahu mě nic neudivuje ani nepřekvapuje, vše běží naprosto přirozeně. To, jak to vzniklo, jak to narostlo a v jaké jsme teď fázi, je správně. Nebojím se, že to skončí nebo, že mě můj přítel miluje třeba míň, než já jeho. Tak, jak je to teď, je to dokonalé. Navíc mě těší, že má Pavel určitý rozměr světovosti – tím nemyslím značkové auto nebo hodinky, ale to, jak se chová a jaký má pohled na život. Naprosto chápe moji potřebu být v pohybu, poznávat a cestovat. Ani on není upnutý na jednu adresu. Plánujeme, že jednou nohou budeme v Itálii, jednou v Čechách a pak kdekoliv, kde nám bude dobře.

A jak vypadají vaše hudební plány?
Nechte se překvapit… Ale jednu věc prozradím – příští rok chci po dlouhé době natočit nové album. Jsem plná motivace, inspirace a moc se na to těším.

Dara Rolins (*1972)
Rodačka z Bratislavy začala svou pěveckou kariéru jako malá holčička. Když jí bylo deset, vydala své první album, o dva roky později nazpívala s Karlem Gottem legendární duet Zvonky štěstí. Dnes je nejenom respektovanou umělkyní, ale i vlivnou podnikatelkou. Na kontě má mimo jiné sedm diářů – ten poslední Diář 2023: Rok podle Dary vyšel v srpnu v nakladatelství Euromedia Group. Se zpěvákem a muzikantem Matějem Homolou má dceru Lauru. Od roku 2021 je jejím partnerem bývalý fotbalista Pavel Nedvěd.

text: Martina Vlčková
foto: archiv Dary Rolins