Velký knižní čtvrtek se po dvou letech v on-line prostoru vrací v plné parádě. Ctirad Fuchs, obchodní ředitel pořádající společnosti Kosmas, se těší nejenom na dvanáct zajímavých novinek, ale i na živá setkání s autory, která proběhnou hned ve třech českých městech. (text: Martina Vlčková, foto: se svolením nakladatelství Kosmas)

Velký knižní čtvrtek je svátek všech milovníků knih. Jaká je vlastně jeho historie?
Na úplném začátku probíhal jen jednou v roce, a to v říjnu. Zvládli jsme dva ročníky, ale pak jsme se po rozhovorech s knihkupci rozhodli, že bychom k podzimnímu termínu přidali ještě jeden. Shodli jsme se na březnu, který je z našeho pohledu trochu mrtvá sezóna – knižní trh každoročně ožívá až na konci dubna před veletrhem, pokud se tedy držíme standardního kalendáře, a ne toho covidového. Našli jsme tedy dostatečný prostor a od roku 2013 máme Velké knižní čtvrtky dva – jarní a podzimní.

Jak moc těžké je dát takovou akci dohromady?
Krátce po tom, co skončí jeden Čtvrtek, začínáme přemýšlet nad tím druhým. Organizovat dvě takové akce za rok samozřejmě stojí spoustu času a energie – musíme oslovit nakladatele, vybrat konkrétní tituly, domluvit se s knihkupci i médii, zorganizovat doprovodné akce. To je dost náročný proces, ale vzhledem k velkému ohlasu čtenářů rozhodně stojí za to a hodně z vybraných knih následně získává různá literární ocenění, ať už je to Magnesia Litera, Kniha roku Lidových novin, nebo Cena Ferdinanda Peroutky.

24. března najdeme na pultech českých knihkupectví 12 novinek. Máte mezi nimi svého favorita?
Jmenovat jednu knížku je dost těžké. Určitě si přečtu román Smrt na kůru, který napsal Dalibor Vácha, autor loňského bestselleru M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek. Tentokrát mapuje přípravu likvidace Reinharda Heydricha, peklo, které se rozpoutalo po úspěšném útoku na něj i apokalyptickou závěrečnou bitvu v kostele v pražské Resslově ulici. Hlavní postavou je velitel československých parašutistů Adolf Opálka, který dosud stál trochu ve stínu hrdinů Kubiše s Gabčíkem či zrádce Karla Čurdy. Jsem na tu knížku zvědavý a věřím, že z ní budu stejně nadšený jako z té předchozí.

Přiznám se, že mě zase zaujala novinka Karin Lednické, autorky oceňované trilogie Šikmý kostel…
Mám velkou radost, že se nám podařilo domluvit zařazení právě téhle autorky do Velkého knižního čtvrtku. A můžu prozradit, že i při psaní příběhu s názvem Životice: obraz (po)zapomenuté tragédie čerpala z vyprávění pamětníků a z pečlivých rešerší. Navíc nechybí ani bohatá obrazová příloha. Jak název napovídá, v hlavní roli jsou Životice, malá vesnice uprostřed těšínského Slezska, ve které během jediného rána gestapo zavraždilo 36 mužů a desítky dalších odvleklo do koncentračních táborů, a to jako odvetu za partyzánský útok. Je to drsné, ale neskutečně silné vyprávění. Historie, která by neměla být zapomenuta.

A jak Velký knižní čtvrtek myslí na děti?
Pro děti jsme vybrali kouzelnou knížku Luna z lůna Barbory Englischové, kterou určitě znáte jako terapeutku, koučku osobního růstu a autorku úspěšného projektu Detoxikuj život. Hrdinkou je zvláštní holčička, která mluví s hvězdami, duhu má jako klouzačku a mraky bere jako přátele, Jenže poslední dobou často pozoruje pozemský život, a i když vnímá, že se tam dějí i složité věci, jedno jí nedá spát – chtěla by poznat dotek. Je to nádherný a inspirující příběh, který doplňují úžasné ilustrace výtvarnice Veroniky Víchové.

Na jakého zahraničního autora byste upozornil?
Určitě na známého přírodovědce a dokumentaristu Davida Attenborougha, který svými pořady o přírodě ovlivnil už několik generací. Jeho novinka se jmenuje Výpravy do divočiny – Dobrodružství mladého přírodovědce a vzpomíná v ní na začátek své kariéry. Na dobu, kdy se mu naskytla příležitost cestovat po světě, hledat vzácná a jen těžko polapitelná zvířata pro londýnskou zoologickou zahradu a zároveň celou expedici zachytit pro pořad BBC. Ta knížka se čte sama, protože je napsaná s jeho typickým humorem a šarmem. Prostě příběh muže, který nás přiměl zamilovat si přírodu a který nás dodnes učí, jak důležité je ji chránit.

Jaký jste letos připravili doprovodný program? Proběhnou tradiční besedy a autogramiády?
Ano, v plánu máme hned tři setkání s autory – první se bude konat 24. března v pražské Knihovně Václava Havla, druhá 31. března v brněnské knihovně Jiřího Mahena a třetí 7. dubna ve Studijní a vědecké knihovně v Hradci Králové. Těšit se můžete nejenom na už zmiňované dámy, ale i na další spisovatele, třeba na Ondřeje Hübla, Petra Michálka či Biancu Bellovou. Zahraniční autoři jako David Attenborough, Michio Kaku, Naomi Woodová či Neil Gaiman pak budou představeni svými překladateli nebo redaktory. Doufejme, že vše proběhne podle plánu a naživo. Ty poslední dva roky byly díky covidu velmi dramatické a kvůli všem opatřením a zákazům jsme se museli přesunout do online prostředí. To je sice lepší než nic, ale živý kontakt autorů se čtenáři je nenahraditelný.

Jak se vůbec covid podepsal na knižním trhu? Přinesl z vašeho pohledu třeba i něco pozitivního?
Hlavní pozitivní zprávou určitě je, že lidé nepřestali číst, ke knihám si našli cestou, i když byla knihkupectví zavřená. Na úplném začátku, před dvěma lety, nefungovala ani výdejní okénka, všichni se báli a nevěděli, co bude. Co je a není v dané situaci možné. Loni už to vypadalo trochu jinak, už jsme se všichni přizpůsobili, a i když došlo k poklesu obratu na trhu, nebylo to tak dramatické.

Co v dnešní době vlastně chtějí lidé číst? Třeba v televizi bodují detektivky a seriály z lékařského prostředí, jak to ve vaší branži?
Nedá se to specifikovat. Když vezmu TOP 20 našeho velkoobchodu, tak v něm kromě detektivky a dětské knížky najdeme i třeba motivační a naučnou literaturu. Obrovským hitem jsou například knihy pedagoga a lektora osobního rozvoje Marka Hermana. Aktuálně je na čelném místě Winterbergova poslední cesta od Jaroslava Rudiše, která mimochodem vyšla v rámci loňského podzimního Velkého knižního čtvrtku a bodovala v anketě Kniha roku Lidových novin, nebo Kosatíkovo Slovenské století. Tedy žádný typický mainstream. Ale je pravda, že se už několik let výborně prodávají i humorné příběhy o poslední aristokratce z pera kastelána milotického zámku Evžena Bočka. Podtrženo-sečteno, čte se ledacos.

A jak vidíte budoucnost papírových knih? Udrží se, nebo zmizí jako třeba cédéčka?
Když přišly e-knihy, tak jsem z toho měl trochu obavu, ale dnes už je jasné, že papírové knihy s námi ještě dlouho pobudou. Navíc se s těmi papírovými v mnoha případech doplňují: klasickou knížku si čtenáři dávají doma do knihovny a elektronickou si stáhnou do čtečky, třeba když jedou na dovolenou. V řeči čísel dělá prodej e-knih nějakých 5 procent, a to i v ostatních zemích, například v Německu.

Jakou cestou jste se vlastně dostal ke knížkám?
Rodiče měli velkou knihovnu a hodně jsem četl už od malička. I když jsem nečekal, že by mě knihy provázely po celý život, nakonec se to stalo – kdysi jsem pracoval v několika knihkupectvích. Potom jsem ale přešel do hudebního vydavatelství a když se cédéčka přestávala prodávat, ke knihám jsem se vrátil. Hudební branži ale sleduju pořád a jsem nadšený, jak se momentálně daří vinylovým deskám. Největší továrna na gramofonové desky, kterou najdete kousek za Prahou – v Loděnicích, jede na tři směny a lisuje pro celý svět. Z toho mám velkou radost. A vnímám to i jako určité poučení – nikdy nad ničím nelámejte hůl!

Říká se, že každá profese má svoji deformaci. Co ta vaše? Dokážete si po těch letech užít knížku jako obyčejný čtenář?
Určitě, nemám s tím žádný problém. Myslím, že v rámci svých možností čtu poměrně dost. Stejně jako hodně zaneprázdněných lidí mám ale i já seznam titulů, které čekají ve frontě, až (nebo jestli) na ně dojde.
A teď mě napadá, když jste mluvila o těch deformacích, že bych něco měl – možná si, víc než ostatní, všímám pravopisných chyb a podivných obratů v překladech, které se poměrně často v knihách objevují. Vždycky mě překvapí, když v textu narazím na ty, který se v češtině normálně nepoužívají. A pak ještě jedna věc – pokud se mi kniha nelíbí, pokud ve mně nevzbudí žádné emoce, tak ji nečtu až do konce jako dřív, ale po zhruba 50 stránkách ji odkládám. Říkám si, že už nemám čas na to, abych četl špatné knížky.

A když se podíváme na letošní rok, jaké máte plány? Co čeká Kosmas kromě dvou ročníků Velkého knižního čtvrtku?
Pořád jsme teprve na začátku roku, takže všechny plány ještě nejsou definitivně připravené. Určitě se chystáme otevřít další kamenná knihkupectví, hodláme stále více rozšiřovat naši hudební nabídku, a to především o nejslavnější interprety rockové a jazzové hudby, samozřejmě hlavně na již zmiňovaných elpíčkách. Dále pro naše zákazníky připravujeme nové funkce v našem B2CeShopu i B2Bportálu a pochopitelně jednáme s mnoha nakladateli o zajímavých knihách, které chceme letos společně uvést na trh.

Ctirad Fuchs je obchodní ředitel knihkupectví Kosmas, které dvakrát ročně organizuje Velký knižní čtvrtek. Původní profesí je knihkupec, ale pracoval i v hudebním průmyslu (např. ve vydavatelství EMI). Když začal prodej hudebních nosičů upadat, vrátil se ke knihám a nastoupil do Kosmasu, což po více než deseti letech hodnotí jako velmi šťastné rozhodnutí.