Krásná, extravagantní a v neposlední řadě vášnivá cestovatelka, taková byla císařovna Alžběta Rakouská, ve své rodině zvaná Sisi. Její zajímavá osobnost i životní příběh inspirovaly spisovatelku Dagmar Beňakovou, která jí věnovala už dvě knížky. A třetí se právě připravuje k vydání…
Co vás na císařovně Alžbětě Rakouské vlastně tak fascinuje?
Byla to žena mnoha tváří a mnoha talentů. V řadě ohledů předběhla svou dobu. Měla silného a nezávislého ducha a pokrokové názory. Osobní svobodu řadila mezi nejcennější hodnoty. Byla upřímná, nesnášela přetvářku. Obdivuhodná byla její krása i některé její dovednosti. Proslula jako asi nejodvážnější jezdkyně na koni své doby. Byla velice sportovně založená. Ráda plavala, což byla tenkrát u žen z vysoké společnosti dosti netradiční aktivita. Také šermovala a podnikala náročné horské túry. Do dějin se chtěla zapsat i jako básnířka – své verše tvořila potají a zanechala je pro budoucí generace. Byly stejně provokující a šokující jako ona samotná. I když žila více svými sny než realitou, v některých záležitostech stála pevně na nohou, například chytře investovala peníze. Byla inteligentní, sečtělá a ovládala několik cizích jazyků, mezi nimi i tak obtížné jako maďarština nebo řečtina.
Kdy váš zájem o ni vlastně začal? Co bylo tím impulsem?
S postavou Sisi jsem se poprvé setkala, když mi bylo 12 let. Zaujala mě bílá mramorová socha sedící císařovny v lázeňském městečku Merano. Držela v ruce čerstvou růži, kterou jí tam denně nosí její obdivovatelé. To byl první impuls. V televizi za pár dní shodou okolností dávali slavnou trilogii režiséra Ernsta Marischky s Romy Schneiderovou v hlavní roli – kultovní filmy Sissi se dvěma „s“. Mimochodem, ta opravdová Sisi se podepisovala pouze s jedním „s“… Pak jsem se začala zajímat o její život plný zvratů a pátrat po tom, jaká skutečně byla. K Vánocům jsem dostala svou první knihu o Sisi, a tak začalo mé sběratelství.
Co se vám o ní podařilo zjistit jako o člověku? Jakou měla povahu?
Jako dítě byla Elise, jak tenkrát Sisi říkali, milá, tichá, srdečná a laskavá. I o koláče se dělila se svým služebnictvem. Její matka si ji v dopisech příbuzným i ve svém pozdějším vyprávění vnučce nemohla vynachválit. Když se do patnáctileté Alžběty v lázních Ischl v Rakousku zamiloval František Josef, mladý pohledný panovník, jistě jí to lichotilo. Údajně měla prohlásit, že má císaře ráda, jen kdyby nebyl císařem, ale třeba krejčím. Plachá dívka se obávala přílišného zájmu veřejnosti. Matka ale rozhodla, že císaři se nedává košem.
Jak to Sisi snášela?
Zprvu se snažila plnit své reprezentační i manželské povinnosti, jak se od ní očekávalo. V novém prostředí ovšem často churavěla a psychicky strádala. Trpěla, že byla sledována na každém kroku: dvorní kamarilou, svou nejvyšší hofmistryní i svou tchyní, arcivévodkyní Žofií. Zlom v jejím životě přinesla smrt prvorozené dcery v pouhých dvou letech. Uzavřela se do sebe a brzy začala unikat z Vídně na nekonečné cesty. Další ranou osudu byla o mnoho let později smrt jediného syna, korunního prince Rudolfa. Po ní nabraly její cesty ještě na intenzitě. Bolestí velmi zatrpkla.
Kde všechny ty informace hledáte? Předpokládám, že spoustu času trávíte v různých archivech…
Primární prameny jako dopisy a deníky Alžbětiných blízkých jsou mými nejdůležitějšími zdroji. V knihovnách a archivech jsem strávila hodně času. V dnešní době ovšem řada archivů a knihoven své dokumenty digitalizovala, a tak je možné si objednat za příslušný poplatek skeny některých archiválií a studovat je z tepla domova.
První knížka s názvem Toulky po stopách císařovny Sisi se ke čtenářům dostala loni v červnu. S jakým záměrem jste ji psala?
Chtěla jsem se o informace o císařovně a o turisticky atraktivních místech, která Sisi navštívila a jež jsem z velké většiny navštívila i já, podělit se čtenářským publikem. Kniha obsahuje také aktuální fotografie a historické snímky jednotlivých míst i portréty Sisi a její rodiny, z nichž mnohé jsou zveřejněny vůbec poprvé.
Jaké byly ohlasy?
Mám velkou radost, že ohlasy byly a jsou kladné. Těší mě, když někoho Toulky po stopách císařovny Sisi inspirují k nějaké zajímavé cestě. Čtenáři se ozývají, posílají milé e-mailové zprávy, a dokonce mi přišel také jeden dopis. To je pro mě velkou motivací.
Právě vyšel váš druhý titul s názvem Za sluncem po stopách císařovny Sisi. Jak byste ho charakterizovala?
Zatímco první díl Toulek pojednává o Bavorsku, Rakousku, Českých zemích, Slovensku a Maďarsku, toto volné pokračování nás zavede na jih, láká na plavby podél pobřeží Portugalska, Španělska a Alžbětina milovaného Řecka. Mapuje císařovniny zastávky na Gibraltaru, Kypru a Maltě, cesty na území dnešní Itálie, Francie, Rumunska, Chorvatska, Turecka, Libanonu, Maroka, Tuniska i Alžírska. Popisuje místa známá i neznámá, všechna však spjatá se Sisi, která sama o sobě prohlásila: „Jsem racek, který nemá žádný břeh.“
Jak tato knížka vznikala? Kolik vás stála času?
Materiály jsem sbírala a studovala dlouhá léta a dlouhá léta jsem také putovala po Sisiných stopách. Knihu jsem pak psala doslova na jeden zátah.
I tentokrát na čtenáře čeká i bohatá obrazová dokumentace včetně snímků z rodinného života. Jak moc těžké bylo je získat?
Nebylo to právě lehké, ale naštěstí mi řada knihoven a muzeí vyšla vstříc.
A jak se vám spolupracuje s nakladatelstvím Grada, které vaše knihy vydává?
S Gradou se mi spolupracuje báječně. Nesmírně si vážím důvěry nakladatelství a těší mě, že pracujeme na dalších projektech. Letos v srpnu mají vyjít Dopisy od Sisi, unikátní, dosud nezveřejněná osobní psaní císařovny, která jsem rozluštila z kurentu (německá obdoba novogotického kurzívního písma, pozn. red.), přeložila do češtiny a podrobně okomentovala. Necháme tak Alžbětu samotnou promluvit o jejích radostech a bolestech.
Z vašich knížek je naprosto jasné, že Sisi byla vášnivá cestovatelka. Měla nějaké místo, do kterého se opravdu zamilovala? Kde nechala kus srdce?
Asi nejsilněji na ni zapůsobil ostrov Korfu, kde si nechala vybudovat svůj snový palác Achilleion.
Nedávno jsem navštívila portugalskou Madeiru, kde Sisi přímo v centru hlavního města Funchalu postavili sochu. Asi nebyli jediní…
Alžbětiných soch je po Evropě celá řada, nejvíce jich najdeme v jejím milovaném Maďarsku, o těchto sochách se dozvíte více v našich Toulkách. O soše na Madeiře, stejně jako o tom, jak Sisi trávila na květinovém ostrově čas, se zase dočtete v knize Za sluncem po stopách císařovny Sisi.
Podařilo se vám o Sisi zjistit něco, co jste do té doby nevěděla? Nějakou důležitou informaci, nebo třeba pikantnost?
Zjistila jsem například, že používala papírové kapesníčky nebo první opalovací krém a také že měla na rameni tetování. Zajímavé je třeba také, že když jí při psaní dopisů došel papír, psala přes řádky psané horizontálně ještě text vertikálně.
Co vám osobně doba strávená s touhle zajímavou a inspirativní osobností přináší? A co vám dává psaní samotné?
Sisi mi přináší možnost cestování v prostoru a pomyslně i v čase a psaní radost a tvůrčí svobodu.
A jaká jste vy sama čtenářka? Co vás baví?
Čtu mnoho, především v němčině knihy vztahující se k císařovně a její rodině, ale potěší mě každá krásná publikace.
Před námi jsou letní měsíce. Prozradíte, kam se vydáte?
Zaletím do Marseille, kterou Sisi milovala, a při svých plavbách po Středomoří se tu nikdy nezapomněla zastavit. Musím říct, že Francie je i pro mě srdeční záležitost.
Dagmar Beňaková (* 1980) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a rovněž Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (obor německá a rakouská studia). Absolvovala řadu zahraničních pobytů, během nichž se věnovala právu, historii i cizím jazykům. Nyní pracuje na Ministerstvu zahraničních věcí České republiky. Už od dětství se zajímá o císařovnu Alžbětu Rakouskou. Stejně intenzivně sbírá a studuje veškerou dostupnou literaturu o ní. Na kontě má knihy Toulky po stopách císařovny Sisi a Za sluncem po stopách císařovny Sisi.
Text: Martina Vlčková
Foto: se svolením Dagmar Beňakové
