Patří k nejznámějším a nejprodávanějším českým výtvarnicím. Nejvíce ji proslavila kolekce obrazů nazvaných „Chlupatice“, ale dělá i litografie, smaltované obrazy, instalace, sochy, pracuje s českým křišťálem a vytváří originální ilustrace ke knížkám. Jaká je Alena Kupčíková čtenářka?
 

Jakou knihu právě čtete?

Protože letos uplynulo 100 let od nalezení Věstonické venuše, začala jsem se věnovat studiu ženy z antropologického a estetického pohledu. Plánuji vytvořit svou vlastní „Venuši – Chlupatici“ pomocí své techniky, která využívá chloupky z intimních míst (v tomto případě budou patřit stovce žen). Jednou z knih, které kvůli tomu čtu, je Velká matka od Ericha Neumanna. Jde o fenomenologii ženských podob nevědomí, která představuje symboliku ženy v historii, rituálech, mytologii, umění, snech a fantaziích. Zkoumá různé podoby ženy, například jako bohyni, monstrum, bránu, strom, měsíc, slunce, loď nebo zvíře – od hada až po ptáka. Druhou knihou, tu mi věnovala přítelkyně, je Kurandera od Hernána Huarache Mamaniho. Vypráví příběh peruánské dívky Kantu, která objevuje, že člověk v sobě může nalézt sílu změnit svůj osud.

Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?

Preferuji papírové knihy. Když mám tu čest být součástí jejich vzniku a tvořím do nich ilustrace, je pro mě samotné držení výsledného díla v ruce nepopsatelný pocit. Navíc máme doma obrovskou knihovnu.

S jakou literární postavou byste šla na víno?

Mám ráda knihy plné faktů, filozofických myšlenek a encyklopedie, takže mě konkrétní postava příliš neláká. Ale kdybych si měla vybrat, asi bych šla na víno s Bobem a Bobkem. Anebo se Spejblem, taťkou od Hurvínka. Mám osmiletou dceru Sarah a denně teď čteme dětské knihy.

U které knihy jste se smála nahlas?

To je těžká otázka. Když čtu filozofii, cítím nadšení, když si konkrétní myšlenku spojím se svým životem. V takových chvílích cítím pokoru, radost a lásku, což mi vykouzlí velký úsměv. Když přejdu do roviny emocí, byla to dětská knížka, kterou Sarah miluje – Deník malého poseroutky. Krásně ukazuje boj s egem a hledání identity, což je vidět i na malém klukovi.

Oblíbený citát z knihy?

Dám sem citát z knihy, kterou právě čtu. Z Velké matky:
„Všichni přece musíme posouvat své cíle dál, než kam sahají naše síly, abychom na konci nevykonali méně, než co dovolují.“

Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?

Asi bych si vzala knihu o přežití nebo kuchařku, která poradí, jak vařit na pustém ostrově.

Kde knihy nejčastěji nakupujete?

Nejčastěji nakupuji online, ale ráda také pořizuji použité knihy z internetových obchodů.

Co děláte s knihami, které už nechcete?

Sbírám knihy dokonce i od popelnic. Jsem takový sběratel knih, že se jich jen málokdy zbavuji. Ale když se mi náhodou něco sejde dvakrát, ráda to daruji dál.

Proč je podle vás dobré číst knihy?

Své dceři říkám, že knihy čteme proto, abychom zapojili obě hemisféry mozku a tím ho rozvíjeli. To ovlivňuje vše – naše pohyby, myšlení i lásku ke světu. Knihy jsou doslova potravou pro duši.
 

Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?

Mám mnoho přátel mezi spisovatelkami a nechci nikoho jmenovat, protože každá z nich je jiná. Ale jsem si jistá, že by to měla být žena. Doufám, že se toho jednou dočkám – kniha o mém díle a mých „Chlupaticích“ by určitě byla zásadní.

Text připravila: Martina Vlčková
Foto: se svolením Aleny Kupčíkové