Detektiv ze seattleského oddělení vražd Tracy Crosswhiteová je další z řady střelkyň, které jsou ochotny kvůli pravdě jít i proti všem. A nezřídka i za cenu toho, že sama skončí na pokraji smrti a v takřka bezvýchodné situaci. Naštěstí s malou pomocí od přátel nakonec vždy případ vyřeší a sama vyvázne jen s nějakou tou drobnou fyzickou újmou…
Robert Dugoni byl část svého života právníkem a další část zase novinářem. Obojí vystudoval – a je nesmírně zajímavé, jak se tyto profese nesmazatelně otiskly i do jeho knih. Z té první si vzal systematičnost, s níž jeho hrdinové přistupují k řešení případů, a z té druhé zase snahu šokovat, vršit na sebe dějové zvraty – a hnát hrdiny až na ostří nože a do mezních situací, kde jde nejen o život, ale třeba také o profesní čest…
Tracy dvou tváří
Tracy Crosswhiteová by se na první pohled mohla klidně ztratit v řadě podobně vyprofilovaných hrdinek, které v současnosti v podstatě dominují tomuto žánru. Urputná a tvrdohlavá ranařka, individualistka, jíž nedělá problém zvysoka kašlat na předpisy a která ráda chodí po večerech trénovat na střelnici.
Zároveň psychicky trochu nevyrovnaná (ale opravdu jenom trochu, nečekejte sáhodlouhé sebezpytné vnitřní monology, tady na ně není čas), s temnou skvrnou z minulosti – její sestra byla zavražděná a vraha se právě chystají propustit na svobodu.
A nesmí samozřejmě chybět ani misogynní šéf, který Tracy upřímně nesnáší (mimo jiné i proto, že je fakt dobrá policistka), ponižuje ji (i veřejně), kde to jenom jde, a usiluje o to, aby co nejdřív ze seattleského oddělení vražd odešla.
Dugoniho finta
Jenže Robert Dugoni jako by se rozhodl na to jít zcela opačně. A tak dějová linie, kterou jiní autoři odhalují jen pozvolna, v mnoha dílech, a s jejímž vyřešením otálejí, jak to jenom jde, je zde smáznuta z povrchu zemského hned v první knize. Vrah Traceiny sestry skončí tak, jak si zaslouží, a i když jizvy zůstávají, je třeba začít systematicky řešit další problém. Tedy na první pohled vraždy striptýzových tanečnic, které byly brutálně uškrceny v motelovém pokoji – ve skutečnosti však válku s kapitánem oddělení násilných trestných činů Johnnym Nolascem, v níž je brzy jasné, že „přežije“ jenom vítěz.
Jedinou Tracyinou šancí je přeskočit všechny ty klacky, které jí arogantní a podlý šéf hází pod nohy, vypořádat se i s urputným stalkerem a dotěrnou novinářkou, jež si hodlá na jejím krachu vybudovat kariéru, a dokázat všem, že ten, kdo se zde nemýlí, je ona. A vzhledem k tomu, že druhou její tváří je paradoxně chladnokrevnost a racionalita, s níž se vrhá do řešení svých problémů, není vedle samolibého Nolasca úplně bez šance.
Jenže i sám Dugoni si uvědomuje, že každý správný Holmes potřebuje svého Moriartyho, a tak ta válka bude nejspíš dlouhá a pořádně drsná. Johnny Nolasco totiž patří k lidem, které když vyhodíte dveřmi, vrátí se oknem.
S trochou pomoci od přátel
Tracy ale má samozřejmě i ty „správné“ parťáky, na které se může spolehnout, že v pravou chvíli zasáhnou – a někdy i oni poruší předpisy, jen aby Tracy pomohli nejen proti Nolascovi, ale i proti skutečným zločincům – sériovým, často brutálním vrahům.
Tím, že Dugoni patří k autorům, u kterých funguje něco jako sebekontrola, a i když situace v rámci jedné knihy šroubuje a hrotí až do okamžiků, kdy jde (především Tracy) o život, nikdy nepřekročí mez základní uvěřitelnosti a nesklouzne ke směšnosti.
A tak jeho zločinci nejsou všemocní ani nějak zvlášť geniální – spíš jsou to psychicky nemocní lidé, kteří si setsakra umějí dávat pozor, a stejně tak Tracyini sidekickové (tedy kolegové) nemají nijak hraniční povahy a jsou zde ve své normálnosti příjemně upozadění. Týká se to jak Tracyina nejbližšího parťáka Kinsingtona Rowea, rodinně založeného, klidného muže, který se pokouší zachránit své manželství, tak „italského akčního dua“ Vic Fazzio a Delmo Castigliano, které patří do stejného vyšetřovacího týmu. A které zde dostává za úkol vkusným způsobem se starat o tu mikroskopickou stopu humoru, jímž knihy disponují.
Tři z deseti
Detektivek s Tracy Crosswhiteovou napsal Robert Dugoni zatím deset, český čtenář zná dvě a Naše nakladatelství – Dobrovský chystá v edici Vendeta brzy třetí. Doufejme, že jejich chytré zápletky, které dokážou čtenářsky strhnout, ale zároveň nikdy neztrácejí racionální stránku věci, ocení co nejvíc fanoušků detektivky.
Byla by škoda nedozvědět se, kam až bude Johnny Nolasco ochoten zajít ve své nenávisti k Tracy – a hlavně to, jaká další překvapení v řešení jednotlivých případů Dugoni připraví. Minimálně postava pachatele v druhé detektivce s touto hrdinkou, Její poslední výdech, jasně ukazuje, že autor není nijak svázán stereotypním zobrazováním psychopatických masových vrahů a osvěžujícím způsobem umí v klíčovém okamžiku ubrat na intenzitě a uzavřít vše velice sugestivně a komorně.
ROBERT DUGONI vystudoval žurnalistiku a tvůrčí psaní na Stanfordské univerzitě. Během studií získal řadu cen, pracoval také jako reportér. Poté vystudoval práva a třináct let se tímto oborem v San Francisku zabýval. Svět práva ale opustil a rozhodl se stát spisovatelem na plný úvazek. Hned jeho první tři knihy získaly několik literárních cen a ta první se stala bestsellerem The New York Times. V současnosti bydlí s rodinou v Seattlu.
Kromě série o Tracy Crosswhiteové napsal i pětidílnou řadu o právníkovi Davidu Sloaneovi a další samostatné tituly, z nichž některé patří k literatuře faktu (The Cyanide Canary). Částí odborné veřejnosti bývá považován za „nezpochybnitelného krále právnického thrilleru“ a „dědicem Grishamova literárního trůnu“.
Text: Jiří Popiolek
Foto: se svolením nakladatelství Vendeta
