Roman Bureš je jako autor vcelku nenápadný, jeho knihy nicméně patří k tomu nejlepšímu, co se v české fantastice dá najít. Po úspěšné sérii Propast času potěšil čtenáře samostatnými romány Říše nebo Planeta idiotů a ve své novince se vrací k úspěšnému Inferiu z roku 2019. Jeho pokračování nese podtitul Invaze a svému názvu plně dostává. (text: Michaela Merglová, foto: Štěpánka Levá)
Polodémon Ronan se po návratu z Pekla snaží žít normálním životem a na vše zapomenout. Přestěhoval se do New Yorku, ale předchozí slib, že nebude zabíjet, mu dlouho nevydrží. V hlavě mu navíc pořád vězí vzpomínka na nevinnou Židovku Amálku, kterou v Pekle ponechal jejímu osudu.
V Pekle se zatím od prožité války proti vzbouřenému lidskému dobytku vše vrací do starých kolejí. Lidé jsou zpět v ohradách masokombinátů a démoni se snaží modernizovat svou armádu. Ve vzduchu visí proroctví Serafů o blížící se invazi a svět lidí se exponenciálně vyvíjí, podle pekelných odhadů by již brzy mohli mít zbraně, kterými by dokázali Inferiu zle zatopit. Satan navíc slábne. Přítomnost nevinné lidské duše v Pekle vychyluje rovnováhu a je proto třeba ji poslat zpět na zem. Jenže právě na tento okamžik čekají andělé v Demokratické republice Eden, kde šikují své pluky a chystají se vtrhnout do Inferia. Válka andělů a démonů je na spadnutí.
Inferium: Invaze je hned od počátku divoká jízda a autor čtenáře vrhá rovnou do děje. Nezdržuje se zbytečným vysvětlováním, zároveň ale nenasazuje příliš překotné tempo a dokáže vybalancovat množství postav a jejich motivací tak, aby byly dobře srozumitelné i pro ty, kdo první díl nečetli. Bureš je zručný spisovatel a nepotřebuje okázalé popisy nebo složité konstrukce, aby udeřil na solar – stačí mu k tomu jediný výjev jako při odhalení fungování Edenu.
Výlet do pekla není v české fantastice ojedinělý, pohrává si s ním namátkou Kopřivův Asfalt, Vyhlídka na věčnost od Jiřího Kulhánka nebo nedokončená série Daemonica. Burešovo Inferium ale nabízí nad rámec zábavnosti také notnou dávku pochmurně cynického humoru a společenské reflexe, díky čemuž se může hrdě řadit po bok těch nejlepších zářezů tuzemské fantastické scény.
