Přezdívá se jí „česká Edith Piaf“, ale ve skutečnosti je její rejstřík daleko barevnější. Kromě legendárních šansonů zpívá vlastní písničky, hraje v muzikálech, vyučuje zpěv, sama studuje. V červenci měla premiéru koncertního cyklu Šansony v Zahradách, která se odehrála v pražské Ledeburské zahradě. Jaká je Radka Fišarová čtenářka?
Jakou knihu právě čtete?
Mám většinou rozečtených několik knih. Ty pak zůstávají různě v ložnici, v obýváku nebo v pracovně. To samé dělá i můj syn Oskar, takže se trousí po domě taková zajímavá kombinace „načatých“ knih. Momentálně jsou to H2O a tajná vodní mise + všechny další díly z této krásné série knih Petra Stančíka, dále kniha Belmondo – Mých tisíc životů, taková pro mě nostalgie, Maják v srdci Barbory Englishové, Příručka Minecraft či Skrytá škola Dana Millmana. A vždycky nějaká detektivka Agathy Christie…To je moje retro klasika, akorát teď se ji snažím číst v česko-anglické verzi.
Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Čtečku jsem v životě nepoužila. To není ono. Samozřejmě chápu, že se tam toho vejde hodně a určitě je to skvělý zprostředkovatel knih, ale mě knihy prostě baví takové, jaké jsou. Když nějakou z nich držím v ruce, mám pocit, že víc vnímám, co mi chtěl autor říct, i třeba tím přebalem. Jsou knihy, které jsou prostě umělecké dílo, nedají se nahradit elektronicky. Jako třeba Labyrint světa a ráj srdce J. A. Komenského s ilustracemi Miroslava Huptycha.
S jakou literární postavou byste šla na víno?
To je tedy opravdu těžká otázka, už proto, že jsem v poslední době četla především knihy, kde žádná postava není, nebo jsou dětské. Ale z těch, do kterých jsem ponořená právě teď, by to byl Belmondo. S ním bych šla samozřejmě na vínko okamžitě!
U které knihy jste se smála nahlas?
Už je to dlouho, ale měla jsem strašně moc ráda knížku Pan Kaplan má stále třídu rád Leo Rostena. Vnímala jsem ji jako film, neskutečně mě dokázala rozesmát.
Oblíbený citát z knihy?
Vzhledem k tomu, že jsem v posledních letech četla hodně knih z psychologie, filozofie a mám ráda knihy osobního rozvoje, tak těch citátů by bylo tedy opravdu hodně. Spíš se mnou vždy nějaký rezonuje v určitém období více. V současné době třeba Robert Fulghum: „Netrapte se tím, že vás děti nikdy neposlouchají, ale tím, že vás stále sledují.“
Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Pustý ostrov si představuji jako písek, uprostřed jedna palma a kolem moře. Takže bych si asi vzala příručku o Feng-šuej, abych se mohla ujišťovat v tom, že to nic kolem mě je v pořádku…
Kde knihy nejčastěji nakupujete?
Oskarovi v knihkupectví v Čelákovicích, ale i jinde. Kdykoliv a kdekoliv jdeme kolem knižního obchodu, vždycky si něco odneseme. Ale je pravda, že nakupuji i na internetu, ale to jsou spíše učebnice nebo odbornější literatura, kde hledám i podle recenzí, jestli obsah stojí za to.
Co děláte s knihami, které už nechcete?
Některé si nechávám, protože se k nim vracím, některé rozdávám, aby udělaly radost dál. Někdy si je pak ale koupím znovu. Často je nechávám klidně roky uležet v knihovně, ony tím na kvalitě neztrácí.
Proč je podle vás dobré číst knihy?
Myslím, že nás obohacují v mnoha směrech. Rozvíjejí naši fantazii, rozšiřují naše vědomosti, slovní zásobu, kritické myšlení, nutí nás zkrátka používat mozek. A také nás umí na chvíli zastavit. Být tady a teď, sami se sebou, v klidu. V tom jsou knihy jedinečné.
Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Když sáhnu do soudobých autorů, tak bych asi vybrala Petru Soukupovou. Nejen protože je i scenáristka a má tedy smysl pro jakousi živost a akci, ale hlavně dokáže svou tvorbou poukázat na důležité lidské věci. Věřím, že by nic podstatného nepřehlédla. Anebo Michaela Fišarová, protože kromě toho, že se jmenujeme stejně, tak píše překrásné knížky pro děti, plné dobrodružství a naděje.
Text: Martina Vlčková
Foto: Iris Brabicová
