Forenzní vyšetřovatelka a kriminální komisař, aneb trocha té nefalšované patologie, potemnělého pitevního sálu, pachu formaldehydu a mrtvol skrývajících tajemství své násilné smrti. Navíc z prostředí pro knižní detektivku méně obvyklého – z německého Kolína nad Rýnem.

Anglosaská detektivka má svou tradici sahající hluboko do devatenáctého století. Severská detektivka se v posledních letech prohnala knihovničkami jako tsunami a převálcovala prakticky celou konkurenci. A konzervativnější francouzská detektivka stále vzpomíná na svého Belgičanem vytvořeného Julese Maigreta. Jenže co detektivka německá? Volker Kutscher pořádá zajímavé výlety do dob nástupu Adolfa Hitlera. A kdybych měl jmenovat jednoho současného autora, nenapadá mě nikdo lepší než Catherine Shepherdová.

Něco o Julii a Florianovi

Soudní lékařka Julia Schwarzová je mladá, hezká tmavovláska, která si své povolání zvolila především kvůli temné skvrně hyzdící její minulost. Mladšího bratra Michaela jí kdysi zneužil a zabil neznámý vrah. Julia nechce, aby kdokoli další zažíval to, co musela od té doby zažívat ona – vždyť její rodiče, především matka, se ani po patnácti letech se synovou smrtí nesmířili a každý rok pořádají jeho narozeninové oslavy.

A tak se mladá patoložka se zvědavostí sobě vlastní pouští mnohdy na vlastní pěst a tvrdohlavě po stopách vrahů – a i když má skvěle vyvinutý instinkt, který ji nezřídka pošle správným směrem, komplikuje tím život kriminálnímu komisaři Florianu Kesslerovi, člověku, jenž by vraždy měl řešit se svým týmem, a ne s neřízenou střelou jménem Julia.

Nezadaný sportovec se slabostí pro blondýny Florian však má slabost tak trochu i pro Julii (jakkoli to hlavně zpočátku nemá s hlubšími city nic společného) a dobře si uvědomuje, že její nápady mu mohou být užitečné. Vzniká tak dvojice vyšetřovatelů, která se skvěle doplňuje a v níž to postupujícím časem čím dál víc jiskří – a to i přes překážky kupříkladu v podobě bývalého Juliina přítele.

Na stopě sériovým vrahům

Případy, které Julia a Florian řeší, nijak nevybočují z obvyklého rámce – zjednodušeně řečeno se zde ocitáme na stopě sériových vrahů se zálibou v bizarnostech. A tak zkoumáme mayské rituály doprovázené podivným tetováním, dívky uvězněné v ledových sochách nebo mrtvoly naaranžované jako školačky v šatech, s copy – a se šípem v srdci.

Jenže na rozdíl od temnějších severských depresí je všechno pojato tradičněji, svižněji, víc k věci samotné, bez zbytečného utápění se v rozervaném nitru, bez závislosti na jakýchkoli psychotropních látkách nebo alkoholu, a tudíž bez fatálních následků na psychice a vlastně i na těle obou hlavních hrdinů (a to i přesto, že Julia svou potřebou bezhlavě se vrhat do jakéhokoli nebezpečí přímo vybízí k tomu, aby se jí něco nehezkého stalo).

Jistě, vztah obou sympatických hrdinů doznává jakéhosi vývoje, dle předpokladů dojde i na odhalení Michaelova zvráceného vraha. Ale přesto je pořád v centru dění samotné detektivní pátrání – zde okořeněné častějšími návštěvami na pitevně, než je v knižním světě tohoto žánru běžné (neberu v potaz televizní seriály využívající toto prostředí mnohem důkladněji).

Romány o Julii a Florianovi jsou tedy především tradiční detektivky bez potoků krve a přehnaného násilí, které svou civilností a častým důrazem na rutinní práci vyšetřovatelů dávají v tom nejlepším slova smyslu vzpomenout – abych zůstal v televizním prostředí – na nejkvalitnější epizody známého německého kriminálního seriálu Místo činu.

Oddechové, ale kvalitní

Catherine Shepherdová píše své příběhy jednoduchým, přímočarým jazykem a vypráví jak z pozice obou hlavních postav, tak z pohledu vraha, případně některé z jeho obětí. Tím pádem je čtenář do děje vtažen o to intenzivněji, protože ví, co se na vyšetřovatele chystá – a vnímá, jak málo času jim zbývá k tomu, aby zasáhli a nedošlo k další vraždě.

Dynamice textu ne příliš dlouhých románů dopomáhají i krátké kapitoly, svižné dialogy – a nekomplikované, i když zcela logické zápletky, u nichž se zajímavě střídá způsob toho, jak a kdy dochází k odhalení identity vraha.

A když se k tomu přidá i spousta pozoruhodných „vedlejších“ postav, které jsou Julii a Florianovi těmi nejlepšími nahrávači (v čele s Juliinovu finskou asistentkou Lenjou, jež se do děje zapojí v pozdějších dílech), nezbývá než dodat, že série „kolínských“ detektivek je příjemnou, ale zároveň kvalitní oddechovou četbou, která se směle může řadit po bok svých proslulejších kolegů.

Catherine Shepherd je pseudonym německé spisovatelky, která se narodila v roce 1972. Po maturitě začala studovat ekonomii a poté několik let pracovala pro velkou německou banku. Vlastní texty začala psát už na základní škole a později se k této své vášni vrátila. První detektivku vydala v dubnu 2012, brzy následovaly další kriminální romány a všechny se umístily na nejvyšších pozicích žebříčků Amazonu.

V listopadu 2015 začala publikovat sérii s hlavní postavou berlínské vyšetřovatelky Laury Kernové a o rok později vydala knihu Vražda na blatech, úvodní svazek série kriminálních příběhů s patoložkou Julií Schwarzovou. Patří k nejprodávanějším německým autorkám thrillerů a kriminálních románů. Má na kontě přes dva miliony prodaných knih.

 

Text: Jiří Popiolek
Foto: Irene Zandel