Romantické jiskření je v jejích příbězích zabalené do hlášek superhrdinů z Marvelu a narážek na Star Wars. Spisovatelka a knižní markeťačka Olga Zbranek Biernátová pod pseudonymem Nofreeusernames právě vydává čtvrtou knihu s názvem Jsme nevyhnutelní.
Už nejste young adult, ale dokážete tuhle věkovou skupinu zachytit s humorem a jiskrou. Čím vás svět teenagerů tak přitahuje?
Mě drží v kontaktu s young adult cílovkou hlavně náš projekt Humbook. Neustále jsem obklopena mladými lidmi a díky tomu vnímám, jak mluví, co sdílí, co je baví a do jisté míry tím nakazím i sama sebe.
Využíváte při psaní své vzpomínky na pubertální léta?
Asi úplně ne, protože mně bylo náct v úplně jiné době. Žila jsem bez sociálních sítí s Bravíčkem (Bravo – časopis pro mladistvé a dospívající, pozn. red.) a Nokií. Určitě ale čerpám z toho, jak jsem se cítila v nejrůznějších situacích, jak jsem prožívala přátelství nebo romantiku, jak iracionálně jsem občas jednala, jak jsem myslela.
Chtěla jste vždycky psát?
Každý knihomol sní o tom, že jednou napíše knihu, ale většinou to nevyjde. Pro mě se to celé zlomilo s aplikací Storki, ve které jsem psala krátké příběhy formou chatových konverzací. Když si mou povídku Jsem tu a mám čokoládu přečetlo přes 20 tisíc lidí, přišla nabídka z nakladatelství.
Takže jste první knihu napsala víceméně na objednávku?
Přesně tak, bylo jasné, že pokud to nebude úplný nesmysl, tak to vyjde. Velká výhoda byla, že jsem věděla, jak to chodí. Jsem markeťák, takže jsem zkušenosti z nakladatelského byznysu využila v propagaci na svých sítích. Kus proma totiž musí odmakat i sám autor.
Knihy vydáváte pod pseudonymem Nofreeusernames. Proč nepoužíváte své jméno?
Má to dva důvody. Jednak jsem pod touhle přezdívkou začala psát Storki. Bylo tedy logické v tom pokračovat, aby si lidé, co četli mé příběhy, vše spojili i s knihou, a aby si mě snadno našli na sítích. A druhý důvod je, že mé celé jméno je neúnosně dlouhé. Vždyť já se s ním nevejdu ani do kolonek na úřadech, natož, aby ho někdo vecpal na obálku knížky! (smích)
Říká se, že autor by měl psát o prostředí, které zná. Proč své knihy zasazujete na americkou střední školu?
Americká kultura je mnohem snovější. Všichni ji vnímáme přes filmy a seriály, a tak jí mnohem víc věříme různá klišé a romantické scény. Víte, že to není skutečné, ale dokážete o tom snít mnohem víc, než kdyby se to odehrávalo v prostředí, které znáte. Když si svoji zápletku představím na gymplu ve Vsetíně, tak to prostě nefunguje. Je to trapné a divné a Pavlína s Vojtou do toho zkrátka nezapadají tolik jako Harper s Travisem. Já nechci psát skutečnost, chci psát sny a úniky a dokonalé kluky.
Vaše knihy mají nádech High School Musical nebo Pomády a objevují se tam narážky na Harryho Pottera nebo Star Wars…
Miluju příběhy ve všech formách – čtu, chodím do kina, trávím hodiny na Netflixu a HBO, takže zapojení popkultury do mých knih se nedalo vyhnout. Navíc mě i jako čtenáře baví, když má třeba hlavní hrdinka nejradši Lokiho z Marvelu stejně jako já. Vždycky mi vadilo, když se příběhy popkultuře vyhýbají. Všichni používáme hlášky z filmů a bavíme se o tom, na co jsme včera koukali.
Během těch čtyř knih jste vlastně stvořila literární obdobu Marvel Cinematic Universe – Ola Literary Universe. Plánujete v něm pokračovat?
Ola Literary Universe je skvělý pojem, můžu si ho vypůjčit? (smích) Jsme nevyhnutelní je momentálně poslední knihou, která se odehrává ve „vesmíru“, jenž stvořilo Navždycky a je postavený na tom, že jsou všechny postavy propojené. Nic konkrétního teď v hlavě nemám, všechno záleží na tom, co mě inspiruje a nadchne.
Text: Žofie Sedláčková
Foto: Kristýna Hadačová
