Kristýna Sládečková je autorka tří knížek a zakladatelka literárního portálu Knihomam, který sdružuje amatérské spisovatele. Svou třetí knihu s názvem Smrková Tišina zařadila do dějiště Šumavy. Tu, jak sama uvádí v rozhovoru, má velice ráda a byla jí inspirací pro novou knihu.
Kristýno, jste redaktorka, copywriterka a spisovatelka. Mimo jiné se věnujete literárnímu klubu Knihomam. Jakým způsobem relaxujete ve svém volném čase a co vás na vaší práci baví?
Baví mě povídat si s lidmi, hledat příběhy, které za nimi stojí. Jsem ráda, že kolem sebe mám úplně různorodé osobnosti a nejsem zavřená v jedné sociální bublině. Nejradši relaxuju v přírodě, na procházky do lesa chodím skoro pořád, a když je pěkně, tak popadnu batoh a vyrážím na vandr s manželem či s přáteli na více dní. A jinak samozřejmě ráda čtu, v každé volné chvilce.
Založila jste literární portál Knihomam sdružující amatérské autory, kteří píšou do šuplíku. Co bylo tím prvním impulsem pro založení tohoto portálu?
Těch impulsů bylo víc. Kamarád si stěžoval, že už ho nebaví číst pořád zprávy, že by si radši ráno četl v mobilu povídky. Jiná kamarádka zase psala poezii a chtěla, aby ji někdo četl, ale ona mohla zůstat neviditelná. A já jsem historicky zkoušela vydávat různé časopisy s příběhy. Tak se Knihomam zrodil.
Právě vám vychází nová kniha s názvem Smrková Tišina. Děj se odehrává na Šumavě a sledujeme v něm partu mladých lidí, kteří se vydali strávit dovolenou v šumavských lesích. O knize můžeme prozradit, že se jeden z party ztratí neznámo kam. Můžeme se těšit na pořádnou zápletku?
Přiznám se, že když jsem knihu psala, tak jsem se pak sama v noci bála jít na záchod, když jsme spali na nouzových nocovištích. Takže věřím, že zápletka se vydařila, stejně tak jako atmosféra Šumavy, hlubokých lesů, lišejníků. Snažila jsem se, aby kniha byla napínavá, ale zároveň z ní sálala i dovolenková pohoda. Tak doufám, že se mi to povedlo sladit.
Kniha se věnuje tématům jako je cestování, kempování, sociální vztahy… Příběh jste navíc zasadila do prostředí Šumavy. Co pro vás tato oblast znamená? A máte zde nějaké oblíbené místo?
Šumava mě fascinuje odjakživa. Když jsem byla malá, jezdívali jsme pravidelně na chalupu v Pošumaví, do malebné vesničky, kde nechyběl kravín, louky a samozřejmě ty hluboké lesy, ve kterých to šumí, vrže, voní mechem, borůvčím a houbami… Odtamtud jsme jezdili na výlety, takže Šumavu mám prochozenou skrz naskrz. Oblíbených míst mám hned několik, kromě malebných vesniček v Pošumaví je to určitě okolí Bučiny a jádro národního parku, o kterém tak nádherně psal můj oblíbený spisovatel Karel Klostermann.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že se při psaní necháváte inspirovat vlastními sny. Dalo by se říct, že je i Smrková Tišina snové téma převedené na papír?
Částečně ano, ale zdaleka ne tolik jako u knihy Mexabo, kde většina příběhu opravdu pochází ze snu, který se mi zdál… Myšlenka Smrkové Tišiny vznikla na vandru Šumavou, kam jsem vzala svého dnes již manžela, abych ho s milovanou krajinou seznámila. Spali jsme po nouzových nocovištích, kde se mi začal příběh v hlavě skládat. Je protkaný jak sny, tak reálnými historkami. A i když Smrková Tišina sama o sobě je místo fiktivní, je posazené do naprosto reálného prostředí Šumavy.
Co byste poradila začínajícím autorům?
Pište si deník. To je to nejlepší cvičení, jak se naučit popisovat věci, dialogy, myšlenky. Nikdy ho pak ale nečtěte zpětně, protože je to šílená nuda a člověk je vlastně zklamaný, že popsal tolik stran a nic z toho. O to líp se ale pak příběh přibarvuje, když na něm pracujete.
Kristýna Muszyński Sládečková
Založila literární portál Knihomam, který byl v roce 2019 navržen na Magnesii Literu. Je autorkou pohádky O jezerní víle Elišce a humorného vesmírného sci-fi Mexabo, které vydala pod dívčím jménem Sládečková. S knihou Smrková Tišina se tak pouští do dalšího žánru, tentokrát detektivního příběhu.
Text: Michaela Kováříková
Foto: Kateřina Svobodová, se svolením Kristýny Sládečkové
