RECENZE: Paní Hannah nám vypráví svůj životní příběh, který byl neskutečně těžký. V roce 1933 se jako pětiletá s rodiči odstěhovala z nacistického Německa do Amsterodamu. Zde potkala holčičku jménem Anne Franková a staly se z nich nerozlučné kamarádky, které si užívaly dětství, školu i vzájemné návštěvy.
V roce 1942 jednoho dne Anne zmizela i s celou svou rodinou. Nikomu nic neřekli a Hannah jen doufala, že je její kamarádka v pořádku. Sama se však s rodinou dostala do koncentračního tábora Bergen-Belsenu, kde žili v hrozivých podmínkách. A právě zde se o Anne dozvěděla překvapivé informace.
Mám ráda knihy pamětníků, kteří zažili hrůzy války. Jejich osobní příběhy jsou silné a je nepředstavitelné, čím vším si museli projít. Knih na toto téma jsem přečetla již mnoho a neustále mě udivuje, čeho všeho byl jediný člověk schopen. Je zde ukázáno, jak se lidé během války mění, ať ti dobří, nebo ti špatní. A hlavně je zde popsáno, jak prožívaly válku děti, jak vnímaly, co se s nimi děje a proč musí žít v koncentračních táborech.
Příběh paní Hannah je vyprávěn velice poutavě. U některých memoárů mám problém s tím, že mi nesedne styl psaní. To však nebyl případ této knihy. Ponořila jsem se do děje a chvílemi jsem ani nedýchala, jak to bylo napínavé a zároveň děsivé. Knihu jsem vůbec nemohla odložit a několik večerů jsem tak prožívala život společně s paní Hannah.
Samotný příběh Anne Frankové jsem četla už před lety, a ne všechno si pamatovala, není však podmínkou ho znát. Ale i tak si příběh Anne potřebuji znovu přečíst, abych si díky této knize propojila všechny informace, které jsem se dozvěděla.
Tato kniha je neskutečné silné a smutné čtení, které vás zasáhne. Budete mít pocit, že jste součástí rodiny Goslarových i Frankových. V knize najdete i fotografie, které vám Hannah s Anne ještě více přiblíží.
Autorka se dožila krásných 93 let a celý svůj život přednášela o hrůzách, které zažila, aby i mladí lidé věděli, co se skutečně stalo a co by se už nikdy nemělo opakovat.
Text: Eva Francová
Foto: Markéta Havlová
