RECENZE: Co kdyby existovala technologie natolik rozvinutá, že umožní do naší reality přesunout člověka, který v minulosti zemřel? Pilotní projekt, jenž se právě rozjíždí v Británii, vyžaduje maximální stupeň utajení. Vzniká tak zvláštní pracovní skupina, která na něj má dohlédnout – Ministerstvo času.
Vybrat jedince, který by se hodil pro přesun časovou osou, není jen tak. Je třeba zvolit takového, co ve své realitě zmizel beze stopy nebo jehož smrt nijak neovlivnila společnost, aby jeho extrakce, respektive expatriace do nové reality proběhla bez komplikací a zbytečných otázek. Výzkumníci proto vybrali pět subjektů s širokým časovým rozptylem, aby mohli sledovat podrobnosti jejich přesunu a začlenění do moderní společnosti: Je mezi nimi žena z dob Velkého moru v Londýně, poručík z bojů u Naseby, mladá dáma z Robespierrovy Paříže nebo armádní kapitán z bitvy na Sommě. A také Graham Gore, uhlazený námořní důstojník, který zmizel s Franklinovou arktickou expedicí v letech 1848–1849. Právě o něho se začíná starat vypravěčka knihy, takzvaná přemostnice, mající za úkol usnadnit mu přechod. Její práce však nebude snadná, protože muž oplývá suchým britským humorem a kouzlem osobnosti. A také se začne ukazovat, že s celým projektem možná není něco v pořádku…
Ministerstvo času je debutovým románem britsko-kambodžské spisovatelky Kaliane Bradleyové a kombinuje prvky fantasy, romance a špionážního thrilleru. Získalo si značnou pozornost nejen v Británii – dočkalo se překladu do třinácti světových jazyků. V Česku ho nyní vydává nakladatelství Beta Dobrovský ve zdařilém překladu Petry Urbanové.
Ačkoli se kniha může zdát jako další romantický příběh „navzdory času a osudu“, do jehož ústřední role autorka vepsala sebe samu (paralel mezi jejím a vypravěččiným původem zde najdeme hned několik), pod líbivou obálkou se naštěstí skrývá mnohem víc. Vztah bezejmenné hrdinky s důstojníkem Gorem se zvolna vyvíjí z profesní nutnosti k opatrnému přátelství, a než dojde na skutečnou romantiku, čeká vás více než polovina stránek. Chcete-li tedy osudovou vášeň a divoké cestování časem, Ministerstvo času pro vás bude zklamáním.
Co naopak nabízí, je zdařilá úvaha na téma „jak by to vypadalo, kdyby“. Vytržení hrdinové se učí existovat v nové realitě a ačkoli je řada z toho plynoucích situací úsměvná, vyprávění až na pár výjimek nesklouzne k laciným vtípkům a stereotypům. Autorka podrobně rozebírá praktické aspekty začlenění člověka ze zcela odlišné doby i včetně nepříjemných třecích ploch, jaké představuje dobový rasismus, náboženské smýšlení, mravnost nebo postavení žen ve společnosti. Na rozdíl od řady knih obdobného typu nepůsobí Ministerstvo času anachronicky a autorka neromantizuje minulost ani se ji nepokouší hodnotit. Spíše se soustředí na realistické každodenní těžkosti a posuny.
Velkou devizou příběhu jsou příjemné charaktery. Graham Gore je popsán jako inteligentní, praktický a uvážlivý muž, takže jeho chování v nové době není groteskní, ale odpovídá uvěřitelné osobě z masa a kostí. Stejně dobře rozvinuté jsou i vedlejší postavy Artura, válečného veterána z první světové války stiženého úzkostmi, a Maggie, mladé lesbičky z doby francouzské revoluce, která vítá svobodu dnešní doby. Také vypravěčka dostává dostatek prostoru k tomu, aby se s ní čtenář ztotožnil a pochopil ji, třebaže působí méně zajímavě než návštěvníci z minulosti.
Co románu naopak mohou mít někteří za zlé, je tempo, v celkovém kontextu sice realistické, ale místy zpomalující děj takřka do stagnace. Špionážní linka, která textem probublává, začne nabývat na významu až v poslední třetině, kdy kulminuje i vztahová rovina a z poklidného čtení se najednou stává nečekaně svižná a napěchovaná kniha.
Ministerstvo času je fantasy, které bude bavit všechny milovníky hravých knih, kteří ale zároveň ocení promyšlené a uvěřitelné příběhy o cestování časem. A pokud vás v minulosti nadchl Simmonsův Terror, určitě oceníte tuto alternativu, v níž osud Franklinovy expedice není tak bezútěšně tragický.
Text: Michaela Merglová
Foto: Markéta Havlová
