Psychologický thriller Stephena Kinga Misery dodnes fascinuje čtenáře temnou a realistickou atmosférou. Autor otevřeně přiznal, že inspirací mu byla jeho někdejší závislost na kokainu a frustrace z očekávání fanoušků. Filmová verze příběhu spisovatele Paula Sheldona a jeho věznitelky Annie Wilkesové je dosud jedinou adaptací Kingova románu vyznamenanou Oscarem. Výjimečné dílo u nás konečně vychází jako audiokniha (OneHotBook 2025). V režii Michala Bureše se interpretace ujal známý herec Martin Myšička.
Čím je podle vás Misery nadčasová?
V první řadě je to strach z bezmoci a uvěznění, ať už fyzického nebo psychického. Spisovatel Paul Sheldon je na dně, zraněný po autonehodě, závislý na neznámé „zachránkyni“ Annie Wilkesové. A tenhle pocit absolutní závislosti na někom, kdo je nepředvídatelný a nebezpečný, je univerzální. Může to být v partnerském vztahu, v práci, ve společnosti.
V dnešní éře sociálních sítí a tzv. influencerů je Misery aktuálnější než kdy dřív. Annie Wilkesová je ultimativní „fanoušek číslo jedna“, který si nárokuje svého idola, chce ho vlastnit a diktovat mu, co má dělat. A když se jí to nelíbí, neváhá použít brutální prostředky. To je zřejmá paralela k tomu, co vidíme na internetu. Lidé si vytvářejí silné, až patologické vazby k celebritám, politikům, dokonce i k fiktivním postavám. Když se nechovají podle jejich představ, následuje vlna kritiky a nenávisti. Hranice mezi obdivem a posedlostí je tenká a Misery ji ukazuje v extrémní a děsivé podobě.
Dále je tu téma tlaku na tvůrce, aby produkoval, co se od něho očekává, aby se držel „osvědčeného“ žánru nebo postavy. Paul Sheldon se snaží vymanit z role autora komerčně úspěšných, ale literárně pokleslých romancí. Touží napsat něco kvalitního, posunout se. Annie ho však nutí vrátit se k tomu, co chce ona. To symbolizuje boj každého umělce: zůstat věrný sobě, nebo se podřídit očekávání publika a komerčnímu tlaku? King s tím také bojoval, proto je tento aspekt románu tak silný a oslovuje každého, kdo tvoří.
A pak je tu téma závislosti. V případě Kinga to byl kokain, u Paula Sheldona analgetikum. Uvězněný spisovatel se vypořádává nejen s Annie, ale i s vlastním závislostním chováním, které ho kdysi málem zničilo. To je pro mnoho lidí relevantní téma.
Rezonovalo ve vás některé z témat na osobní úrovni?
Ano, téma tvůrčí krize. Říká se, že pro autora je nejlepší motivací blížící se termín, kdy je potřeba odevzdat text. Před rokem jsem psal hru o cestě do nitra duše, o hledání pravdy a sebepoznání. Když jsem si ji po sobě přečetl, byl jsem nespokojený. Dostal jsem se do klasického stavu, kdy si začnu myslet, že jsem neschopný, že to nebude stát za nic… Ale pak jsem si řekl – dobře, nelíbí se mi to – proč? A začal jsem zkoumat, co konkrétně mi vadí. Najednou jsem se dostal zpátky do procesu, začaly chodit nápady, jak to vylepšit, a pak už to jelo.
Jak jste přistupoval k hlasovému ztvárnění Annie Wilkesové?
Vzhledem k tomu, že jde o ženu, jsem zvolil vyšší hlasovou polohu. Annie je velmi proměnlivá – chvíli mateřská, pak zas dračice. Šlo mi o hledání jejích vnitřních stavů. Michal Bureš mi dával zpětnou vazbu. Je to intuitivní práce.
Vyšlo v nakladatelství OneHotBook.
Měl jste při načítání Misery nějaký vlastní cíl?
Pro mě bylo důležité ukázat, že i v naprosté deprivaci si člověk může udržet vnitřní integritu a touhu po svobodě. Paulova síla spočívá v jeho intelektu a schopnosti adaptace. Nemůže bojovat fyzicky, ale mentálně. Snaží se předvídat nálady své věznitelky, manipulovat s ní. Psaní se pro něho stává nejen nutností a formou duševní obrany, ale i posledním záchytným bodem. To je to, co dělá Paula Sheldona tak komplexní a silnou postavou a Misery tak nadčasovým příběhem.
Pro OneHotBook jste načetl více než dvacet audioknih. Evokuje vám některá z nich Kingovu Misery?
Jiskra života od Remarqua. Děj se odehrává v nacistickém koncentračním táboře Mellern na jaře roku 1945. Remarque dokázal autenticky popsat vůli k přežití a hledání smyslu i v nelidských podmínkách. Každá ta „jiskra života“ – ať už to byla vzpomínka, malá laskavost nebo jen touha po pomstě – se stala silným motorem. Je to stejné téma jako v Misery. Remarque i King zkoumají, co se stane s lidskou psychikou pod extrémním tlakem a jak daleko jsou lidé schopni zajít, aby si zachovali své „já“ a přežili.
Martin Myšička (* 1970)
Příbramský rodák je absolventem herectví na pražské DAMU a oboru jaderná fyzika na MFF UK. Ještě za studií hostoval v Národním divadle, v Divadle Na zábradlí či ve Studiu Ypsilon a rok před absolutoriem získal Cenu Alfréda Radoka jako talent roku 1994 za roli knížete Myškina v Dostojevského dramatu Idiot. Od roku 1997 je ve stálém angažmá v Dejvickém divadle, kde posledních osm let působil i jako umělecký šéf. Filmoví diváci ho znají z mnoha snímků, např. Šeptej, Jedna ruka netleská, Karamazovi, Protektor, Občanský průkaz či Ztraceni v Mnichově. Objevil se také v řadě TV seriálů, mj. Černí baroni, Bezvědomí, Čtvrtá hvězda, Vraždy v kruhu, Kosmo, Dabing Street, Zkáza Dejvického divadla nebo Osada. Má za sebou desítky rozhlasových rolí, je vyhledávaným interpretem audioknih. Pro OneHotBook jich načetl více než dvacet.
Text: Denisa Novotná
Foto: OneHotBook
