Její kniha Historky z Tinderu se během pár měsíců stala národním bestsellerem a dodnes se objevuje ve všemožných výběrech a žebříčcích nejvtipnějších knih. Za svou knihu Svatební historky dostala dokonce Magnesii Literu. Teď se Lucie Macháčková opět vrací do vod randících aplikací. Její Historky z Tinderu 2 aneb Láska, sex a ten pravý nikde jsou totiž opět zábavná jízda od první do poslední stránky! A tak jsme si s autorkou daly rande, abychom její knihu jaksepatří probraly!
 

Čím se budou Historky z Tinderu 2 lišit od jedničky? Můžeme se těšit na to, co fungovalo, nebo jste čtenářům připravila něco trošku jiného?

Myslím, že komu se líbila jednička, určitě nebude zklamaný. Čtenáře čeká velká dávka legrace, bizárů, trapasů a vtipných hlášek, při kterých bude mít „rohlík na tváři – od ucha k uchu“. Dvojka je ale myslím víc propracovaná, obsahuje delší kapitoly, postavy jsou vykresleny více psychologicky, občas otevírám i vážnější téma…

Jaké třeba?

Například vztah s mužem narcistou. Vše ale s humorem a v nadsázce. A taky nechybí spousta vtipných vsuvek! Křížovka? Bingo hlášky z Výměny manželek? Všechno tam je!

Jak kniha vznikala? Bylo to tak, že jste chtěla randit a z toho vznikla kniha, anebo jste chtěla knihu, a tak jste začala randit?

Obojí (smích). Já jsem opravdu single a opravdu bych se ráda s někým seznámila, ale zároveň to neberu úplně smrtelně vážně, a když to nevychází, tak si z toho spíš střílím, než abych se trápila.  Jsem dost v pohodě sama, a jak píšu ve své knize – hledám někoho, ale ne jen tak někoho.

Co byla nejlepší část práce na knize?

Asi samotný proces tvorby. Já píšu celý život, vystudovala jsem scenáristiku právě kvůli tomu, že pro mě není nic radostnějšího než vyprávět příběhy. To, že si sednu k počítači a je přede mnou bílá stránka a když se od něj zvednu, je tam příběh, postavy, emoce, napětí, humor…To je prostě magie.

A co bylo naopak nejtěžší?

Najít na psaní koncentrovaný čas. Pro mě je tvorba něco, co nemůžu pytlíkovat po ukradených chvílích klidu, potřebuju si sednout, vypnout mobil, vypnout sociální sítě a mít třeba pět či šest hodin v kuse, kdy se totálně ponořím do příběhu a píšu, píšu, píšu bez toho, aby mě kdokoli rušil. Což se s malým dítětem na krku a prací na plný úvazek dělá vážně špatně!

Nebojíte se, že se v knize někteří muži najdou a budou se chtít buď soudit, nebo ještě hůř – požadovat podíl ze zisku?

Ne, to vůbec. Nepíšu memoáry, konkrétní informace a jména anonymizuju a moje knihy neslouží k tomu, abych si v nich vyřizovala účty s expartnery. Skutečnými událostmi je kniha opravdu spíše inspirována.

Nenastal žádný takový problém ani u první knihy?

Nenastal. Kdyby se to stalo, tak by mě to vážně pobavilo – a myslím, že by to byl taky senzační marketingový tah! (smích)

Vychází 16. října v nakladatelství Ikar.

Jak dlouho vám trvalo dát Historky z Tinderu 2 do kupy?

Psala jsem je asi 4 měsíce, ale žila jsem je mnohem, mnohem déle.

Je jednodušší připravovat stand-up, nebo psát knihu?

Napsat stand-up je nesrovnatelně jednodušší. Je to hodně jiné – práce na stand-upu skoro nikdy nekončí. Něco napíšete, pak to performujete, pilujete, vyhazujete, měníte, zkracujete, přehazujete… Stand-up je živá věc, žádné dva výstupy nejsou úplně stejné, pracujete s energií publika, improvizujete… Kdežto když napíšete knihu, tak jakmile jde do tisku, tak hotovo, šlus, už nic nepředěláte a kniha už si žije vlastním životem, bez toho, aniž byste nad tím měli nějakou kontrolu.

Takže moc podobností mezi těmito vašimi aktivitami není…

No, moc příbuzných rysů tam úplně nevidím, snad jen to, že obojí je kreativní práce, která mě moc baví, a v obou se realizuju.

Já se u vašich knih neskutečně bavila, a dokonce jsme si s přítelem některé části navzájem předčítali, ale přišlo mi, že se nebavil tolik jako já. Řekla byste, že jsou vaše knihy určené spíše ženám, nebo můj kluk prostě nemá smysl pro humor?

Děkuju moc za pochvalu. Příteli vyřiďte, ať dá šanci dvojce, je tam pár příběhů, ze kterých vycházím jako pěkná husa, to by se mu mohlo líbit! Vím, že moje knihy čtou spíše ženy než muži, na to mám i tvrdá data (smích). Pořád jsou to povídky o lásce, které jsou vyprávěné z pohledu ženy, takže se s tím více ztotožní ženské čtenářstvo, protože více porozumí tomu, co prožívám. Ale vím, že i mezi muži mám spoustu čtenářů a stand-upových fanoušků. Já to genderové rozdělování nemám úplně ráda, nevěřím, že existuje „literatura pro ženy“ a „literatura pro muže“. Jsem ráda, když si moje knihy najdou cestu k lidem, které pobaví, ať už jsou to holky, kluci anebo něco mezi tím.

A co dál? Pracujete už na další knize?

Ano, společně s kolegyní Katkou Krobovou pracujeme na literární adaptaci seriálu Děcko, který jsme společně napsaly pro Českou televizi. Na ČT se objeví v roce 2025 a kniha vyjde v tom samém roce. Je to zase něco jiného – není to komediální seriál, ale spíše rodinný a dramatický příběh plný emocí a napětí, takže čtenáři se mohou těšit na trochu jiný žánr, než na jaký jsou ode mě zvyklí.

Otázka na závěr: Co ráda čtete ve volném čase? Něco vtipného? Nebo naopak něco, co by do stand-up komičky člověk neřekl?

Humorné knihy mám ráda – jedna z mých nejoblíbenějších knih je Pan Kaplan má třídu rád, povídky Ivana Krause, Roalda Dahla a Woodyho Allena. Také ráda čtu humorné knihy současných britských stand-up komiků – Russella Branda, Mirandy Hart, Sofie Hagen… Možná by do mě lidé neřekli, že mě velmi zajímá historie a mým nejoblíbenějších žánrem jsou historické romány – Jean Plaidy, Vlastimil Vondruška anebo třeba knihy Alexandra Dumase. Na Třech mušketýrech jsem vyrostla a doteď se k této knize ráda vracím.

(Foto: Roman Souček)

Lucie Macháčková (* 1986)
Česká stand-up komička, spisovatelka a scenáristka. Od roku 2011 pracuje v České televizi. Lucie je známá zejména díky stand-up comedy, které se věnuje od roku 2014 v češtině i v angličtině. Se svojí anglickou show vystupovala na pódiích v Německu, Maďarsku, Polsku, Rakousku i Velké Británii. Pravidelně se objevuje na televizních obrazovkách v pořadu Comedy Club na Paramount Network. Je autorkou komediálního bestselleru Historky z Tinderu, knihy o rodičovství a mateřství Protivný sprostý matky, kterou napsala na základě svého stejnojmenného úspěšného pořadu na České televizi. Je držitelkou ceny Magnesia Litera v kategorii humoristické tvorby za knihu Svatební historky aneb Jak jsem se nevdala. Pro Český rozhlas Radio Wave vytvořila komediálně-historický podcast Vykopávky a pro Českou televizi napsala rodinný dramatický seriál s názvem Děcko. Je matkou dcery Charlotte.

Text: Žofie Sedláčková
Foto: Roman Souček