Známe ji z televize, rozhlasu, různých podcastů i odborných diskusí. Zkušená byznys metorka a poradkyně už více než třicet let pomáhá velkým firmám i začínajícím podnikatelům. A netají se tím, že fandí lidem, kteří používají vlastní hlavu a selský rozum. Na kontě má i dvě knížky: Z deníku investorky aneb Jak podnikat a nezbláznit se. A čerstvou novinku s názvem Třetí kariéra, určenou ženám, které nechtějí druhou polovinu života „doklepat“, ale prožít naplno. Jaká je sama čtenářka?
1. Jakou knihu právě čtete?
Dočetla jsem Čarodějky od Karin Krajčo Babinské, je to krásně napsané. A teď čtu Osmý život pro Brilku od Nino Haratischwiliové. Není to lehké čtení, ale o to víc aktuální v dnešní době. Osudy gruzínské rodiny v průběhu 20. století, silné ženy a smutné osudy lidí, jejichž životy nespravedlivě ovlivnily dějiny.
2. Je pro vás lepší papírové vydání, nebo čtečka?
Doma čtu papírové knížky, mám ráda jejich vůni. Ale na cesty vozím čtečku. Rádi s manželem cestujeme a rádi čteme, máme na cesty nastřádané knížky a ty se nám do kufru nevejdou, takže čtečka vítězí.
3. S jakou literární postavou byste šla na víno?
Mám ráda Follettovy Pilíře země a všechny další díly o stavitelích katedrál, moc ráda bych se potkala s Tomem Stavitelem. Nejsem si jistá, jestli pil víno, ale pila bych s ním cokoliv jiného jen za tu možnost si s ním povídat. Považuju katedrály téměř za zázrak, stejně jako to, že lidé dokázali tyhle skvosty postavit bez technických vymožeností. Jsou krásné, majestátní a je v nich tajemno.
4. U které knihy jste se smála nahlas?
Určitě jsem se smála u víc knížek, ale přiznám se, že jsem se fakt nasmála u Robina Zdeny Frýbové. Četla jsem tu knížku v době, kdy jsme měli jezevčíka Tomíka, který do naší rodiny přinášel chaos a mnohdy jsme se ptali, čí nápad to byl, pořídit si psa. Při čtení Robina jsem se našla v mnoha situacích a bylo fajn si přečíst, že netrpí jen naše rodina, ale i někdo jiný.
5. Oblíbený citát z knihy?
Na konkrétní citát z knížky si nevzpomenu, ale nedávno jsem si uložila větu, kterou prý řekl Karel Čapek a zdá se mi v dnešní době aktuální. „Představte si to ticho, kdyby lidé říkali jen to, co vědí.“ Dodávám, představte si to ticho na sociálních sítích.
6. Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Vzala bych si nějakou tlustou knihu, aby mi čtení vydrželo dlouho a nebylo mi smutno. Třeba Katedrálu moře od Ildefonsa Falconese nebo Ranhojiče Noaha Gordona. Ale dlouho bych na tom pustém ostrově nechtěla být sama, mám ráda lidi.
7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V knihkupectvích a když mám možnost v síti Barnes&Noble ve Spojených státech. Tam vždycky strávím několik hodin. Můžete si tam vzít stoh knížek, sednout si do křesla, dát si kafe a užít si to, najdete tam snad všechny knihy, které kdy byly vydány. A jestli koupíte nebo ne, je jedno. Ale přiznám se, že tam si kupuju většinou knížky o byznysu. A taky trochu ujíždím na antikvariátech. Třeba ten v Dlážděné ulici je zážitek.
8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Odnesu je do Knihobotu, je to skvělá služba, a navíc jsem tam už párkrát sehnala knihy, které už jsou v knihkupectvích vyprodané, třeba Večery u krbu, kde Ondřej Neff vzpomíná na svého otce Vladimíra Neffa. Miluju totiž Sňatky z rozumu.
9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Knihy jsou takový paralelní svět. Když se ponoříte do příběhu, který vás chytne, zapomenete na okolní svět a žijete vlastně ten příběh společně s knížkou. Navíc věřím, že lidé, kteří čtou, jsou tak nějak laskavější ke svému okolí.
10. Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
No spíš bych se asi měla zeptat, jestli by si nějaký autor vybral mě, ale kdybych mohla, nejspíš by to byl Ivan Kraus. Mám ráda jeho humor a název knížky To na tobě doschne (kdo ví oč jde, chápe) provázel moje děti i manžela často, když odcházeli z domova ve vlhkém oblečení. Občas jsem prostě nestíhala.
Text: Martina Vlčková
Foto: z archivu Margarety Křížové