Přečtěte si ukázku z nového románu Michaely Janečkové. Ta je autorkou úspěšné knihy Třešně v rumu, která byla oceněna druhým místem v Ceně Miloslava Švandrlíka o nejlepší humoristickou knihu za rok 2022. Tentokrát je hlavní hrdinkou bývalá novinářka Stáňa. Když po patnácti letech odcházela z televize do kulturní neziskovky, myslela si, že minimálně tam bude větší klid. Nebyl.
 

Ukázka

Zatímco Lukáš parkoval před nedalekým obchoďákem, Karolína doma měnila v rychlém sledu už třetí plínu, a přemýšlela, co se jim, ještě kromě dítěte teda, tak podělalo. Že jsou teď každý hlavou trochu někde jinde. Nebo to vnímala jen ona? Nebo je to fakt normální, a moc se v tom šťourá?

Ne, že by Lukáš byl jeden z těch, co se po příchodu z práce rozvalili s pivákem na gauč, a odmítali se na čemkoliv podílet.

Dokonce musela říct, že ve srovnání s jinými doma často něco dělal. I když, s kým ho má vlastně srovnávat? Jediným mužem, kterého mohla v domácnosti pozorovat nějaký delší časový úsek, býval její vlastní táta.

A ten byl přítomný tak maximálně, když se dával oběd na stůl. Určitě pak otec nebyl tím, kdo by sklízel špinavé nádobí do myčky.

Zaprvé teda žádnou neměli, a zadruhé ho máma ke dřezu ani nepustila, protože by beztak umyl hrnce jenom zevnitř, a ještě by to po něm musela předělávat.

Táta dělal věci okolo baráku, sekal zahradu, spravoval auto, nebo byl zalezlý v dílně, aby měl klid od mámy. A o tom, co je potřeba udělat doma, aby všichni členové domácnosti měli vždycky co jíst z čistých talířů a nesmrděli u toho, o tom neměl ani páru.

Takže se za jednu generaci vlastně tolik nezměnilo. Ve výsledku. Jenom jsme se někteří z těch domů přesunuli do bytů, takže odpadlo to chlapské šontání okolo baráku. Každopádně většina chlapů se stále nechytá, a má pocit, že celá denní péče o domácnost spočívá v tom, že se vysaje, a naloží se myčka a pračka.

A současně by bez zaváhání zvedli ruku pro rovnoprávnost.

Jediný rozdíl viděla Karolína v tom, že naše matky pomoc mužů v domácnosti ani neočekávaly. 

Kdežto my ji dnes čekáme.

A pak jen čumíme.

Vrátila se v úvahách k Lukášovi a na chvíli jí přišlo, že ten vnitřní nával vzteku a otazníků, který denně prožívá, když ZASE dělá něco postopáté jen ona, a on si toho ani nevšimne…, že to vlastně není spravedlivé. K němu. Že by se tak mohla cítit, kdyby žila s nějakým úplným vymaštěncem, který po sobě trousí po bytě špinavé spoďáry, a vyžaduje teplý oběd přesně ve 12:00.



Vyšlo v nakladatelství Cosmopolis.
 

Text: Michaela Janečková, se svolením nakladatelství Cosmopolis
Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis