Jaroslav Dušek patří mezi nejpopulárnější české herce současnosti, ovšem záběr jeho aktivit je mnohem širší. Vedle herectví ve všech jeho podobách také režíruje, píše scénáře a libreta. Aktivně se věnuje rovněž moderování a veřejným vystoupením, kde sdílí své alternativní pohledy na život, filozofii a vědomé bytí. Svými názory i skutky inspiruje mnoho lidí k hledání vnitřní svobody, hlubšího porozumění sobě samým a propojení s přírodou. O mnohdy vážných tématech dokáže hovořit velmi srozumitelně a s osvobozujícím humorem. S typickou lehkostí a nadhledem se zhostil také role průvodce v novém filmu Tajemství smrti. Celovečerní dokumentární film Viliama Poltikoviče nabízí unikátní pohled na tabuizované téma smrti a možná poněkud překvapivě je především o životě.
 

Jak se vyvíjí váš vztah ke smrti v průběhu života?

No tak já se o smrti vlastně bojím mluvit. (úsměv) Myslím, že náš film přináší odpovědi opravdu na množství otázek. Já se k smrti postupně blížím, jako každý se blíží ke smrti, tak mě to zajímá. Líbí se mi všechny ty zprávy, ta svědectví, která spíš naznačují, že to je jakýsi postup dál, dokonce v jistém smyslu odlehčení, a tak jsem zvědavý, jak to bude. Jsem prostě zvědavý.
 

Jaké pohřební rituály jsou vám blízké?

Mě zaujalo kompostování. To je teď novinka, že se můžete nechat zkompostovat. Buďto se necháte pohřbít do země klasicky vodorovně, nebo na stojato, to je na těch hřbitovech, kde je méně místa, tam ale hrozí, že vás dají hlavou dolů, a z toho pak můžou být nepříjemnosti. Potom je možnost se nechat spálit. A teď nově je tady kompostování. Samozřejmě já miluju ten horský, himalájský pohřeb – rozsekání na kusy a poskytnutí těla supům, kteří z toho mají aspoň nějaký užitek, nějakou potravu.

Dneska jsou opravdu rozmanité věci. Existují kompostovatelné urny třeba z konopí, které se ukládají ke kořenům stromů, kde se postupně rozloží. Tenhle rituál se mi hodně líbí. Anebo se dokonce do té urny dá semínko stromu a zakope se do země, takže popel je první výživa kořínků nového stromu. Zkrátka líbí se mi rituály, kde je zdůrazněn koloběh života a smrti.
 

Jak by mohl film Tajemství smrti ovlivnit diváky ve vnímání smrti?

Já myslím, že veřejný prostor se věnuje tématu smrti docela pěkně, hodně straší lidi smrtí, různými statistikami při nějakých epidemiích. Smrt je tam jako obrovská hrůza. Často dostáváme informace o tom, že někdo umřel, takže neustále je smrt přítomná: 27letý sportovec během fotbalu nebo mladý boxer při utkání… Tak tyto informace veřejný prostor poskytuje a tam právě myslím, že může hodně pomoci náš film. Zprávy o náhlých úmrtích jsou totiž často provázeny sdělením, že šlo o smrt z nevysvětlitelných příčin. No, a právě film Tajemství smrti by mohl veřejnosti pomoct trošku hlouběji se nad tou otázkou zamyslet.
 

Natáčelo se v různých prostředích, s mnoha zajímavými lidmi, jakými jsou například 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, Raymond Moody či Stanislav Grof. Vy coby průvodce filmem jste se ocitl v kostnici, čí to byl nápad? Chodíte na podobná místa rád?

Já myslím, že to asi byl nápad Viliamův, i když o kostnici jsme si povídali, protože my tam kdysi chtěli točit film Král Ubu, ještě ve verzi před tím, než byl později natočen. Ale rozhodně to vymyslel a domluvil Viliam. Pro mě to bylo v kostnici velice těžké, já se bojím těch prostorů, mám strach z kostí, z lebek, takže já jsem musel projít terapie před tím natáčením, bylo to náročné, asi 7 let to bylo terapeutického působení s významnými terapeuty. Velice mi pomáhaly bonbóny, takové ty protismrtné antiperle se to jmenuje. No nakonec jsem to natočil, sice po každém záběru jsem musel sníst asi kilo antiperlí, ale šlo to. (úsměv)
 

Změnil film Tajemství smrti váš pohled na život?

Natáčení spíš v některých věcech prohloubilo můj pohled, než že by ho nějak zásadně změnilo, to ne.

Jaroslav Dušek ve filmu Tajemství Smrti (Foto: Antonín Trš)
 

Jaroslav Dušek 
Herec, dramatik a režisér, známý svými autorskými divadelními představeními, jako jsou Čtyři dohody a Pátá dohoda, zaměřenými na osobní rozvoj a spiritualitu. Po studiích na gymnáziu se věnoval improvizaci na Lidové konzervatoři, dva roky byl asistentem Ivana Vyskočila. V roce 1980 založil společně s Janem Bornou divadlo Vizita, proslulé především jedinečnými hereckými improvizacemi a kreativitou na jevišti. Diváckou oblibu si získal rolemi v řadě úspěšných českých filmů, např. Kouř, Kamenný most, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Pupendo, Želary, Horem pádem, Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí, Odcházení, Úsměvy smutných mužů, Indián nebo Dvě slova jako klíč.

Plakát k filmu Tajemství smrti. V kinech od 31. října 2024.   

Tajemství smrti

Smrt. Téma poněkud skličující, tabuizované, stojící stranou pozornosti mainstreamových médií. Myšlenky na vlastní smrtelnost stále u mnoha lidí vzbuzují strach. Ale skutečně je proč se bát? Film Tajemství smrti nahlíží na různé kulturní přístupy k tématu smrti, včetně těch, které smrt nevnímají jako strašák. Moderní věda, stejně jako tradiční moudrost, nabízí alternativní pohledy na smrt, které mohou změnit naše chápání života. K tématu se vyjadřují známé osobnosti, jako je 14. dalajlama Tändzin Gjamccho, filozof, psychiatr, spisovatel a autor několika světových bestsellerů Raymond Moody, proslulý psychiatr a spisovatel Stanislav Grof a mnozí další. Velmi silné jsou také osobní výpovědi lidí veřejně neznámých, kteří překonali svůj strach ze smrti a jejich přístup může být inspirací. V kinech od 31. října 2024.   

Text: Lucie Olšovská
Foto: Antonín Trš