Veronika Černucká je spisovatelka, která píše detektivky. Také pracuje jako speciální pedagog a učitelka českého jazyka a občanské výchovy. A protože je zároveň vášnivou knihomolkou, dělí se o knižní tipy a soutěže s fanoušky na Facebooku. (text: Veronika Černucká, foto: se souhlasem Veroniky Černucké)
Jak byste charakterizovala obsah vašeho facebookového profilu?
Všechno se točí kolem knížek, jak jinak. Informuji fanoušky o svých detektivkách, připravuji pro ně soutěže o knížky ve spolupráci s různými nakladateli. Najdete tam recenze, tipy na čtení a v poslední době přidávám informace ze svého soukromí. Potěšilo mě, kolik lajků a komentářů mají fotky z každodenního života s mou rodinou, zejména s dětmi Kačenkou (4) a Martínkem (8).
Jaký žánr osobně preferujete?
Navždycky zůstanu věrná detektivkám. Jako čtenář chci řešit záhady a jako spisovatelka vás chci napálit. Přeji si, abyste si na konci řekli: Tohle by mě v životě nenapadlo. Miluji klasické hádanky ve stylu Agathy Christie plné poschovávaných stop a vodítek. Baví mě i psychologické thrillery s tzv. nespolehlivou vypravěčkou. Ta je otřesená, závislá na všem možném a vy nevíte, jestli je to hodná holka, nebo proradná potvora. Hltám všechno, co v žánru detektivek vyjde, a detektivky tvoří 90 % toho, co přečtu. Mám také ráda odbornou nebo populárně naučnou literaturu v oblasti literární vědy. Baví mě číst recenze nebo eseje. I proto jsem vystudovala bohemistiku.
Nejoblíbenější kniha?
Mám jich docela dost. Myslela jsem si, že vyberu Deset malých černoušků od Agathy Christie, ale kdybych si měla vzít na pustý ostrov jen jednu knihu, nejspíš by to byl Marťan. Důvod? Báječný cynický humor. Z českých by to byla Aristokratka. Je trhlá, nekorektní a já u ní mívám záchvaty smíchu, i když ji znám skoro nazpaměť. Pokud se ptáte na moji detektivku, tak Půlnoční vrah. Je komplikovaná, vtipná a s chutí rýpu do našich nešvarů. Čtenáři ale lépe hodnotí detektivku Přichází čas pomsty. Ta je o poznání drsnější. Obecně jsem ráda, když autoři boří tabu a když jsou nechutní a sem tam na hraně dobrého vkusu. Nemám ráda průměrnost. Ta nudí. Z knížek musí dýchat člověčina a pochopení pro všechno lidské. Nemám ráda aroganci nebo poučování.
Největší knižní překvapení této doby?
Nevybírám si knihy podle autorů, země původu nebo podle nakladatelů. A reklamy nebo ocenění v literárních soutěžích naprosto ignoruji. Pokaždé jsem ráda, když objevím klasickou detektivku nebo psychologický thriller, který nevyřeším. V tomhle jsem jako autorka detektivek v nevýhodě. Hledám stopy, dívám se, jak je autor skryl, říkám si, jak bych to zamotala já, a někdy čtu dokonce knížky od konce 😊 Hodně mi záleží na stylu. Vracím se k detektivkám, kde je patrný originální rukopis. Miluji básnický styl kontrastující s perverzitami anebo přímočarý styl a černý humor. Na nočním stolku leží Iluze a hodně dobrá je Šelma. Z českých autorů detektivek mám ráda Naďu Horákovou. Takhle z hlavy se mi vybaví i severský thriller Kaštánek.
Kolik přečtete ročně knih?
Bude to znít šíleně, ale klidně tisíc. Ve všední dny si vychutnávám ticho, když děti usnou, a protože jsem učitelka, mám čas o prázdninách. Já čtu vlastně pořád, bez knížek bych nemohla existovat. Potřebuji své děti, smích, tanec a knihy. Takové ty vytištěné, co člověk vezme do ruky. Nechápu spisovatele, kteří tvrdí, že nemají čas na čtení cizích knížek, protože musí psát své vlastní. Když si přečtu dobrou detektivku, mám chuť psát vlastní. Když slyším dobrou hudbu, chci složit písničku. Když vidím skvělý obraz, chci namalovat svůj. To bohužel neumím. Co se týče mé tvorby, jedna detektivka ročně není problém. Letos jsem stihla dokonce dvě. Přečtené knihy posílám dál, většinou jde o dary dětským domovům a podobně. Jsem knihomol a spisovatelka, ale v mé knihovničce je maximálně padesát knížek.
Veroniku můžete na Facebooku sledovat jako @Veronika Černucká - spisovatel.
