Herec Igor Bareš se po jedenácti letech rozloučil s populární krimi sérií Případy oddělení Q dánského spisovatele Jussiho Adler-Olsena, s níž byl jeho hlas neodmyslitelně spjat. Letos na podzim načetl závěrečný, desátý díl Sedm metrů čtverečních. Vzápětí ho čekala další výzva: interpretace oceňovaného románu Pražský hřbitov italského postmodernisty Umberta Eca. Obě audioknihy, jež mají překvapivě něco společného, vydal OneHotBook.
Jaký vztah jste si během let k dílu Jussiho Adler-Olsena vytvořil?
Obdivuji autora, že dokázal tak systematicky a detailně promyslet všech deset dílů, stvořit takovou epopej. To označení v ničem nepřehání. V rámci severské krimi je to špička. Při přípravě jsem si doma pouštěl filmové adaptace. V jedné z nich, nazvané Marco, jsem dokonce daboval hlavního hrdinu Carla Mørcka.
Čeho si na Adler-Olsenových textech ceníte?
Dokázaly mě emočně strhnout, rychle vtáhnout do děje. Například v závěrečném díle Sedm metrů čtverečních vystupuje Asadův jednadvacetiletý syn Alfi, který má psychické problémy a nekomunikuje. Při jedné policejní akci, kdy ho má otec náhodně s sebou, syn poprvé promluví. Autor věnoval scéně poměrně velkou plochu a přiznávám, že mě dojala.
Který z deseti dílů Případů Oddělení Q ve vás zanechal nejhlubší stopu?
Sérii jsem začal načítat od čtvrtého dílu Složka 64, pak jsme se vrátili na začátek. Tenhle díl se mi vryl pod kůži nejen proto, že šlo o moje první setkání s Adler-Olsenem. Je inspirovaný skutečnou kapitolou dánských dějin v šedesátých letech minulého století. Tehdy byly tak zvané problémové dívky deportovány do sanatoria na převýchovu, kde na nich místní lékaři prováděli podivné experimenty včetně sterilizace a zneužívání. Přidalo mi děsivé, že se něco takového mohlo dít v době, kdy už jsem byl na světě.
Audioknihy s krimi sérií Případy oddělení Q i Pražský hřbitov od Umberta Eca vydává OneHotBook.
Co Adler-Olsenova série vypovídá o současné dánské společnosti?
Nemyslím si, že je dnešní dánská společnost v něčem specifická. Řeší podobné problémy jako jiné evropské státy. Autorovy příběhy jsou spojovány s aktuálními tématy, jako je například uprchlická krize, terorismus či covidová pandemie. V Dánsku stejně jako v okolních zemích nabývá zločin na brutalitě. Když srovnáte míru násilí v Hříšných lidech města pražského se Složkou 64, je v tom výrazný rozdíl.
Jaké posluchačské reakce na svoji interpretaci jste zaznamenal?
Vzpomínám na náhodné setkání s mladou ženou na náměstí Míru, která se mě zeptala, jak se mi Adler-Olsen čte. Odpověděl jsem, že dobře a že mě to baví. Posléze se žena představila jako Kristina Václavů, překladatelka Případů oddělení Q do češtiny. Byl jsem rád, že jsem ji mohl potěšit, a přitom nelhat. Říkala, že zrovna překládá poslední díl, který končí tím, jak Carl Mørck začíná psát první díl svých pamětí – Ženu v kleci. Věřím, že tenhle skvělý nápad měl Jussi Adler-Olsen od začátku.
Po závěrečné epizodě Případů oddělení Q jste načetl Pražský hřbitov Umberta Eca. Objevil jste v těchto dílech něco společného?
Obě spojuje detektivní zápletka a téma rasismu. Adler-Olsenův hrdina, syrský detektiv Asad, je s rasismem vůči své osobě opakovaně konfrontován. Umberto Eco v románu Pražský hřbitov přibližuje atmosféru Evropy v druhé polovině 19. století, kdy dochází k masivnímu nástupu antisemitismu.
Byl ve vašem přístupu k textům rozdíl?
Velký! S Umbertem Ecem jsem se tak intenzivně zabýval poprvé. Režisér Michal Bureš mě předem varoval, že text Pražského hřbitova není snadný, a chtěl, abych si ho pozorně přečetl a přemýšlel o něm. Výsledek byl, že jsem za frekvenci načetl dvacet až pětadvacet stránek. Na to nejsem zvyklý. Mám rád, když se pracuje svižně a intenzivně, ale pochopitelně to nesmí ubírat na kvalitě. V případě Umberta Eca bylo nutné zvolnit.
Igor Bareš (* 1966)
Olomoucký rodák je od roku 2015 členem souboru Divadla na Vinohradech, ale hostuje i na mnoha dalších scénách. Jednou byl nominován na Cenu Thálie, dvakrát na Cenu Alfréda Radoka a třikrát na Českého lva. Filmoví diváci ho znají z mnoha snímků, např. Výlet, Sluneční stát, Hezké chvilky bez záruky, Muži v říji, Největší z Čechů, Hořící keř, Fair Play a dalších. Zahrál si též v řadě televizních inscenací a seriálů a vedle herectví se věnuje dabingu. Kromě případů oddělení Q účinkuje v bezmála dvaceti audioknihách vydavatelství OneHotBook.
Článek o krimi sérii Případy Oddělení Q dánského spisovatele Adler-Olsena jste si mohli přečíst v magazínu Knihkupec v září.
Text: Denisa Novotná
Foto: se svolením OneHotBook
