Francouzský spisovatel Michel Houellebecq celou svou literární kariéru provokoval. V bestselleru Podvolení ukázal tvář Francie pod vládou radikálního islámu, ve skandálním Serotoninu zachytil vadnoucí sexualitu stárnoucího muže. Nyní vychází Zničit, román, o kterém autor prozradil, že je jeho poslední. A opět překvapuje – tentokrát ovšem tím, že dává prostor lásce.
Tu větu čtenář snadno přehlédne. Skrývá se na samém konci poděkování na jedné z posledních stránek knihy:
„Naštěstí jsem dospěl k pozitivnímu závěru: je načase, abych skončil.”
Literárním kritikům však toto oznámení neušlo. A na stránkách časopisů i na sociálních sítích se okamžitě rozhořely diskuze o tom, zda budou Houellebecqovy kontroverzní knihy chybět, zda je to snaha přestat v nejlepším, nebo důkaz toho, že si autor uvědomil, že už nemá světu co říct.
I díky těmto debatám se románu Zničit během pouhých tří dní ve Francii prodalo bezmála 100 000 výtisků. Bouřlivák Michel Houellebecq už totiž od 90. let patří k nejčtenějším evropským spisovatelům. A taky k nejnenáviděnějším.
Za své romány Elementární částice, Možnost ostrova nebo Platforma si vysloužil kritiku od liberálních recenzentů, kteří mu vyčítali, že se vyžívá v zobrazování úpadku západní civilizace. Nit suchou na něm nenechali ani ekologové, feministky nebo příslušníci menšin.
Michel Houellebecq v nejlepší francouzské tradici volně navazuje na Honoré de Balzaca. Stejně jako on si dal za úkol zachytit obraz Francie nikoliv jaká by měla být, ale jaká skutečně je. Stal se díky tomu fenoménem, se kterým si kritici mnohdy nevědí rady.
V jednom rozhovoru se Houellebecq nechal slyšet, že „islám je nejhloupější náboženství na světě“. Před pár lety způsobila poprask jeho chvála amerického prezidenta Donalda Trumpa a Evropskou unii označil za „noční můru, ze které se snad brzy probudíme“.
O dosud největší skandál se však Houellebecq postaral svou knihou Podvolení, ve které zachytil dystopickou vizi Francie, v níž se k moci dostali radikální islamisté. Ačkoliv zdaleka nejde o lehké čtení, kniha se stala bestsellerem roku, neboť ji kupovali i lidé, kteří obvykle nečtou. Když autor na otázku novináře, zda se považuje za islamofoba, odpověděl „pravděpodobně ano“, francouzští extremisté jásali.
Nejnovější Zničit, které nakladatelství Odeon vydává v překladu Houellebecqova dvorního překladatele Alana Beguivina, si pro změnu bere na paškál propast mezi obyčejnými lidmi a elitami, které jsou u moci. Kniha se odehrává v roce 2027, kdy si Francie volí nového prezidenta a země čelí následkům klimatické krize, vysoké nezaměstnanosti a stárnutí populace na venkově.
Příběh začíná momentem, kdy se na internetu objeví falešné video zachycující popravu jednoho z kandidátů na prezidenta, a hlavní hrdina Paul Raison, vysoce postavený úředník, dostane za úkol vypátrat, kdo a proč video pustil do světa. A pak Francií otřese série teroristických útoků…
To, co začíná jako politický thriller, se postupně změní v rodinné drama, když sledujeme Paulův vztah s manželkou. Jsou spolu už řadu let a během nich se odcizili natolik, že se z nich stali spíše spolubydlící – dokonce mají oddělené poličky v ledničce. Teprve zásah osudu v podobě nemoci je zase sblíží…
Houellebecqova oblíbená témata jako útlak bílých heterosexuálních mužů, krize středního věku, deprese a jízlivý tón, ve Zničit nechybí. V závěru se ale překvapivě objevuje empatie, laskavost a ano – láska.
Jako by známý bouřlivák ve svém posledním díle vyměkl a chtěl se rozloučit připomenutím, že lidé jsou vlastně dobří.
Text: Vavřinec Fiala
Foto: se svolením Euromedia Group
