Když se řekne Elon Musk, okamžitě se člověku vybaví několik pojmů, které se dají spojit s přívlastky převratné, revoluční, nevídané. Elektrický automobil Tesla. Firma SpaceX plánující cesty na Mars. Anebo ze vzdálenější doby PayPal, internetový platební systém. U zrodu všeho toho Elon Musk byl a významně se podílel i na vývoji…
 

Walter Isaacson, jedna z nepřehlédnutelných postav světové žurnalistiky přelomu tisíciletí, se v poslední době zaměřil na psaní biografií význačných osobností světové vědy, politiky nebo kultury… a to z různých historických epoch. A právě díky tomuto jeho rozhodnutí se vedle sebe v jediném překvapivém portfoliu mohla objevit tak odlišná a na první pohled nekompatibilní jména jako Leonardo da Vinci, Benjamin Franklin, Albert Einstein nebo Steve Jobs.

Příběhy dvou výjimečných mužů

Elon Musk je typově nejbližší poslednímu z výše jmenovaných, zejména proto, že jeho vzestup a sláva jsou neodmyslitelně spjaty s posledním půlstoletím, s rozvojem elektroniky, počítačů, internetu… Podstatné je ale i to, že oba muži s Walterem Isaacsonem při psaní svého životopisu spolupracovali (Jobs těsně před smrtí), a tudíž umožnili čtenářům nahlédnout do toho, jak uvažují a proč se rozhodovali právě tak, jak je dnes všeobecně známo. A Isaacson to posléze mohl postavit do kontrastu ke vzpomínkám lidí, jimiž se oba výjimeční muži při své cestě na vrchol obklopili.

Díky tomu vznikly dvě v mnohém podobné, paralelně fungující znepokojivé zprávy o nejednoznačném charakteru vizionářů současnosti. O lidech osobnostně značně rozporuplných, jimž velká část spolupracovníků nejspíš oprávněně nemůže přijít na jméno, ale zároveň o lidech inspirativních, neústupných a geniálních – žijících ve vlastní realitě, v níž pravidla neodpovídají těm všeobecně platným, ale tomu, co oni považují za správné a důležité.

Rozdílné úhly pohledu

„Život a dílo“ Elona Muska sledujeme od narození až po současnost – tedy od okamžiku, kdy se jako dítě pokoušel přežít v nepřátelském, nebezpečném prostředí Jižní Afriky sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, až po dobu, kdy se v loňském roce významným způsobem zapojil do války mezi Ruskem a Ukrajinou a kdy také koupil sociální síť Twitter.

Isaacson jako zkušený autor dobře ví, že všichni jeho respondenti jsou v podstatě nespolehliví vypravěči, a tak jejich vzpomínky skládá vedle sebe, aniž by je jakkoli hodnotil nebo upřednostňoval – a nechává čtenáře samotného rozhodnout, kde by asi mohla být pravda. Úžasná možnost hovořit s aktivními účastníky celého příběhu osobně pak mimořádně zvyšuje i informativní hodnotu knihy – Isaacson nevychází z psaných, autocenzurou zatížených textů a může si sám určovat, kam své otázky k jednotlivým osobám nasměruje, aby co nejvíc tnul do živého.

Spoustu klíčových okamžiků Muskova života tak vidíme mnohorozměrně, z rozličných úhlů – a často interpretovaných zcela odlišnými jazyky. Což je nanejvýš přínosné, protože díky tomuto přístupu jako kdyby se před námi rozvinula neuchopitelná osobnost génia, s nímž není možné normálně žít ani spolupracovat – ale přesto je spousta lidí ochotna to podstoupit, protože vědí, že se právě účastní něčeho převratného.

Vyšlo v nakladatelství Práh.

Elon kontra Errol

Významnou roli v pochopení toho, kdo Elon Musk je, pak Isaacson vidí v osobě jeho otce Errola, pohledného hochštaplera a dobrodruha s temnotou v duši, pohádkáře a podvodníka, jenž v Africe obchodoval mimo jiné s krachujícími smaragdovými doly. Charismatického násilníka, který nikdy nepochopil, že svým nejbližším ubližuje, a ani nepřiznal, že by se ke svým manželkám a dětem choval jakkoli nevhodně.

„Vychovával jsem své syny v extrémně tvrdé rváčské autokracii,“ tvrdí v knize Errol a Isaacson touto větou pokládá jeden ze základních kamenů Elonovy osobnosti – v kombinaci s Aspergerovým syndromem, jenž mu byl diagnostikován. Musk je tak vykreslený jako člověk, který si jde tvrdě, nekompromisně za svým. Vzhledem k tomu, že však není schopen pracovat s emocemi – a ani je příliš chápat – neohlíží se na to, co jeho jednání způsobuje všem okolo. Důležitý je cíl, ne prostředky, jimiž se k němu dochází.

Jako správný dobrodruh (po otci) pak chrlí nápady jeden za druhým, po hlavě se vrhá do jejich realizace – a není schopen rozpoznat, který z nich je uskutečnitelný, a který ne. Několikrát tak padne na ústa – ale potom to jednou vyjde a je z toho převratný, geniální vynález, jenž změní svět.

Být to někdo jiný, dávno by to vzdal. Ne tak Elon Musk.

Démoni přerostlého dítěte

Zároveň Isaacson Muska vnímá jako v mnoha směrech nejisté, psychicky nevyrovnané dítě v těle dospělého muže, člověka, který se sice na jednu stranu nechce a ani neumí podřídit jakýmkoli pravidlům (a proto byl vždycky solitér, ne týmový hráč), ale zároveň nedokáže být sám. Toxické vztahy, jimiž si za ta léta prošel s různými ženami, jsou toho jednoznačným důkazem.

Musk je podle mnoha svých přátel a rodinných příslušníků neřízená střela, pro niž je slovo diplomacie neznámý pojem, člověk, který je sice maximálně výkonný a extrémně pracovitý, ale zároveň nezná jakoukoli míru. Proto z mnoha společností, které pomáhal vybudovat, odcházel ve zlém – a nedobrovolně.

Vzhledem k tomu, jaký Musk má v současné době vliv na světové dění (nejviditelněji v komplikacích, které se vrší kolem používání systému Starlink na Ukrajině), z této charakteristiky místy až mrazí. Protože když si uvědomíme, v rukou jakého hodnotově neukotveného člověka se tak obrovská moc nachází, budoucí vyhlídky jsou značně nejisté.

Walter Isaacson ve svém Elonu Muskovi přináší obraz výjimečné osobnosti, která si zaslouží veškerý náš respekt za to, jak se jí daří posouvat hranici lidských vědomostí a schopností. Nelze však přehlížet ani to, o jak rozporuplného člověka se jedná – a Isaacson se ptá: Mohl by však podobným géniem být někdo obyčejný, průměrný, kdo by své spolupracovníky tak nehnal až na dřeň jejich možností?

Na to ať si každý čtenář odpoví sám. Vodítek v rozsáhlé biografii, skvěle a fundovaně přeložené Tomášem Jeníkem, nalezne dost a dost.

Walter Isaacson je americký novinář a spisovatel, bývalý ředitel zpravodajské televizní stanice CNN a editor proslulého časopisu Time. Jako spisovatel se zabývá literaturou faktu, konkrétně životopisy slavných osobností, jež významným způsobem ovlivnily svět. Postupně vydal rozsáhlé práce o Henrym Kissingerovi, Benjaminu Franklinovi, Albertu Einsteinovi, Stevu Jobsovi a Leonardu da Vincim. Za svou celoživotní práci obdržel v letošním roce od prezidenta Joea Bidena ocenění National Humanities Medal.

Text: Jiří Popiolek
Foto: se svolením nakladatelství Práh