RECENZE: V záplavě seberozvojových knih, které radí, jak být šťastnější a úspěšnější, se v polovině dubna objevila v knihkupectvích také útlá knížka Edity Vojtkové. Její podtitul prozrazuje, že má čtenáře rovněž inspirovat ke šťastnějšímu životu, přičemž autorka vychází z toho vlastního, z osobních zkušeností. Na rozdíl od podobných příruček tedy neobaluje předem dané schéma příběhem, na kterém by ukázala, jak že to ten vesmír funguje, ale popisuje, co jí samotné pomohlo, díky čemu ona sama dokázala překonat nepřízeň osudu. A že bylo co překonávat.
Teď je z Edity Vojtkové spokojená maminka čtyř dětí, instruktorka jógy a vyhledávaná módní návrhářka, ale cesta k úspěchu byla pochopitelně trnitá.
V první části knihy se tak dozvídáme, čím vším si musela projít zamindrákovaná holka, která se ze šedivého socialistického Československa vydala do neznámé Bolívie, kde se snažila podnikat. Aby nakonec uspěla, musela se postupně vyrovnat se smrtí rodičů, znásilněním, opuštěním důvěrně známého světa, svého bratra a svých přátel nebo s nedostatkem peněz. Onemocněla tyfem a hepatitidou a v jednu dobu se dokonce ocitla ve vězení…
Ve druhé části knihy pak autorka rozebírá, které myšlenky jí pomáhaly tohle všechno překonat, čím se na své cestě řídila a co ji dál formovalo. Někde jde možná o stokrát omílané pravdy a tvrzení, nad kterými se ale podle mě má cenu se i po sto prvé zamyslet. Některé myšlenky se možná zdají na první pohled fádní a laciné, ale některé zarezonují a zaryjí se vám do podvědomí, jiné zase toužíte vyzkoušet (např. rituál toku peněz). A když už jste třeba přečetli stohy seberozvojových knih, tahle předkládá uspořádaný a promyšlený celek, který má rozhodně sílu motivovat a inspirovat – a to už jen autorčiným životním příběhem.
Edita Vojtková si splnila svůj „americký sen“. Z nesebevědomé holky se stala silná žena, která dokázala uspět. Ve své knize Den, kdy jsem se poznala dává návod, jak toho můžete dosáhnout i vy.
Text: Tereza Filinová
Foto: Markéta Havlová
