Novináři Jakubu Pokornému, který píše do MF DNES rubriku Český výletník, vycházejí letos dvě knihy. Jednak je to Kde jste ještě nebyli o Praze a okolí, a nejnověji pak kniha Bizarní Česko o různých kuriozních, ulítlých a jinak zvláštních výletních cílech. Znáte třeba příběh nejstaršího českého dinoparku na zahrádce rodinného domku? Víte, kde leží Xerr a co to je? A víte, kde se lze u nás vykoupat v Lásce? To je totiž rybník. Ukázka pro magazín Knihkupec pojednává o některých podivných českých muzeích.
Mlýn na baby
Muzeum techniky a řemesel v Kolovči u Domažlic sídlí na dvoře obyčejného rodinného domku, což mě trochu znejistilo, když jsem otevřel dveře z ulice. Opatruje ale sedm tisíc exponátů, a hlavně legendární recesistický „mlýn na baby“. Ten vypadá jako obrovská skříň na kolečkách, a když podle tradice „nasypete“ po hlavě do obrovského trychtýře sedm bab, na druhé straně vypadne jedna mladá slečna. Jenže kouzlo nefunguje úplně vždy a občas vypadne – no, třeba sele. Krátký černobílý film, který v muzeu promítají, kompletní proceduru i ukazuje. Celá ta mystifikace trochu připomíná Járu Cimrmana, ale je vlastně docela vtipná a Koloveč proslavila. Především je však starší, protože mlýn sestrojil v 19. století jeden místní vtipálek. „Mletí“ se občas opakuje jako představení i dnes. Takže mlýn je už historickým exponátem a po právu byl zapsán do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Plzeňského kraje.
Foto: Jakub Pokorný, se svolením nakladatelství Pangea
Muzeum samorostů
Pan Karel Tůma začal shromažďovat samorosty někdy před 55 lety a už jich má téměř 1 500. Jeho zahrada na kraji Slavonic upoutá na první pohled. Má to tam se zvířecími lebkami na pahýlech stromů trochu indiánskou atmosféru. Vstoupil jsem do soukromého muzea samorostů. Tady je samorost ve tvaru slona, bezpečně ho rozpoznávám i s chobotem, Adam a Eva, mužská a ženská postava. Nechybí obrovský „pinďour“ (no, jak to jinak trefně nazvat?). Tu se kroutí dřevěný had a fantazii se meze nekladou. Ze samorostů ve stodole jsou vyrobená dokonce zrcadla. Chvíli jsem tam chodil s otevřenou pusou, až mě zpozoroval sám pan Tůma, který je trochu živým „exponátem“ svého muzea. „Pracoval jsem jako technik v lese, tak jsem je nacházel snadno,“ vysvětluje. A hned se chlubí, že sem pravidelně jezdí osazenstvo Divadla Sklep a herec Jiří Kodet je měl půjčené do Pelíšků. Samorost je kus dřeva, třeba kmen s větvemi, který se obvykle podivně kroutí a něco připomíná. Nesmí se k němu nic přidávat, avšak „přebytečné“ větve odstranit lze. Na závěr se ptám pana majitele muzea, jestli ho paní Tůmová nechtěla někdy vyhodit i s jeho samorosty, když zabírají už tolik místa. „To byla dcera hajného, u kterého jsem sloužil,“ vysvětloval mi s úsměvem Tůma, že paní má pro les pochopení.
Foto: Jakub Pokorný, se svolením nakladatelství Pangea
Až nebudou zvířata
Kovozoo – tak se nazývá areál ve Starém Městě u Uherského Hradiště, kde jsou vystavené sochy zvířat z vyhozeného šrotu. Svérázných uměleckých děl jsem si tam prohlédl desítky – velkého losa, klokana, geparda u vchodu, dokonce i dinosaura a hada. Místo z kůže a kostí se skládají z trubek, ložisek, plechů a šroubů. Jinak si ale kovový svět hraje na skutečnou zoo, včetně tabulek, kde v Africe taková zebra žije a čím se živí. Nechybějí ani vtipné nápisy „NEKRMIT“. Poetika jako z filmu Jana Svěráka Ropáci, z éry, kdy už nebudou skutečná zvířata. Samozřejmě že poselství je na první pohled drsně ekologické (možná až trochu apokalyptické). Ostatně nechybí ani názorná info tabule s údaji, jak dlouho se který materiál rozkládá. Areál je ale překvapivě velmi oblíbený a děti ocelová zoo baví stejně jako ta opravdová. Kovozoo patří skupině REC Group, která se jinak zabývá recyklací kovů.
Foto: Jakub Pokorný, se svolením nakladatelství Pangea
Text: Jakub Pokorný, se svolením nakladatelství Pangea
Foto: Markéta Havlová; Jakub Pokorný, se svolením nakladatelství Pangea
