Audioknihy jsou mezi námi jako forma čtení už několik desítek let. Každým rokem jejich popularita skokově stoupá, a přesto je stále obklopuje celá řada mýtů, které odrazují spoustu čtenářů. Jaké to jsou a proč nejsou pravdivé?
Audioknihy se nepočítají jako čtení
Zdánlivě neprůstřelný argument, který vždy zazní ze strany pochybovačů jako první, je: „Ale to není čtení!“ Tak co vlastně je čtení? Podle pedagogického slovníku jde o proces, kdy je vnímání znaků (slov, vět) podnětem pro myšlenkovou činnost. Tento proces má několik fází a ideálně vede k porozumění a zpracování předávané informace.
Čtení tedy není jen o koukání na písmenka. To je pouze vstupní část. Když posloucháte audioknihy, jediná změna oproti čtení vizuálnímu je na začátku. Zbytek už je u obou forem čtení naprosto shodný. I u poslechu probíhají stejné kognitivní procesy – vnímáte přijímaný text, snažíte se v něm hledat význam, zpracovat ho, zapojit kritické myšlení, celý obsah si zkrátka v hlavě představit a srovnat. Stejně tak ve vás vzbuzuje emoce a poučení.
Skvělé napsaná kniha je skvěle napsaná kniha. Slova oceníte i v audiu. A možná i mnohem víc.
Interpret vám zkresluje představy
Často se setkáváme s prohlášením, že jediný správný zážitek z knihy může člověk mít, když si ji čte sám. Opomíjíme ale fakt, že představivost každého čtenáře funguje jinak -– podobně jako učení. Některým lidem vyhovuje víc vizuál, jiným spouští představivost audio. Stejně tak pomáhá interpretace člověku dokreslit emoce a myšlenky díky tomu často působí mnohem intenzivněji.
Interpret umí příběh pozvednout na vyšší úroveň. Často jde o profesionálního herce či herečku, kteří dokážou zintenzivnit emocionální prožitek i dopad příběhu. Zkuste si například poslechnout vaši oblíbenou knihu v audiu a porovnejte svou zkušenost. Nebo vsaďte na populární jistoty, jako je Larssonovo Milénium v podání Martina Stránského nebo třeba Pratchettova Úžasná Zeměplocha v podání Jana Zadražila či Zuzany Slavíkové.
Mnohým knihám dokonce audioknižní zpracování mnohem více sluší. Velká část fanoušků audioknih, s nimiž se setkáváme, často zmiňuje, že zvládne díky audio podobě dočíst knihu, kterou by jinak v tištěné podobě vzdali. Nebo pokud jde o knihy napsané formou rozhovorů, podcastů a podobně, audioknižní zpracování takových knih jsou třešničkou na dortu.
Na audioknihy se nedá soustředit
Spousta lidí je přesvědčená, že u audioknih neudrží pozornost jako při čtení. Pokud se vám něco takového děje, možná jde spíše o to, co při poslechu audioknihy děláte.
Když si totiž k poslechu vyberete jinou mentální činnost, vaše pozornost se tříští a můžete se hodně rychle začít ztrácet. Klíčem je přidat si audioknihu k automatizované, rutinní činnosti – jako když jedete do práce, uklízíte, vaříte nebo hrajete hry. Klíčem je, že v těch situacích už znáte cestu a proces, takže mentálně vám kapacitu neberou a vy se můžete soustředit na příběh.
Druhým možným důvodem, proč se vám něco takového mohlo stát, je volba audioknihy. Pokud se s výběrem trefíte vedle, můžete se rychle ztrácet. Ale to se vám běžně stává i u čtení knih tištěných – ruku na srdce, kolikrát se vám stalo, že jste četli nějaký odstavec už potřetí?
Poslech audioknih reálně vyžaduje stejnou míru soustředění jako čtení. Takže i na volbě knihy záleží. Audioknihy navíc mnohým lidem umožňují zpracovat obsah těžší na porozumění, protože je pro ně mluvené slovo mnohem stravitelnější.
Poslech je pomalejší než čtení
Ano, pro většinu rychlejších čtenářů je to pravda. Při čtení audioknihy je třeba dohlížet na správnou výslovnost a plynulost textu. I proto jsou audioknihy pomalejší než váš vnitřní hlas při čtení.
Pomalejší čtení ale nemusí být problém, a to hned ze dvou důvodů. Jedním je, že audioknihy pro vás mohou být úžasnou alternativou pro čtení tištěných knih v situacích, kdy by to jinak nebylo možné. A v takové chvíli na rychlosti nezáleží – tak jako tak byste nečetli. Pomalejší audioknihy jsou tedy stokrát lepší než žádné čtení.
A potom je tu zrychlování. Většina aplikací pro přehrávání audioknih (jako aplikace Audiolibrix) už dnes umí rychlost přehrávání měnit. Takže stejně jako každý čteme jiným tempem, i rychlost poslechu si umíme hravě přizpůsobit.
Poslouchání audioknih je jen pro líné
Celkem slušně zakořeněný předsudek. Ten, kdo radši poslouchá, než aby si četl sám, je lenoch. A přitom je to přesně naopak. Líní lidé přeci neprojeví ani špetku snahy navíc.
Když si vezmete třeba povinné čtení do školy, líný člověk si místo čtení knihy najde výcuc nebo si pustí film. To je přece jen kratší a musí to stačit, ne? Pak už zbývá jen předstírat, že máte knihu přečtenou celou.
Když si poslechnete celou audioknihu, celou ji opravdu přečtenou máte.
Audioknihy poslouchají aktivní lidé. Lidé, kteří se nespokojí se zkratkami. Jen prostě nestíhají z toho či ono důvodu číst tolik, kolik by si přáli. Většina audioknižních posluchačů* navíc kombinuje poslech se čtením. Pokud zbývá čas, dávají přednost klasickým knížkám. Poslouchání audioknih jim umožní číst více i přes překážky, se kterými se v životě setkávají.
Audioknihy vám obohatí život díky více možnostem a chvílím na čtení, prožívání příběhů, hledání inspirace a poučení. Rozhodně nejsou jen línou a nerovnou náhražkou čtení, ale otevírají nový svět vychutnávání příběhů. Nejlépe uděláte, když si je sami vyzkoušíte.
*Zdroj: Velký audioknižní průzkum 2023, audiolibrix.cz/vysledky2023
Text: Petra Schultze
Foto: Image by Freepik.com
