Angela Merkelová dlouho platila za ukázkový případ politika, který se dokáže domluvit s každým a svou trpělivostí a buldočí neústupností vyjedná všechno, co si usmyslí. Jenže pak přišla v roce 2015 uprchlická krize, o pět let později covid – a rok po jejím konci ve funkci kancléřky Spolkové republiky Německo i válka na Ukrajině. Takřka dokonalý političčin obraz pozvolna dostával trhliny. Je proto jenom fér dozvědět se, co si o tom všem myslí samotná protagonistka.
Svoboda – Paměti 1954–2021 jsou bezpochyby především paměti samotné Angely Merkelové, ale nepracovala na nich úplně sama. K ruce jí při vzpomínkách na mnohá klíčová politická jednání byla i její dlouholetá nejbližší spolupracovnice a šéfka kanceláře Beate Baumannová, s níž kancléřku pojí dlouhých třicet let v německé křesťansko-demokratické straně, zkráceně CDU.
Na této „sdílené“ metodě práce, již Angela Merkelová při psaní zvolila, je pak nejzřetelněji vidět, jak moc jí na celkovém výsledku záleželo, jak složité bylo pátrat v paměti po událostech, které jsou vzdáleny několik desetiletí, a jak si samotná autorka přála interpretovat je zde co nejpřesněji.
Dětství v časech totality
Kniha je psána chronologicky a důležitou část zabírají i vzpomínky na dětství, studia a první zaměstnání Angely Merkelové v berlínské Akademii věd, konkrétně v Institutu fyzikální chemie.
Tato část knihy je v mnoha směrech objevná zejména pro mladší ročníky, pro ty, kteří „předrevoluční“ dobu na vlastní kůži nezažili, protože zde autorka racionálně, povětšinou bez emocí popisuje míru a způsob perzekuce, jíž čelil v podstatě každý člověk žijící v totalitním režimu. Na konkrétních příkladech ukazuje spoustu drobného ponižování, nesvobodu v konání, myšlení i cestování, zákazy, tresty za jakékoli odchylky od ideologického dogmatu, přesně nalinkovaný život – včetně toho, jakým způsobem si je třeba vybrat zaměstnání a kam jít pracovat.
(foto: se svolením Angely Merkel)
Angela Merkelová to pak měla o to horší, že její otec přišel ze západního Německa do Německé demokratické republiky jako evangelický farář dobrovolně „plnit poslání“ a pokoušel se udržovat v ryze ateistické zemi náboženské povědomí. A i když proti režimu nikdy aktivně nevystupoval, možnosti životního uplatnění byly v případě příbuzných jakýchkoli církevních představitelů v zemích východního bloku značně omezené. I proto si Angela Merkelová zvolila ke studiu přírodní vědy, které byly politicky nejméně „nebezpečné“.
Kariéra v časech svobody
S koncem roku 1989 přichází vytoužená svoboda, pád berlínské zdi, spojení Německa do jednoho celku – a také strmý vzestup Angely Merkelové v hierarchii křesťansko-demokratické strany. Protože byla žena, protože CDU potřebovala mladé lidi z Východu, kteří se nezapletli s minulým režimem – a protože ona sama oplývala racionálním, systematickým myšlením.
Svoboda – Paměti 1954–2021 je od tohoto okamžiku podrobnou kronikou následných třiceti let, z nichž šestnáct strávila Angela Merkelová v úřadu kancléřky. Před čtenářem defilují desítky státníků a politiků, které předtím znal jen především z televize, tisku a posléze internetu. Od těch z devadesátých let, z nichž nejvýraznější roli má předchůdce Merkelové v úřadu kancléře Helmut Kohl, přes začátek nového tisíciletí a častá jednání s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym nebo jeho americkým kolegou Georgem W. Bushem, až po turbulentní poslední léta ve funkci kancléřky, kdy jí velkou oporou byl kupříkladu Barack Obama.
Osobní kancléřčin pohled na tyto osobnosti i na dění okolo je k nezaplacení – a jakkoli se ona sama snaží zachovávat za každých okolností dekorum, jasně je vidět, jak moc kompromisní některá řešení musela být a kolik síly a ústupků to Angelu Merkelovou stálo.
Putin, Trump a mnozí další
Z hlediska dnešní doby bude čtenáře samozřejmě nejvíce zajímat postoj Angely Merkelové k Vladimiru Putinovi nebo Donaldu Trumpovi – a pokud bychom měli věřit postoji německé kancléřky, nic veselého svět v nejbližší době nečeká.
Vyšlo v nakladatelství Práh.
Angela Merkelová popisuje na jedné straně neustálou podprahovou snahu ruského prezidenta mít převahu a ovládat všechny kolem sebe, a na druhé straně až nezdravou fascinaci nově zvoleného amerického prezidenta k vůdcům s diktátorskými sklony. Vysvětluje některé své kroky, nabízí vlastní názor na věc a nechybí ani její s odstupem času odlišný, kritický pohled na některá řešení, která tehdy prosazovala – především ta týkající se Ukrajiny nebo Gruzie.
Vzhledem k tomu, že se jedná o něco jako časosběrný dokument, pozoruhodné je sledovat i to, jak se v průběhu desetiletí mění svět okolo kancléřky. A při hodnocení činů Angely Merkelové je pak vždy nutné vzít v potaz to, že po bitvě je každý generál a dnes všichni vědí o charakterech jednotlivých protagonistů této celosvětové hry o trůny mnohem víc.
Paměti Angely Merkelové jsou proto především velice potřebným a užitečným studijním materiálem pro všechny, kdo by chtěli pochopit, v jakém světě žijeme a co vedlo k jeho současnému stavu. A pečlivě připravená publikace s více než devadesáti fotografiemi, skvěle přeložená Michaelou Škultéty, pak k celkovému pozitivnímu dojmu jen dopomáhá.
ANGELA MERKELOVÁ (* 1954)
Německá křesťansko-demokratická politička, v letech 2005–2021 kancléřka Spolkové republiky Německo. V Německu působila v tomto úřadu jako první žena. Z otcovy strany má polské kořeny, a i když se narodila v západním Německu, konkrétně v Hamburku, první část života prožila v Německé demokratické republice. Vystudovala fyziku na Univerzitě v Lipsku, do roku 1990 pracovala v Institutu fyzikální chemie Akademie věd NDR v Berlíně. Po sjednocení Německa začala působit v CDU, v roce 1991 se stala ministryní pro ženy a mládež v německé vládě, v roce 2000 pak i spolkovou předsedkyní CDU. O pět let později ji po vítězství CDU ve volbách zvolili německou kancléřkou.
Text: Jiří Popiolek
Foto: Urban Zintel, se svolením Angely Merkelové, se svolením nakladatelství Práh
