V Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty. Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Čas do dalšího útoku vraha se krátí a je na Erice Fosterové, aby rozpletla síť důkazů a zodpověděla zásadní otázky: Co spojuje oběti dohromady, kdo další je zapleten do skandálu a jak daleko jsou mocní ochotní zajít, aby ochránili své vlastní zájmy?
Ukázka z knihy Anděl Smrti:
Erika si uvědomila, že do budovy vstoupila jinými dveřmi, až když stála sama ve výtahu, který mířil nahoru. Natáhla se, aby stiskla tlačítko, které by ji odvezlo zpět do přízemí, když se výtah s tichým cinknutím zastavil a dveře se otevřely do prázdné chodby.
Uslyšela ozvěnu ženského hlasu: „Ano, policii, prosím... Je tady tělo. Mrtvý muž.“
Erika vystoupila. Kde to byla? Zdálo se, že se dostala do jednoho z obytných pater budovy. Viděla řady bílých dveří se zlatými čísly a vedle těch otevřených na konci chodby stála u vozíku na úklid starší žena v legínách a starém svetru. Měla žluté gumové rukavice a předloktím si otírala oči. Zrzavé vlasy jí na hlavě vytvořily rozcuchané hnízdo a obličej pokrývala spousta oranžového make-upu.
„Je to v budově OXO Tower na nábřeží, v pátém patře. Ano, děkuji.“
„Je všechno v pořádku?“ překvapila ji Erika.
Žena ukončila hovor. „Tohle je soukromé patro,“ upozornila ji chraplavým hlasem. „Pouze pro rezidenty.“
„Jsem policistka.“
Přejela Eriku pohledem odshora dolů a přitom zkoumala její dlouhé, trochu nepadnoucí večerní šaty. Erika byla vděčná, že má u sebe služební průkaz. Vytáhla ho a žena si skousla ret. Podle výrazu v obličeji se zdálo, že se jí ulevilo.
„Je tam mrtvola.“ Naklonila hlavu k otevřeným dveřím. „Muž.“
Erika nahlédla dovnitř. Viděla do moderního otevřeného obývacího pokoje s okny s výhledem na zářící panorama Londýna.
„Je uvnitř ještě někdo?“
„Ne. Leží tam na posteli.“ Erika si všimla páru gumových rukavic přehozených přes bok vozíku. „Když uklízím, obvykle tady nikdo není. Tohle je poprvé, co jsem ho viděla… po opravdu dlouhé době.“ Erika si nasadila gumové rukavice. „Zůstaňte tady, prosím.“ Zapomněla, že na ni čeká Igor, i na své obavy týkající se jejich vztahu, a vstoupila do bytu.
Foto: se svolením nakladatelství Cosmopolis
Text: Robert Bryndza, se svolením nakladatelství Cosmopolis
