Víte o tom, že vombatí trus má tvar takřka dokonalých kostek? Že žralok grónský se dožívá i šesti set let? Že rorýsi za letu nejen žerou, ale i spí? Že slavnou letkyni Amelii Earhartovou nejspíš snědli krabi poustevníčci – a to včetně většiny jejích kostí? Nebo že tuleni dokážou vydávat zvuky připomínající lidskou řeč?
 

Spisovatelka Katherine Rundell píše především knihy pro děti. Zlatý krtek a další mizející poklady je v tomto trochu úkrok stranou – výpravná publikace o zvláštnostech a neuvěřitelných dovednostech rozličných příslušníků zvířecí říše je totiž dokonalým příkladem titulu pro celou rodinu. Zábavná, poučná, občas šokující nebo pikantní – a prostoupena jemným nádechem nostalgie či melancholie, způsobeným strachem z toho, že na všechny ty poklady a zázraky budeme zanedlouho jenom vzpomínat – stejně jako na spoustu vyhynulých druhů v čele s blbounem nejapným.

Jednadvacet mizejících pokladů a jeden člověk

Dlužno říct, že ve Zlatém krtkovi nemá žádná část světové fauny protekci. Na to, že je zde popsáno pouze jednadvacet „zázraků“, svého zástupce tu má na omezeném prostoru skoro každý. Bezobratlí, obratlovci, z tohoto podkmenu pak ryby, obojživelníci, ptáci i savci. A to od těch prazvláštních a málokdy vídaných jako vombat, luskoun, titulní zlatokrt nebo narval, po ty, s nimiž se setkáváme skoro na každém kroku ve volné přírodě, ale třeba i v jakékoli trochu větší zoo – slon, vlk, ježek, pavouk…

Všichni tito tvorové jsou něčím zvláštní, jedineční nebo „zázrační“ – a všichni jsou na pokraji vyhynutí, nebo jich aspoň neuvěřitelně rychlým tempem ubývá. A to kvůli nám lidem – ať už proto, že je systematicky vybíjíme, nebo proto, že jim ničíme prostředí, v němž žijí a které ke své existenci nezbytně potřebují.

Vyšlo v nakladatelství Mapcards.
 

Zvířata z různých úhlů pohledu

Na konci knihy uvedený rejstřík použité literatury jasně dokazuje, jak důkladný průzkum autorka při studiu udělala. Každý šestistránkový, maximálně osmistránkový článeček je proto nejen velice čtivým, ale i hutným a vyčerpávajícím výčtem zahrnujícím jak historický exkurz, tak osobní pohled. A nechybí samozřejmě ani důkladný popis toho, čím je tvor zajímavý z biologického hlediska. Opravdovým unikátem pak jsou občasné úkroky do světa literatury, protože přítomny jsou i ukázky básní, v nichž se dané zvíře zmiňuje.

Zlatý krtek je však nejen knihou zábavnou, ale i apelující, upozorňující. Autorka na více místech otevřeně píše o tom, že jejím cílem mělo být nejen ukázat, jak je naše příroda krásná, ale zároveň probudit v co největším počtu lidí potřebu tuto krásu aktivně chránit. Protože je více než jasné, že pokud se ke svému okolí budeme chovat dál podobným způsobem, nic nám z ní v blízké době nezůstane.

(Foto: Nina Subin)

KATHERINE RUNDELL (*1987)
Vyrůstala v Zimbabwe, Bruselu a Londýně. V současné době přednáší anglickou literaturu na All Souls College v Oxfordu a každé ráno udělá jeden přemet stranou. Je přesvědčená, že se čtením je to skoro jako s děláním přemetů: svět se vám pře­vrátí vzhůru nohama a dojde vám dech. Ve volném čase ráda chodí po laně a podniká nedovolené výpravy na střechy oxfordských kolejí. Její knihy pro děti byly přeloženy do více než třiceti jazyků a zís­kaly mnoho ocenění. V češtině zatím vyšly knihy Střechy Paříže, Dobrodruh, Báječně nerozumné dobrodružství a Dál do džungle.

Text: Jiří Popiolek
Foto: Nina Subin; se svolením nakladatelství Mapcards