Na kontě má nejen spoustu rolí na divadle či v televizi, ale i dvě knížky. První se jmenuje Jak jsem nebyla na lvech a vyšla v květnu 2021, druhá s názvem Mají v nebi skleničky? se na pultech knihkupectví objevila loni v září. V obou čerpala ze svého života včetně dětství na Moravě a obě vzbudily velký ohlas. Jaká je sama čtenářka?

10 otázek pro Martinu Preissovou

1. Jakou knihu právě čtete?
Jsem čtenář střídavý, to znamená, že mám vždy rozečtenou víc než jednu knihu. V současné době mi na nočním stolku leží Sudetský dům od Štěpána Javůrka a poezie Anny Achmatovové.
 

2. Je pro vás lepší papírové vydání nebo čtečka?
Na vůni knihy a šustění stránek nedám dopustit. Loni k Vánocům jsem dostala čtečku a od té doby leží na dně šuplíku v originálním obalu. Jednou ji najdou moje děti a budou se divit, co to je za divnou věc.
 

3. S jakou literární postavou byste šla na víno?
S Theodorem Deckerem z románu Stehlík, ale musela bych ho zastihnout ještě jako malého chlapce. Objednala bych mu zákusek a limonádu, ale zpátky do románu už bych ho nepustila, aby nemusel zažít to, co mu spisovatelka Donna Tarttová do příběhu napsala.

4. U které knihy jste se smála nahlas?
Letos na dovolené mi můj muž předčítal z knihy fejetonů Marka Ebena a smáli jsme se oba!

5. Oblíbený citát z knihy?
Kdysi, ještě na střední škole, jsem v knize o slavných umělcích objevila citát hudebního skladatele Ludwiga van Beethovena: „Láska je bezvýhradné rozhodnutí pro určitý typ nedokonalosti.“ Dodnes ve mně rezonuje.

6. Jakou knihu byste si vzala na pustý ostrov?
Této představy se děsím, už román Robinson Crusoe mi způsoboval špatné sny. Takže když zapojím všechnu svou fantazii a na moment připustím, že by mě to mělo potkat, vzala bych si s sebou Bibli. Nejsem věřící, ale myslím, že bych v ní našla radu na každé úskalí, na které bych na ostrově narazila. A navíc bych asi měla hodně času na to, přečíst ji celou a důkladně.

7. Kde knihy nejčastěji nakupujete?
V knihkupectvích. V těch oázách ticha uprostřed velkoměsta, kde nenatrefíte na hlasitou hudbu ani na špatného člověka.

8. Co děláte s knihami, které už nechcete?
Některé věnuji své mamince, která je vášnivá čtenářka. Pokud tedy usoudím, že by ji zajímaly. Některé daruji svým blízkým a také je posílám dál přes knihobudku u nás před radnicí. A ty nejcennější, ke kterým se vracím, si ukládám do knihovny.
 

9. Proč je podle vás dobré číst knihy?
Protože poskytují splynutí s paralelním vesmírem. Vstoupit do příběhu a zapojit svoji vlastní fantazii je krásný pocit. Umožňuje to zažívat emoce, neotupět a hlavně se něco dozvíte a rozšíříte si slovní zásobu. To, jak člověk mluví, je odrazem toho, jak moc a co čte. A duše, na kterou se často zapomíná, získává křídla.
 

10. Jakého spisovatele byste si vybrala, aby napsal váš životní příběh?
Netroufám si tím kohokoli „úkolovat“. Doufám, že jednou, třeba za třicet let, budu mít dost sil, abych ho napsala sama. Nebude to bestseller, ale snad neskončí ve výprodeji.

Text: Martina Vlčková
Foto: Jaroslav Fikota